Můj porod Honzíka

Tak jsem se po půl roce odhodlala k tomu, že zavzpomínám na porod našeho Honzíka.. :cc): už od 23.7. mě dr strašila, že určitě porodím. Dělala jsem si srandu, že by to vyšlo přesně na den, kdy se narodil můj první syn- jen před 12 lety. Dr mi udělalaHamiltona a stahy byly pekelné a že prý do rána pojedu do porodky. Prdlajs.. No, pak ještě týden nic. Měla jsem teda dost bolest podbřišku a neohla dlouho chodit, jak to bolelo, ale nic. Pak jsem 30.7. ráno posekala celou zahradu, a cítila pravidelnější bolesti, ale nebrala jsem to jakože už.. Ještě přijeli kluci - můj syn a syn mého přítele, stavěli jsme stan na zahradě, já, že napeču oblíbenou buchtu...No, k věci... Bolesti od 13 hod malé, ale po 7 min, pak po 5 min. Hopsala jsem na míči doma, to bylo fajn.. Pořád jsem nevěděl, jestli je to ono.. Pak jsem raděj, vzala taťku, tašku a v 19hod zvonila na pohotovost v Brně Bohunicích..Omlovala jsem se, že asi plaším a otravuju :s: , monitor normál- mívala jsem i větší stahy.., ale dr mě prohlédla a ž se to rozbíhá pomalu a že je to na mě, jestli pojedu domů nebo ne..No, představa, že budu zbytečně v nemocnici- doma kluci11,12 let, přítel musí na noc do práce- mě nenadchla, ale při vyšetření , kdy jsem musela ležet na zádech, jsem myslela, že umřu bolestí a dr, že to asi bude mít 4 kila!! Což jsem hrůzou vyvalila oči- první syn šel málem císařem a to měl 3550g, že to asi neprojde- mám užší pánev. Dr mlčela a že uděláme klistýr a třeba se to rozjede. Tak jo. dali mi klistýr a já se vykoupala, srandičky- že jsem se pěkně vytento... a vykoupala že teda pojedu domů :///: Hopsala jsem na míči a říkala příteli, že asi pojedem, že se nic neděje..Jen ve mě bublalo- jsem se bála, že ještě ten klistýr jako má dozvy... a najdenou bubli bubli a hrrrk voda...Balon pod vodou a teklo to a teklo- bylo 21h. a šlo to ráz naráz... bolesti se rozjely, chtěla jsem epidurál po zkušenosti s prvním porodem- byl dlooouuuhý a PA říkala, že to může trvat ještě klidně 5 hodin- vyměkla jsem a že chci epidurál. Anestezilog dorazil a já měla bolesti po minutě. Nadával, že se to takto nedá a já prostě nemohla ovládnout stahy, ne? Měli ho zrušit.. Na poprvé se netrefil- napíchl mi cévku..Tak znova, při stazích čekal, až přejdou, no, ta poloha na boku byla děsná- nesmět se pohnout- když mám stahy- no děs.. Sotva se trefil, chtělo se mi tlačit, takže to je na houby, že nebudu spolupracovat.. Jen jsem se překulila na záda a že mám tlačit, no, malej měl hlavičku po pár zatlačení venku, ale zůstal viset za ramínka- byl přecejen veliký, nastřihnout už mě nemohli- jak tam byl on..Nemohli ho dostat ven.. Kolem mě 10 doktorů a asistentek, přiběhla jedna dr a vrazila mi pěst do podbřišku a malej vyběhl..22.55 h 4070g,54 cm Bezvládnej, nedýchal, oživovali ho...pořád ticho..Já mrtvá strachy..Nakonec začal plakat, hned ho zabalili a pryč, ani mi ho nedali na bříško..Ale, že za ním za chvíli můžu...Nechali mě spát na porodním sále- nebyly lůžka na šestinedělí..v 2 ráno jsem šla za ním- modrej, oteklej, ale NEJKRÁÁÁSNĚJŠÍ miminko na světě!!!!!!!Nechci strašit- kdo dočetl až sem- byl to nádherný porod- strašně ráda na něj vzpomínám- jen měl zlomenou klíční kost a parézku brachiálního plexu- poporodní obrnu ručičky..Tu už jsme rozhýbali..Nejdřív jsem byla naštvaná, že mě nevzali na císař, když byl tak veliký, ale nikdo nemohl tušit, jak to bude probíhat.Nakonec jsem vděčná i té dr, která mu vlastně zlomila klíční kost- bez ní by nepřežil..
Strašně ho miluju a díky té ručičce ještě víc- uvědomila jsem si, že nic není samozřejmé- a děkuji bohu, že měl jen poškozenou ručičku a nemá následky na mozku..Jsem ta nejštastnější máma na světě..Jako každá, že jo :c: :c: :c: :c: :c: Dík, jestli jste ten román dočetly :a: