Můj druhý porod-den pred a den porodu :-)

Ahoj všechny...
Dnes je to přesně 14 dní, co se nám narodil náš druhý poklad. Myslím, že na ten porod nikdy nezapomenu, ale jistota je jistota a tak si to tu hezky sepíšu, ať máme památku :-).

Celé těhotenství jsem byla přesvědčena, že budu rodit dřív. První porod jsem měla sekcí a tak jsem si říkala, že když tak bude i druhý, bude to o nějaký ten den dříve. Já osobně chtěla porod přirozený, ale pokud by lékař řekl sekce, tak bych si za přirozeným nestála.

Od 36tt jsem začala chodit do poradny do Ústavu péče pro matku a dítě v Praze v Podolí. Spokojenost obrovská ve všech směrech. V 36tt vážilo miminko 2800g.

Od 38tt jsem jako riziková pacientka začala chodit k docentce Měchurové. Neskutečná baba. Nevěřila bych, že se s ní uvidím tolikrát. Asi ani ona tomu moc nevěřila. Miminko v tomto týdnu vážilo už 3488g, jizva byla v pořádku, porodní cesty byly připravené. Jaké však bylo její překvapení, když jsem tam přišla i ve 40+2tt. Hned u dveří mi říkala, že si myslela, že my dvě se už neuvidíme a už budu mít dávno odrozeno. Domluvily jsem se totiž na přirozeném porodu. Bohužel malé se nechtělo a tak mi už bez domlouvání stanovila nástup do porodnice na 5.8. (první syn ten den měl slavit 3.narozeniny) a 6.8., že bude sekce.

To bylo 31.7.2013. Vyšetření dost bolelo a po něm jsem musela s manželem chvíli sedět venku před ordinací, do chůze mi moc nebylo. Oliverek byl v tu dobu už na hlídání u babiček a manžel měl dva dny volno. Po této prohlídce jsme si zajeli s manželem do Štěrbohol a udělali si radost nějakými hadříky a pro Oliverka koupili nějaké dárky k narozeninám. Pak jsme si zajeli na oběd a jeli domu. Pohodový den.

Celý den mi tvrdlo břicho, ale jelikož mi tak tvrdlo už x týdnů, tak jsem tomu moc nevěnovala pozornost. Večer jsem si dala sprchu a zjistila, že je to dost časté... Řekla jsem to manželovi, to bylo asi 21hodin. On ráno musel stůj co stůj do práce, tak dal jasný pokyn. Tady je večeře, najez se a jedeme, nebudeme malou ohrožovat. Po 22hodině jsme tedy vyrazili směr Podolí. Máme to asi půl hodinky.

Dole na recepci byla velmi vtipná recepční a my jeli do 4. patra. Břicho stále tvrdlo, ale nic drastického. Vyhrnula jsem si kousek sukně a zděsila se svých nohou... Byly tak oteklé...Jako by ani nebyly moje. No nic. To už snad skončí. Ve 23hodin mě vzali na příjem a na pásy. V tu chvíli mi přišlo, že kontrakce jsou méně časté, přestože v autě už byly i cítit...

No každopádně po 20ti minutách mi řekli, že tedy asi jo a že mě ještě prohlédne doktorka. Mladá doktorka do mě sáhla a říká, že to na porod vůbec nevypadá... Že jsem tak na 1cm? COŽE? Ráno jsem byla na 2cm... Pak znova a prý jo, prý jsem tak na 3cm a opravdu se něco děje. Šla jsem počkat ven za manželem, přišla sestra a ať prý jde manžel pro věci a mě odvedli na sál číslo 3. S mladou doktorkou jsme se domluvily, že i když je indikovaný císařský řez, tak že to můžeme zkusit normálně.

Ujala se mě milá porodní asistentka, manžel donesl věci a kolem půlnoci jsme už byli spolu. V tu chvíli začíná náš porod.

Por. asistentka mi udělala klistýr (nic nebolelo a ta úleva :-), paráda :-) ). Za hodinu po klistýru konstatovala, že jsem na 4cm. Byla jsem ve sprše, ale stále jsme vtipkovali, nic moc nebolelo... Pak přišla doktorka a prý ve 2:45 že mi píchnou vodu a že by se to mělo rozjet. Jak řekla, tak udělala... Vody jak hydrantu... Prý se to jen tak nevidí, měla jsem jí přes litr a půl a to vysvětlovalo i to větší břicho... Šla jsem znova do sprchy a kolem 3 hodiny se to tedy vážně rozjelo. Nemůžu říct, že by to bylo nějak strašné, dalo se to prodýchat, pomohl i balon... Jenže pak už jsem musela být více hlídaná, jelikož po první sekci se to tak dělá, takže jsem byla prakticky až do konce na monitorech. Pohyb jen na lůžku...

Chtěla jsem epidurál, ale prý ještě chvíli, ještě je brzy... Prý mi dají něco jiného... Bolest jsem cítila, ale jinak jsem byla jak po litru vodky... Hlava se motala, já usínala, vzbudila mě vždy jen kontrakce, ale pořád to bylo snesitelné.

V 5:15hodin musel manžel do práce. V tu chvíli, co se za ním zabouchly dveře, začaly bolesti sílit. Před 6hodinou mi řekli, že jsem otevřená na 8cm... No paráda, tak to by šlo, bolest ještě ok a za chvíli to prý bude. Tak mu píšu a on, že je hned zpět, pracuje kousek od porodnice. V 6:15 byl zpátky, uteklo to rychle a to už jsem začala být hlasitější a bolesti fakt docela silné. Por. asistentka řekla, že tak do půl hodiny, hodiny to bude... Hodina mi přišla strašná, ale půl hodinu? Ok, beru :-D.

V půl 8 jsme otevřená a můžeme tlačit. Lehnout na bok, aby malá dorotovala... pak kleknout a zkusit gravitaci... Jedna kontrakce za druhou a já tam furt lezla jak kamzík. A stále ty debilní pásy...

Tlačila jsem na každou kontrakci 3x a prý správně. Por. asistentka mi držela jednu nohu, manžel druhou, doktorka ruku ve mě a vždy, že cítí hlavičku a po kontrakci se zase zatáhla zpět... Takto jsem tlačila hodinu a půl. Všude jsem četla, že když může žena tlačit, tak je to super osvobozující... Pro mě to bylo největší peklo na zemi...
Pár minut před 9 hodinou začalo vše lítat. Malinké se už v bříšku nelíbilo a byl to už dlouhý tlak na jizvu. Zavolali doktora, ten do mě sáhl, prý tam tomu průchodu stále něco brání, malou kousek zastrčil (bolest příšerná) a já si jen pamatuji, že poslední půlhodinu jsem jim říkala, ať už jí nějak vyndají, že už to fakt nedám... Do půl 9 jsem si stále stála na přirozeným porodem.

Takže šup na akutního císaře. Po celou dobu jsem navíc měla křeče do noh a poslední byla, když jsem v kontrakci přelézala na operační stůl. Pak mě přikurtovali, já znova kontrakci, jenže jak jsem byla přivázaná, tak jsem si jí fakt vyžrala až do konce, připadala jsem si jako na mučidle :-(. To už mi říkali, že je to poslední kontrakce a už budu spát. Původně jsem měla v plánu rodit aspoň ve spinálu, ale bohužel. Malá musela rychle ven.

Naše beruška se narodila v 9:13hodin, 1.8.2013 s mírami 3740g a 51cm a se jménem Isabell Mary. Užila jsem si jak přirozený porod, tak opět sekci. Mohla jsem si ten přirozný odpustit, bylo to hrozné, ale i když to byl porod jako z hororu, tak toho nelituju. Udělala jsem pro to vše, co jsem mohla a dle doktorů, naše malinká své benefity získala. Díky protahovanému porodu měla apgar score 5-9-10, ale důležité je, že je v pořádku a já už taky :-).

Děkuji všem, co to dočetli až sem... Netušila jsem, že to bude tak dlouhé :-).