Jestli to ustojím
Tak tenhle rok si se mnou opravdu zahrává :'( už vím,proč jsou ženy psychicky silnější.Už jen doufám,že letos už bude jen všechno dobré.
Táhnoucí se rozvod a prodej bytu,neočekávané těhotenství a nakonec největší rána přišla včera-zemřel mi tatínek :'( Jsem na nervy z toho všeho,ale kvůli dětem to ustát musím.Prostě musím!
Neumí někdo vykládat karty na dálku nebo něco takového?
Norim se do deprese.ach jo.
uprimnou soustrast :k:
vim ze se to lehce rika ale bude zase dobre
Ahoj, to mě moc mrzí! Držim pěsti, aby to co nejdřív přebolelo, i když to bude těžký :( V těhotenství je to o to těžší, něco takového řešit (i když to je i normálně). Moje mamka (letos jí má být 50) měla před měsícem taky úraz a leží pořád ve vážným stavu v nemocnici. Napřed říkali, že jí ani neproberou, ale povedlo se a teď se jen čeká, jak moc bude mít poškozenej mozek a co všechno to ovlivní....Přišlo to taky z ničeho nic. Já začínala poslední měsíc těhu a teď každým dnem čekám, kdy porodím. Malýmu se moc ven nechce - což se dost divím po tom všem. Takže místo pořádnýho těšení se na broučka jsem pořád brečela a lítala do nemocnice, tak jen doufám, že ho to nějak neovlivnilo!!!:( Nejvíc mě štve, že se na broučka taak těšila - první vnouče - a teď ani nevim, jestli si to uvědomuje... Život si s náma umí někdy pohrát! No, každopádně držím moc pěsti, abys to všechno zvládla, aby bylo vše s miminkem i tebou v pořádku a přeju pevný nervy - nic jinýho snad ani nejde. Drž se! :k:
Upřimnou soustrast,jinak nevím,co hezkého bych ti měla napsat,aby to trošku zmírnilo tvůj žal.Kvůli dětem situaci určitě zvládneš,i když to lehké asi nebude.Vždy když ti bude hodně ouvej pohlaď bříško a vzpomeň si co jsi hezkého s tátou zažila.Přeji ti hodně sil.
Monina
ahojky, je to bohužel smutné, ale takový je život. Mě zemřel nedávno taťka ve 42 letech po tom, co 9 měsíců ležel v nemocnici v komatu po nehodě. Nechal po sobě malého 3 letého synka a mě a ségru. Tři týdny na to jsem letos v lednu zjistila, že jsem těhotná. Potom se řešilo mamčino stěhování, když jsem byla v pátém měsíci. Nebyla chvíle klidu. No a na finále nám v červnu zemřela babička. Takže pro mě letošní rok, kromě těhotenství, nepřinesl taky nic dobrýho. Ale myslím, že nejsme sami. Takových "pohnutých" osudů je celá řada. Chce to prostě zatnout zuby a jít dál.
jen mě mrzí,že jestli čekám chlapečka,že se ho taťka nedožil,máme v rodině samé holky.
Sakra!bylo mu teprve 60 :'(
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
Všem moc děkuji,za vřelá slova a těm,které prožívají věci podobné,přeji mnoho sil.
Pořád se snažím se ujistit,že se alespoň už netrápí bolestí,ale...však to znáte.
Hlavně bych se potřebovala pořádně vyspat,jenže to jaksi nejde,noční můry,volání taťky o pomoc,asi mi slušně hrabe.já vím,že to přejde,ale srovnat se s faktem,že jsem byla poslední z rodiny,koho viděl,držel za ruku,mi asi potrvá.