Hlásím, že jsme doma z porodnice!!!

Krásný večer,

hlásím, že nás konečně pustili domů z porodnice. Malej Kubíček se narodil 22.3.09 v 16:47, měl 3,9kg a 49cm.
Měli jsme žloutenku takže si nás tam nechali trochu dýl...
Fotečky Kubíčka na: http://kubajz09.rajce.idnes.cz/

Můj porod:
Pokusím se popsat svůj porod, ale bude to asi delší.
V pátek 20.3. jsem šla do nemocnice na monitor, malej měl vysokou srdeční frekvenci a tak mě hospitalizovali s tím, že břicho mám obrovský, nález pěknej (otevřená na 2 prsty a hlavičku dole) a za 2 dny termín, takže mi to vyvolají.
V sobotu v 9hodin mi zavedli tabletku na vyvolání, hned v 9:30 začali bolesti, měla jsem křížové bolesti a kontrakce po 5 minutách. Bohužel mi kolem 14hodiny bolesti začaly ustávat a bylo po všem. Takže jsem večer dostala injekci na spaní a druhý den se pokračovalo.
V neděli 22.3.09 (den termínu) jsem opět v 9hodin ráno dostala vyvolávací tabletku. Bolesti tentokrát začaly v 10hodin, opět křížové bolesti a kontrakce. Křížové bolesti byly opravdu nesnesitelné, mnohem horší než břicho!!!!
Čekala jsem a čekala stále na pokoji. Někdy po 12 hodině jsem šla na vyšetřovnu, kde mi doktorka řekla, že jsem otevřená maximálně na 3 prsty, ale že za chvíli začínají návštěvy a taky mi na tom pokoji už bylo hrozně. Tak mě tedy předali porodním asistentkám na sál. Zavolala jsem příteli, že může přijet. Kontrakce sílily, já se sprchovala, přítel mě utíral (nebyla jsem schopná)...Asistentka mi chodila točit monitor a můj nedočkavý přítel se jí stále ptal jak to vypadá a na jak dlouho si myslí, že to bude atd.
Kolem 14hodiny přišla doktorka, že mě vyšetří, když mi řekla, že jsem tak na 3,5-4 prsty, myslela jsem že se rozbrečím a nezvládnu to. Příteli vysvětlila, že u prvorodičky se počítá, že se bude otevírat 1cm za hodinu. To mě vyděsilo ještě víc, představa dalších 7 hodin byla příšerná. Paní doktorka se rozhodla, že mi praskne plodovou vodu. Pak teprve to začalo být opravdu mazec. Kontrakce po minutě a neskutečně silné. Vedle na sále rodila paní a hrozně křičela, přišla mi porodní asistentka vysvětlit jak mám dýchat, abych nepřidusila dítě jako ta paní vedle, která svým křikem a špatným dýcháním přidusila miminko a nakonec šla na císaře.
Poslechla jsem tedy a snažila se dýchat, přítel mě povzbuzoval, chodil mi namáčet ručník, protože sem měla úplně vysušené rty a bylo mi vedro. Šla jsem do sprchy a hopsala na míči....Asi po dalších dvou hodinách, tedy v 16hodin mě PA vyšetřila a udělala mi neskutečnou radost když konstatovala, že do hodiny je malý na světě!!!Napojila mě na monitor, za což jsem jí nesnášela, protože to bylo příšerné. Měla jsem nucení tlačit a dýchat u toho bylo náročné.
Po asi půl hodině na monitoru usoudily, že malý už se dorotoval a můžeme jít zkusit tlačit. Nejdříve mě podpíral přítel ve dřepu a PA vysvětlovala jak mám tlačit a jak u toho dýchat a prodýchávat volné chvíle mezi kontrakcemi, aby se vzduch dostal k malému.
Pak nachystali porodní křeslo a šlo se na to. Tlačila jsem jako o život, PA mě chválila, ale malej byl na mě moc velkej, takže mi u každého zatlačení musela lehnout na břicho a já myslela, že mi tím tlakem vyletí mozek z hlavy. Chvíli to trvalo, ale nakonec se malému podařilo dostat ven...chudáček byl celý otlačený a šišatou hlavičku měl. Když ho zvážili a řekli mi, že má 3,90kg myslela sem že si dělají legraci. Já mám 160cm a před těhu 48kg a nikdo nečekal takovýho macka. Šitá jsem až k pr...., ale když mě šili tak jsem to vůbec necítila...
Byla jsem moc šťastná, že mám všechno za sebou. Přítel mi úžasnej a strašně statečnej!!!Dokonce se dobrovolně šel podívat jak jsou vidět vlásky...

Porod je opravdu mazec, kdyby se mě někdo ten den zeptal jestli budu mít druhé dítě, řekla bych že NIKDY!!!
Ale po pár dnech se ta bolest opravdu zapomene, teď už si jí vůbec nedokážu vybavit a nedokážu jí identifikovat.

Je to úžasné být maminkou. Malej je bobeček krásnej....