Hezký večer děvčátka!! Můj porod!!!

Napíšu Vám můj dlouhý a docela nepříjemný porod...pokud to stihnu a nebudu muset běžet k Majdalence... :) . Takže, do porodnice jsem jela v pátek s tím, že mám bolesti, jako prvorodička jsem si myslela, že už se to rozjíždí a hlavně sem si to už moc přála... ;) . Nanosily jsme tašky do auta, rozloučila jsem se se skoro tchyní a vyrazily jsme! Po cestě jsem zavolala mamině, že jedem do porodnice. Po příjezdu, jsem zazvonila a řekla, že mám bolesti a že asi rodím... :///: , na druhé straně se ozvalo: jo, vy máte nějaké bolesti, jo, no tak vydržte.... :s: , ještě na mě mluvila s plnou pusou... :j) . Když přišla, tak na mě vystartovala kde mám tašku, tak jsem ji řekla, že ji mám zatím v autě, že mi ji přítel pak přinese a ona, at mi ji přinese hned, ženská vy jdete rodit a nemáte tašku.... :n: . Tak jsem si říkala, na jakou kravku jsem to narazila, no ovšem to byl jen začátek... :( . Jediná radost mě v tu chvíli přepadla, když jsem viděla, že má službu doktor, kterého jsem chtěla mít u porodu... :) . Tak mě prohlédl, vůbec to nebolelo a řekl, že jsem otevřená na 2 prsty, pak mě napojily na monitor a skoro po hodině, mi zdělily, že porod se rozjíždí, že je vše na začátku a že si mám dojít pro přítele, at mi přinese tašky.Tak jsem si řekla, to je dobrá zpráva, že si mě tu nechaly a že mi řekly, že se porod rozjíždí, jsem si řikala, to bude třeba už brzo a Magdalenku budu mít už konečně u sebe... :h: :h: . S přítelem jsme se rozloučily, řekla jsem mu, že mu zavolám až bude mět přijet.No zkrátim to.... :s: Bolesti jsem měla pořád ale nepravidelné... :( .Nakonec jsem druhý den šla na pokoj na gynekologii. Tam jsem byla dva dny a bylo to hrozný,nemohla jsem spát a byla jsem už ze všeho nervozní... :00: , nikdo nám nic neřekl :n: , musela jsem z doktorů všechno páčit, no hrůza... :r: . Pořád mě monitorovaly a v pondělí ráno se doktorovi nějak nezdál monitor, tak si mě nechaly už na předporodním pokoji a tam to bylo peklo... :ooo: . Slyšela jsem tam fakt všechno..... :( . Řev, vzdechy a sestry jak říkaj rodičkám, co maj dělat... :( Další bezesná noc... :r: V úterý v 7.15h. mi praskla voda, ale jen trošku a pak nic... :n: , sestra to zkontrolovala a byla to plodovka, no řekla, že až ze mě zase poteče, tak ji mám dát vědět.Přišel doktor, ale už jinej... :( a když mě prohlédl, řekl pro mě dost nepochopitelnou větu, v té chvíli a to, že jsem pořád otevřená jen na 2 prsty... :jawdrop: ... :r: . Volala jsem miláčkovi, vše jsem mu řekla, ale řekla jsem mu at zatím nejezdí, že to vypadá ještě asi na dlouho, že mu zavolám. Po půl hodince mi volal, že už za mnou jede.... :) . Měla jsem z toho hroznou radost. Přišla sestra a že mi udělá přípravu...klystýr... :00: , v té chvíli jsem se zděsila a obávala se toho co přijde.... :( , ale byla jsem mile překvapená, bylo to v poho, sice nepříjemné ale určitě se to dalo vydržet a nebolelo to... :) . Sestra mi řekla, že to mám vydržet co nejdýl až to na mě přijde... :///: , no přišlo to na mě asi za hodinku a bylo to venku... :s: . Miláček přijel, ale mluvily jsme spolu jen chvilku na chodbě, dal mi toaleták a vodu, políbil mě a jel k mým rodičům, bydlí kousek od nemocnice kde jsem rodila. Další vyšetření bylo v 9.15h a zase jiný doktor, tentokrát doktorka a opět jsem slyšela tu známou větu:otevřená stále, jen na 2prsty.... :r: :r: . To už mi začínalo být divné a začínala jsem se bát, co se bude dít... :? .Jelikož jsem už měla dost pravidelné bolesti, tak po 15min., tak jsem si myslela, že už to přece nemůže dlouho trvat, no mýlila jsem se... :( . Další napojení na monitor a to tam kontrakce už pěkně vybrovali... Šla jsem si dát sprchu a ulevit si na míči od bolestí, které začínaly vystřelovat i do zad.Od 11h. kontrakce po 10min.To už jsem volala miláčkovi, jestli se za mnou přijede podívat, on že už jsou na cestě, on, mamka a táta.Jen jsem s ním domluvila, tak jsem šla na záchod, jak jsem se zvedla, tak jsem cítila, jak ve mě něco prasklo.... :n: , vteřinu na to ze mě vytekl gejzír plodovky, která byla zelená... :00: :jawdrop: :r: :r: , popošla jsem abych zazvonila na sestru, ta než přiběhla, tak ze mě vytekl další proud zelené vody a tentokrát i s krví..... :00: :00: :r: :r: . Já jsem v tu chvíli začala panikařit, že se určitě něco děje, že je to špatné, když je voda zelená, sestry mě začaly uklidnovat, že se nic neděje, že mě napojí hned na monitor a budou miminko hlídat, ale mě to stejně nestačilo, od té chvíle jsem byla fakt už psychicky na dně.... :( :r: . Do toho tam za mnou přijely rodiče s miláčkem a tam po mě ještě ten bordel, normálně to ani nepřišla hned uklidit, no hrůza... :00: :sick: Podle monitoru sestry říkaly, že s miminkem je všechno v pořádku a že mě ted budou pořád monitorovat, že si mám zazvonit, kdybych něco potřebovala.Mezi tím naši odjely a miláček tak se mnou zůstal... :h: .Ve 14.20h další prohlídka, tentokrát mě prohlížely dokonce dvě doktorky a od téjedné to bylo dost nepříjemné, byla to podle mě nějaká začátečnice, co si na mě něco zkoušela, usoudila jsem to podle toho co jí řikaly. Hrůznou větu jsem slyšela zase a to že porodní cesty, jsou uzavřené a já stále otevřená jen na 2 prsty.Tak nastala změna a to taková, že mi daly kapačku oxytocinu, na to aby tomu pomohly.No hrůza to byla čím dál větší a větší, po té jedné kapačce, která kapala asi tak 6 hodin, jsem byla otevřená jen na 4prsty..... :00: :00: :r: :r: . Tak přišla na řadu další kapačka.... :( :n: . Já už jsem byla tak vyčerpaná, že jsem skoro ani nevnímala, že tam se mnou je můj miláček, ten tam chudák pak už jen seděl a ruce v klíně....přišla tam sestra,normálně na něj začala mluvit aby si sednul ke mě, držel mě za ruku a řikal mi jak mám dýchat, s tím jsem totiž měla problémy nějak mi to správně nešlo, sestra mě pořád opakovala, že když nebudu správně dýchat, tak miminko bude mít oteklou hlavičku a bude se špatně dostávat ven, no fakt mě tam ještě podporovala, no ae pak si ke mě sedla a ukázala mi, jak mám dýchat. Na sál jsem se nakonec dobelhala v 23.30h, sotva jsem stála na nohou, to jsem vedle sebe vlekla ještě tu kapačku oxytocinu, která to konečně urychlila.... :j) .Samotný porod trval hodinu a byla to pro mě fakt těžká hodinka, myslela jsem že tam snad umřu, daly mi kyslík, infuzi a pořád jsem slyšela, že ozvy nějak upadaj, já měla takový strach a žádnou sílu.... :r: :r: .Sestra mi hopsla asi třikrát na břicho, já cítila, jak ze mě malou kroutí... :00: no a najednou jsem cítila úlevu a pláč....byla jsem štastná, ale tak vyčerpaná,že jsem sotva vnímala co se kolem mě děje....malou odnesla dětská doktorka, miláček to šel fotit a mě šily a pořád do mě rvaly vatové tampony, strašně jsem krvácela, no šila mě snad půl hodiny, už ani neví, pak přišel miláček s Magdalenkou a já viděla jak ON pláče a řekl mi Děkuji Ti lásko, to bylo něco tak krásného... :h: :h: :h: . Na malou jsem koukala, nemohla mi ji sestra hned přiložit, asi proto, že mě pořád šily a že jsem tak krvácela..... :? :r: . Pak řekla sestra, že ji vezou do tepla do inkubátoru a že mi ji ráno přinesou na přiložení k prsu. Děvčata je to dlouhé a kdo dočetl až sem děkuji!!! První porod,byl dlouhý, vyčerpávající i bolestivý, ale to zlatíčko co mi tu leží, za to stojí..... :) .