Psí sporty a miminka

Holky, jsem fakt ráda, že nejsem sama, kdo si chce nechat i jinou "zábavu" než prcka. Dost často někde čtu, jak se psů radši zbavujou, protože co kdyby miminu ublížil. Vždycky mě to strašně rozčílí. Stačí přece jen trošku chtít a jde všechno. Asi to ze začátku nebude procházka růžovou zahradou, spíš naopak, ale to mě na tom právě i tak trošku láká. Zkusit, co všechno ještě vydržim. ;) Já jsem nikdy nebyla takovej ten typ, co se hnedka vzdává, a případné neúspěchy mě spíš nakopnou k dalšímu snažení. Přeju všem, ať jim to s těma jejich miláčkama (a nemusí jít jen o psy) vyjde třeba se s někým potkam někde v lese na terénním výletě s kočárem. :a: :///:

:dog: Ahoj myslim ze takhle krasne postizenych je nas vic.Mam za par tydnu rocni fenecku vymarskeho ohare,byly jsme taky zvykle na dluhe prochazky ktere jsem musela po oteklych kotnicich trosku zkratit.Je ale zlata pochopila ze uz tak moc nemuzu.Dokonce si zvykla se mnoou odpocivat :-)Doufam ze si po narozeni nasi male zase zacnem uzivat tech prochazek po lesich ale uz ve 3 :-)

Já myslim, že se to zvládnout dá.Celodenní výlet, nevim, ale jestli mimiňákovi vysvětlíš, že ho přebalíš v provizorních podmínkách a budeš ochotná vytáhnout mlíčko kdekoliv, tak proč ne. Já mám dvě starší děti a nedávno jsme byli všichni půl dne v Plzeňském muzeu. Vyrazili jsme ráno a večer jsme se vraceli domů, je to od nás trochu dál. Malej byl úplně spokojenej, přebalila jsem ho v kočárku a několikrát ho tam nakojila na židličce a bylo nám fajn. Tak držim palce ať to jde.

Ahoj, tak já mám irského setra, který potřebuje dostatek pohybu a dokud to šlo, tak jsme chodili pořád. Když mi pohrozili v listopadu předčasným porodem, tak jsme se museli procházek vzdát. Tak teď je se mnou doma a je ráda, že nemusí být sama venku-je to taková kompenzace pro nás obě. Manžel nás většinou odveze někam na pole, nebo do lesa, tam s ní běhá a já se musím dívat. Tak se těším, až bude malá venku a věřím, že budu chodit s kočárkem ï s naší Ajou.

Ahoj, my máme zlatýho retrívra takže má taky přes 30kg a opravdu ke konci těhu procházk s ním na vodítku byly záhul.Radši chodíme bez vodítka i teď s kočárkem a super jít tou přírodou s kočárkemi psem.Akorát mám strach až bude Honzík sedět,aby ho pes nepokousal-nesnáší děti.Strašně se toho bojím,ale snad to zvládnem-pes má oddělenou zahradu kvůli tomuhle a taky je furt venku.Takže tě chápu,že se aktivit s pejskama nechceš vzdát

My máme roční Sheltii a před těhu jsme chodili asi od jejich tří měsíců každý týden na cvičák tance se psem. Moc nás to obě bavilo a celkem nám to i šlo. Pak do toho přišlo těhu, začátek byl ještě v poho, ale od 20. týdne začalo to moje slavné tvrdnutí břicha. Musela jsem si chvilku poležet v nemocnici a pak jsem musela cvičák odpískat. Díky tomu, že jsem byla na neschopence, tak jsme si naší rošťandou užili nádherný podzim, chodili na hříbky, každý den na procházky a cvičili si jen tak sami pro radost za pamlsek. Teď se mi to tvrdnutí zase trošku zhoršilo, tak s ní chodí na procházky páníček, až přijede z práce. Až bude malá na světě, tak se taky těšíme na to, až bude chodit s námi u kočárku. Na cvičák zpátky asi chodit nebudeme, uvidíme. :a:

tak já sice pejska mám- Ridgebacka, ale spíš než jí se věnuji koním. Kůň není kolo, které jednoduše opřeš v garáži, potřebuje stálou péči. Navíc jezdím i závodně, teď jsem v 19tt a stále jezdím, rodit budu koncem dubna a to už se začíná trénovat na závody. Budu to muset taky nějak zkloubit dohromady, ale rozhodně se toho nevzdám, vlastně to ani nejde- je to živý tvor a péči potřebuje. Tak hodně sil, myslím, že se to určitě dá zvládnout, ahoj.