Můj porod v UL

TAkže, píšu jak jsem slíbila. Jak jsem už napsala, - zářijovky vědí - v úterý 16.09.2008 ráno kolem šestý jsem začala mít bolesti. Byly to docela pravidelný kontrakce po 10 minutkách,ale bohužel to po hodince, dvou přešlo... tak jsem se sebrala a zajela si k mamce na kafe, spolu jsme ještě zajely nakoupit nějaké věcičky pro malou a klasický nákup v Kauflandu.... no, mezitím se občas objevila nějaká nárazová kontrakcička, ale nic moc. Odpoledne jsme si s manžou dali u našich obídek, kafíčko, pokecali a jeli domů. To jsem měla už zase pravidelný kontrakce po těch deseti minutách. Šla jsem ještě na drby ke kámošce (a tiše doufala, že to nepřestane a ty intervaly se konečně zkrátí) Večer kolem desátý jsem dorazila domů a kontrakce jsem měla po 7-8 minutách. Dala jsem si sprchu a poslala manžela spát, že ho vzbudím, když se to rozjede...
No, běžela jsem pro něj už po čtvrt hodince, protože jsem měla bolesti najednou ne po 5, ale po 3 minutách. Tak jsme se oblíkli a vyrazili do porodnice. To bylo v 23:30 večer.
Na příjmu mě klasicky vyšetřili. Byla jsem otevřená asi na 4 prsty. Tak paní dr. říkala, že se nám to pomalu rozjíždí a že můžeme na box.
Nechala jsem si dát klyzma... řekla bych, že se to tím i trošku urychlilo... nevím. Ale bolesti se začaly stupňovat. Pak nás PA s manželem poslala do sprchy na balón. To bylo super - tedy mezi kontrakcemi - :///: - jinak to pořád zesilovalo.
Tam jsme strávili určitě minimálně půl hodiny až hodinu. Už jsem asi řvala moc často, tak přišla PA a šli jsme zpátky na box. Dali mi nějaký čípek na uvolnění a pak teprve začalo rodeo. :///:
Malá prý totiž měla otočenou hlavičku jinak, než by měla mít, a nechtěla se sama narovnat. Tak mi jí rovnali "růčo". Teda, to bylo asi to nejhorší z celého porodu.
Manžel říkal, že jsem střídavě na všechny nadávala (to během kontrakcí) a mezi nimi, že jsem se zase všem omlouvala :s:
Nakonec se tedy zadařilo, ani nevím jak.... ve 4:53 hodiny ráno mi dr. položila mojí malou krásnou holčičku poprvé na břicho se slovy "je to krásná holčička a na bradičce má dolíček. Bylo to neskutečný. Hned jsem se štěstím rozbrečela a když jsem se podívala na manžela, brečel taky.
Tomáš podepsal Viktorce nožičku příjmením a mezi tím ji vyfotil.... Dr. mě mezitím šila, což jsem cítila každý steh... ale nebylo jich moc, jen od nástřihu. Tak se to dalo.
Nevím, jestli mi ji dávali k prsu už umytou nebo ne, ale přisála se hned a to bylo taky nepopsatelný...

Tak jsem se tu takhle rozjela... kdo dočetl až sem, obdivuji ;)

Porod zatraceně bolí, ale všechno je zapomenuto v okamžiku, kdy vám do náruče dají to bezbranný křehký miminko.... :||): ;)