Porod Didinky <3

Takže, nechci to už dál odkládat abych se k tomu vůbec pak dostala. Nejsem na sepsání porodu ještě pořádně připravená, určitě u toho kápne několik slz ale už to chci mít sepsaný i když je to týden je to pořád dost čerstvé ale myslím, že to bude nejlepší. Naposled jsem vás informovala o tom, že se mi to nejspíš začalo rozjíždět samo a že se mi na monitoru potvrdila už první kontrakce. A jak to bylo dál?

Než přišel polovička měla už jsem bolesti po 4 minutách, zazvonila jsem aby někdo přišel a řekla jsem, že mám bolesti po 4 minutách a víte co mi bylo řečeno? AŤ POČKÁM, ŽE JE VIZITA :€[€: Polovička dorazil kolem 9h. Kouknul na mě doktor a řekl, že jsem otevřená volně pro prst a pak mě natočili. I když monitor kontrakce moc silné nepotvrdil na mě to bylo dost silné. Prý to mohlo být tím, že bolesti byly v jiném místě než sondy při natáčení takže je to nezachytilo naplno :00: Všichni doporučovaly horkou vanu, tak hned jak mi přišel chlap jsme rychle napustili vanu ale řeknu vám NEPOMOHLA ANI TROCHU !!! Myslela jsem, že se radši utopím :///: Pak jsem viděla ty gymnastický míče tak jsem si řekla, že i ve filmech na nich hodně skákaly a pomáhalo to, no ale jen co jsem si sedla tak jsem myslela že do něj kopnu a prokopnu ho oknem jak mi bylo ještě hůř :///: :€[€: Bylo mi řečeno, že bych už neměla sedět na tvrdym a chůze mi taky nijak nepomáhala tak jsem se rozhodla ležet a co mi hodně pomáhalo bylo při kontrakci mačkat polovičce ruku :one: Což mě ale zároveň dost vyčerpávalo. Kontrakce byly už po 2-3 minutách a zase mě natáčeli a všechno bylo v pořádku, žádný problém :n: Jak jsem při každé kontrakci něco mačkala a do něčeho jsem se zakousávala tak mi brzy začaly docházet síly, nevypadalo to, že by to měl být rychlý porod a já se bála, že ho ve finále nezvládnu tím jak budu vyčerpaná :( No a v tý době jsem začala uvažovat o epiduralu. Měla jsem u sebe jak polovičku tak kamarádku takže psychická podpora parádní :h: :k: Řekla jsem to sestřičce, že to asi bude na epidural když to bude trvat ještě dlouho. Tak mi řekla, že se nejdřív musí udělat testy jestli mi ho vůbec můžou dát. V tom mě zase popadl strach co když to nevyjde, jak to všechno zvládnu? Myslím si, že jsem silný člověk ale čeho je moc toho je moc a jde o malý miminko, musela jsem si být jistá, že to bude v pohodě. Měla jsem hlavně nutkání v kontrakcích zadržovat dech ale bylo mi rázně řečeno, že tím ubírám kyslík malý, že to musim prodýchávát ale mě to při tom prodýchávání bolelo ještě víc :€\€: Pak mi odebrala krev a řekla že do půl hodiny nejpozději by měli být výsledky a pak by přišel anesteziolog a napíchl by se epidural. Kontrakce pořád sílily a sílily a držely se po 2 minutách. V té nejsilnější kontrakci mi PRASKLA VODA a to bylo už 11:30. Na to jak se to všechno jakoby táhlo tak to zároveň i hrozně rychle utíkalo což nějak nechápu :s: Přišlo mi to nekonečný ale když jsem sem tam zjistila čas tak jsem se hrozně divila že už je tolik hodin :00: No a jak praskla voda tak já byla v posteli a řvala jsem VODA, VODA, VODA :///: :s: Kamarádka slašila sestřičku, která přiběhla a v zápětí řekla, že je už zakalená :? Tak jsem se docela divila ale i když 10 dní po termínu se není moc čemu divit :n: :( Přišla jsem si jak kdyby ze mě vyteklo nějaký jezero :bulva: Sestřička se do mě ještě koukla, asi udělala i dalšího Hamiltona protože mě to docela zabolelo ale nebylo to tak hrozný jako před tím, pak řekla, že ještě nějakou vodu vypustíme a já začala nasazovat porodnický vložky a viděla jsem jak je ta voda nazelenalá :€z€: Pak přišel anesteziolog, že výsledky jsou v pořádku a že můžeme přejít na sál :\x: Tak jsem se tam pomalu dosoukala, naštěstí to byly hned dveře naproti :///: Jen co jsem si lehla zase ze mě vyteklo neskutečně moc vody :00: Nikdy bych nevěřila kolik jí tam může být a jak dlouho může téct. Bylo mi řečeno, že vždycky když přijde kontrakce mám jim to říct aby se nestalo, že jim cuknu nebo, že s sebou škubnu. Řekla jsem si o nějaký mačkací předmět, že mi to hodně pomáhá při kontrakcích a dostala jsem kus papírovýho ubrousku :help: Měla jsem rozrytý dlaně od nehtů jak jsem je držela v pěst. Dokonce si vybavuju, že jsem požádala i toho anesteziologa, než to tam připravili jestli bych ho mohla zmáčknout při kontrakci a to bylo perfektní! :///: On mi totiž ten stisk v kontrakci vracel což mi taky hodně pomohlo :one: Pořád ze mě vytejkalo spoustu plodovky až jsem z toho byla už na prášky jak jsem slyšela jak to teče z lehátka na zem, přišla jsem si hrozně divně až komicky :///: :s: Furt jsem se omlouvala :///: :s: Epidural vůbec nebolel, začalo mi být příjemně až se mi smály že jsem úplně přestala řešit kontrakce a naopak si dělám hlavu s plodovkou :///: :s: Přesunula jsem se zpátky do převlečené postele .. ta taky musela vypadat :///: :s: Dostala jsem epidural s kterym můžu chodit, že jsem nebyla upoutaná na lůžko ale mě přepadlo takové krásné teplo, takový úžasný pocit pohody že jsem se rozhodla, že si zdřímnu :///: :s: Tak jsem se zeptala jestli můžu, chtěla jsem načerpat energii na porod tak jsem dostala povolení .. bylo mi opravdu nádherně, kontrakce slabší takový spíš prudící a otravný a jinak pohodička. Řekla jsem si jaká to teď už bude brnkačka :c: Bez problémů jsem vyřídila několik telefonátů abych informovala ostatní jak na tom jsem. Bolesti se mi zase začaly stupňovat i přes ten epidural, nebylo to tak náročný jako bez něj ale bolely víc a víc, pořád se držely po 2 minutách ale v klidu jsem v nich volala :///: Jen jsem vždycky řekla "počkej kontrakce" a vykecávala dál :///: :s: Když jsem dotelefonovala tak jsem se chystala uložit ale na spánek ale bohužel už nedošlo :n: Přišla sestřička, že natočíme další monitor a tam už sranda skončila :r:
Nechápala jsem co se děje ale monitor se jim nějak nezdál .. já z toho nic moc nevyčetla, viděla jsem jen nějaký hrbolky tak jsem si myslela, že dobrý, že se malá vrtí ale hold to moc dobré nebylo. Najednou přiběhla sestra a začala mi tříst s břichem a já byla zrovna v kontrakci což mě neskutečně bolelo. Zeptala jsem se jí jestli nemůže počkat až po kontrakci a ona že NE. Zeptala se mě jestli cítím pohyby a já jí odpověděla, že nevím, že mám po tom epiduralu umrtvené břicho, že jsem si nevšimla nějakých výrazných pohybů :n: Pořád jsem byla v šoku, nechápala jsem co se děje a proč všichni začali plašit. Koukli se do mě a byla jsem zaseknutá na 3-4cm a nikam to nepostupovalo :? Přišel primář a řekl něco v tom smyslu co bych řekla na císařský řez? Já vyvalila oči, otevřela pusu a zůstala koukat :O Myslela jsem si, že to jen nadhodil protože to trvalo moc dlouho a protože by to ještě dlouho trvat mělo ale já nechtěla žádnou "úlevu" nebo "urychlení" bylo mi fajn, byla jsem v pohodě tak proč to nějak "hrotit" :? Tak jsem mu řekla, že klidně půju běhat schody nebo cokoliv co by tomu mohlo pomoct a on řekl, že bych mohla ale nijak by to nepomohlo :n:
Nikdo mi stále neřekl co se opravdu děje !!! Což chápu, protože kdyby mi to řekli začala bych tam neskutečně šílet ale zase na druhou stranu bych pochopila důvod a nebyla bych z toho císaře tak mimo. Dal nám na rozhodnutí pár vteřin, využila jsem to k tomu abych zavolala mamce a samozřejmě jsem hned začala brečet :r: :r: :r: Nemohla jsem ani pořádně mluvit, mamka se mě snažila uklidnit, že to je v pořádku, že to je tak lepší, bude to rychlý a všechno bude fajn. Po pár vteřinách se vrátil Primář, že musíme začít neni čas zahálet tak jsem se rozloučila s mamkou a pořád mi hlavou vrtalo proč se to děje a co se děje :r: Byla jsem hrozně rozhozená a furt jsem brečela :r: Najednou kolem mě začalo lítat spoustu lidí. Jedni mě svlíkali, dalš mi napichoval kanylu do ruky, další 2 mi zavazovaly obvazem nohy a najednou to začal být neskutečný fofr. Nepřestávala jsem si brečet a přešla jsem na operační sál, který byl vedle porodního. Anesteziolog se snažil odlehčit situaci tím, že prohlásil, že si to tam vybírám všechno hezky ALL INCLUSIVE a zkouším všechny možnosti :///: To mě docela rozesmálo a v tu chvíli moc pomohlo :) Anesteziolog i kolegyně byli zlatí, opravdu maximálně v pohodě a ostatní taky. Všichni hrozně hodní :h: :k: Položila jsem se na lůžko a zase všichni kolem mě začali poskakovat. anesteziologa jsem měla u hlavy a pořád jsem brečela. Zeptala jsem se ho jestli si se mnou bude povídat, chtěla jsem dělat něco abych nevnímala co se děje, protože jsem nebyla v celkový anestezii ale jen na půl. Tak řekl, že samozřejmě, můžeme si povídat o čem budu chtít :k: Zeptala jsem se jak dlouho to bude trvat (to jsem se ptala průběžně i předtím ale nikdo mi to nebyl schopný říct, teď jsem ale odpověď dostala) Bylo mi řečeno, že do 10 minut je malá venku :h: :k: Nasadili mi na ruku tlakoměr aby pravidelně měřili tlak a každou chvilku zkoušeli jestli už jsem dostatečně umrtvená. Byli zlatí i v tom, že mě poslechli a když jsem řekla aby ještě počkali tak počkali (né jak zubař který nikdy nepočkal a pak jsem trpěla :n: ) Ptali se mě jak cítím nohy a abych s nimi zahýbala. Byla pak sranda se snažit zahýbat s chodidly když to nešlo :///:
A pak začala akce, cítila jsem se uvolněně, ale pořád jsem vnímala. Bylo mi řečeno, že kyby mě cokoliv bolelo tak abych řekla a oni by mi něco píchli. Nejhorší pro mě bylo to jak se mnou lomcovali, jak jsem cítila ty doteky a to hýbání. I když mám představivost velikou tak jsem si nedokázala představit co tam zrovna teď dělají, měla jsem celou dobu zavřený oči a něolikrát to zabolelo tak mi něco přidali. Slyšela jsem jen hlasy a nakonec se mi chtělo spát. Možná, že jsem jim tam na chvíli i usnula. Byla jsem oblbnutá víc než bylo v plánu, to mi došlo když jsem nebyla schopná mluvit ani otevřít oči pořádně ale hlavně, že mě nic nebolelo :h: Pak jsem jen slyšela "Maminko koukněte se do leva" a tam byla :h: :k: Jak jsem byla oblbnutá tak si to pamatuju jen jakoby v mlze ale vím, že jsem začala znovu bulet ale tentokrát štěstím :h: :c: Pořád jsem sotva vnímala a sotva jsem mluvila. Zeptali se mě jak se bude malá jmenovat a sotva jsem ho vyslovila. Pak mě přenesli z lůžka na postel a převezli na pokoj. Cestou jsem zahlídla polovičku s kamarádkou, jen jsem se na ně zvládla usmát ale padaly mi oči. Přemístili mě na pokoj č.5, který byl vedle sesterny a je to jakoby JIP pokoj, který už byl obydlen vietnamkou, která měla císaře den přede mnou. Pak si jen pamatuju, že za mnou přišel polovička s kamarádkou, řekli že u mě můžou být jen na chvilku abych mohla pořádně odpočívat. Polovička mi ukázal ve foťáku fotky jak fotil malou :h: :k: Pak mi se slzami v očích řekl DĚKUJI :h: a odešli. Pak mě přišla zkontrolovat sestřička a řekla že by mi nohy do 6ti hodin přijít k sobě a pak bych s nimi měla začít hýbat. Pak jen vím, že jsem usnula ani nevím na jak dlouho :'zz):
Na sál mě vedli ve 14:12 a malá se narodila ve 14:23. Využili vpich po epiduralu kam mi nasadili takový "budík", se stříkačkou, která mi do zad pouštěla něco na bolest a příjemně to tikalo což mě uspávalo :///: Když jsem se probrala nasadili mi cévku protože jsem nebyla schopná ničeho. Malou mi pak nosili každý 3 hodiny na krmení aby se mi rozjely obě prsa. Nemohla jsem ani spát a netrpělivě jsem čekala až mi jí znovu přinesou :///: :s:
K sobě jsem jí dostala až v pátek kdy jsem si na to už troufla. Polovička byl u mě pečený vařený, chodil jak mohl a moc mi pomáhal :h: :k:
Důvod akutního císařského řezu byl ten, že malou moje kontrakce vždycky přidusily a ztrácela síly :r: Momentálně jsem ve fázi kdy se bojim dalšího porodu, abych neubližovala prckovi a aby se to neopakovalo :( Pořád je pro mě těžké o tom mluvit i psát, i teď jsem se neudržela a musela si dát několikrát pauzu abych to rozdejchala a mohla pokračovat dál. Hrozně mě to mrzí :r: Mrzí mě to že jsem si ten porod nemohla prožít od začátku do konce. Mrzí mě to, že u toho nemohl být polovička, že si nemohl přestřihnout šňůru. Mrzí mě to, že jsem ubližovala malý aniž bych o tom věděla. Mrzí mě to, že jsem pro ní nemohla fungovat od první chvíle, že jsem to nemohla prožívat od začátku a že si na mojí plnou péči musela počkat několik dní a prostě mě to celkově hrozně mrzí a je mi z toho smutno. I když je nejdůležitějšíže to dobře dopadlo :h: :k:
Malá je úžasná, a já se z toho snad brzy dostanu. Hold taková nečekaná věc nechá šrám na psychice ale věřím, že čas všechny rány zahojí a bude zase dobře :€s€: Pomalu ale jistě se dostávám do 100% pohyblivosti, zatím se mi daří ale výdrž je slabá. Když malá spí snažím se spát taky a co nejvíc odpočívám. Polovička je úžasný, ten by si vzal nejradši volno v práci ale to já nechci, peníze potřebujeme mnohem víc a já to nějak zvládnu :dance: Vzal si volno na dnešek protože jsem musela na vyndání stehů a pak jsme šli na pojišťovnu. A vezme si volno i ve čtvrtek kdy nás čeká ortopedie a dětský doktor a pak taky zkusíme sociálku :€s€: Pomáhá jak nejvíc může :h: :k:
Tak toť asi vše k mému dni "D" a ještě jednou vám všem děkuju moc za podporu :h: :k: