4 letá neustále brečí že jí něco bolí-vymýšlí si to

Ahoj holky,

mám dotaz, protože už nevím co s tou naší uličnicí dělat.Holce budou zanedlouho 4 roky.Je jedináček a ještě nějakou dobu bude.Chodí do školky každý den na 4 hodiny.Má všechno, myslím si, že mnohem více než spoustu dětí.Doma má neustálou pozornost, buď se s přítelem střídáme, jednou si s ní hraje on, jednou já a nebo si s ní hrajem oba.Pořád pro ní vymýšlíme nové hry, chodíme s ní ven, jen když máme nějakou práci, tak si hraje sama.Má opravdu hodně pozornosti.V pokoji spoustu hraček, spoustu hezkého oblečení.Možná si řeknete, že je to rozmazlený spratek, ale opak je pravdou, jsme také přísní, má pravidelný režim (6:30 budíček, ve 12:00 jí vyzvednu z mš, jdeme domů, hrajeme si, nebo jdeme ven, pak třeba pohádka, 18:30 koupání, 19:00 jde spát)Sladkosti má jen za odměnu když jí, musí si uklízet hračky, učíme jí říkat děkuji, prosím atd atd.Učitelka ve školce chválí jak je samostatná, jak se umí oblékat, jak vše dělá sama.A ve školce se jí líbí.

ALE

Připadá mi, že si myslí, že si z ní sedneme na zadek.Často říká, že jí něco bolí, předevčírem dělala takové scény, že jsem myslela že má zánět středního ucha-samozřejmně že nemá, každý den je schopná se válet po zemi, že jí bolí pipinka (s tím jsme byli u dr, nic jí není, pak jí zase bolí zadek, pak oko, pak noha a pořád dokola.Vynucuje si tím pozornost, nebo když není po jejím.Také to dělá, když má jít jíst, celou domu ani necekne a pak začne dělat u stolu scény, že jí něco bolí a div z toho stolu něco nestrhne.Také to dělá u oblekání, začala to dělat i ve školce.

Nesmíme jí ani nic říct, jakmile jí třeba řeknu "kde máš bačkory, obuj si je" tak začne brečet a takhle se rozbrečí i kvůly prkotině.Chce se jí čůrat a začne brečet a kroutí se, prostě si není schopná si sama dojít, nebo to říct normálně.Chce napít a místo toho aby řekla-mami, já chci prosím napít, tak začne kňourat a ani jí není rozumnět.

Už nevíme co s ní, aby když něco chce aby to řekla normálně, aby si nevymýšlela, že jí něco bolí.Dneska jsme se dohodli, že jí budeme ignorovat.Nevím kdy naposledy jsme se v klidu najedli, v noci se budí a je schopná mi říct "nic" prostě brečí jen tak, pak přestane a spí dál.Jsme na ní moc měkký?Dneska jsem to nevydržela, když u stolu dělala scény, že jí něco bolí, když měla jíst a chleba rozpitvala na kousíčky, že jsem jí dala na zadek, vykoupala jsem jí a šla spát už v půl šestý-a najednou je klid.

Máte doma něco podobnéhoa jak to řešíte?