Žádost o ruku...
Vzpomenete si, jak jste si to představovaly? A jak to proběhlo ve skutečnosti? :-)
Kolikrát se vám to přihodilo? Podařilo se vám to dotáhnout až konce? ;-)
představy jsem neměla žádný. Ve skutečnosti jsem ani tak nebyla požádána jako spíš jsme se s partnerem dohodli, že se chceme vzít. Stalo se to jednou a tím koncem myslíš co? svatba byla veliká, rozvod v plánu není :s:
Tak představu jsem neměla radši žádnou, určitě ne s tímhle partnerem, romantické chvilky se nám jaksi vyhýbají, jsme spíš jako kámoši. Ale s chlopkem jsme se nějak hypoteticky a nezávazně o svatbě bavili už nějakou dobu. Jenou před vánocema přijela jeho mamka a prodávala nějaké špěrky (šunty na první pohled), a já mu ze srandy říkám, ať mi koupí ten prsten. A pod stromem jsem měla jen malinkou krabičku ... stašně se omlouval, že pro mě nic jiného nemá ... Takže nečekaně romantika byla a v září jsme se fakt vzali.
tak romantické jako ve filmu to opravdu nebylo. Vesměs jsme se tak nějak oba shodli na tom, že bychom se zasnoubili a do roka se vzali :-). Šli jsme do zlatnictví a já jsem si vybrala prstýnek. Přímo zásnubní to nebyl, ale mě se moc líbil a chtěla jsem ho. Šli jsme si sednout do cukrárny na dortíka a kafe a potom jsme rodičům oznámili že jsme zasnoubeni a do roka bude svatba. Tak se taky stalo :///: .
Já si nikdy nic nepředstavovala a nikdo mě zatím o ruku nepožádal a Bůh ví, zda se toho někdy dožiju. Žijeme s partnerem na psí knížku a máme 2 děti.
Nikdy jsem žádný romantický předstvavy neměla, a žádost o ruku jsem dostala po hodině od seznámení se součansým manželem :s:
In reply to Nikdy jsem žádný romantický by Hypermatka
:one: vy jste na to šli hopem :s:
In reply to vy jste na to šli hopem by klikaz
Tak my jsme na to šli tak nějak pozpátku :s: Teď po skoro devíti letech jsme teprve ve stádiu bezmezné zamilovanosti... :s: :s: :s:
In reply to Tak my jsme na to šli tak by Hypermatka
No a to je to hezký no ne? :s: jiní se ani devíti let vztahu nedoklepou,protože po půl roce přijde "rutina a nuda" :s: :00:
In reply to No a to je to hezký no ne? by klikaz
Však já si nestěžuju, naopak. :s: Jsme bok po boku překlepali tolik osobních i životních krizí, že jsme si teď blížší než kdy předtím- takový siamský dvojčata. :s: Už jsem psala jinde, že si z nás ségra dělala srandu, že jsme jak puberťáci s tím vším obíráním se, a psaním si deseti sms denně. :s:
In reply to Však já si nestěžuju, naopak. by Hypermatka
Tak to je dobře,já bych taky manželovi furt vypisovala SMSky ale on mě pak zdrbe,že mu mám radši zavolat,takže je po romantice :s: :s:
In reply to Tak to je dobře,já bych taky by klikaz
:s: :s: :s: Tak to ten můj píše i jako první a sám od sebe, občas si toho nevážím a hodím mobil do kabelky s tím, že mu napíšu později a pak na něj zapomenu 8) :s: :s:
In reply to Tak to ten můj píše i jako by Hypermatka
To já mám z každé SMS od manžela radost jak na Vánoce :s: :s:
In reply to To já mám z každé SMS od by klikaz
"UDELEJ K VECERI SEKANOU!" :h: :h: :h: :s:
In reply to "UDELEJ K VECERI SEKANOU!" by Hypermatka
:s: :s: :s:
In reply to vy jste na to šli hopem by klikaz
To je normální u cizinců a ještě častěji u těch, co se chtějí dostat ze země někam, kde se budou mít lépe.
In reply to To je normální u cizinců a by Anca7
jj, potřeboval povolení k pobytu. Jinak bych na to nekejvla. :s:
In reply to jj, potřeboval povolení k by Hypermatka
Jasný, jak jinak... Palec nahoru, že to přiznáš. :a:
In reply to Jasný, jak jinak... Palec by Anca7
:s: :s: spíš Hypermatce palec nahoru za to,že jí tak jde ironie a sarkasmus a málokdo to odhalí ;)
In reply to spíš Hypermatce palec nahoru by klikaz
tak třeba toto ironie nebyla...
In reply to spíš Hypermatce palec nahoru by klikaz
(Tady žádná ironie a sarkasmus nebyly :s: , fakt jsem mu chtěla pomoc jen se získáním trvalýho pobytu a zároveň vyřešit svou tehdejší situaci. Sice jsme se hned dohodli, že nepujde o fingovaný sňatek, že budeme OPRAVDOVÍ manželé, ale žádná láska v tom nebyla. Každopádně mám v okolí několik "dohodnutých manželství, který spolu jsou 7-15 let a všude pohoda, skoro bych řekla, že fungují líp než ty "z čisté lásky" :s: , protože zatímco v normálním manželství láska často tak nějak vyprchává, v těchhle manželstvích se jí člověk učí- nemiluje druhého kvůli hlubokým očím, ale kvůli charakterovým rysům, které jsou narozdíl od postavy Adonise trvalé :D)
In reply to (Tady žádná ironie a by Hypermatka
jsme se vlastně se naučili se milovat...
U nás přišlo nejdříve dítě ;-) Vlastně jsme ani neměli v plánu původně spolu žít... a po letech to je hezčí a hezčí...
In reply to (Tady žádná ironie a by Hypermatka
tak důležité je, že vám je spolu dobře a dopadlo to jak to dopadlo. Připomíná mi to francouzský film Zlená karta /teď nevím jestli je název správně/. Hrál tam Gerald Depardie.
In reply to tak důležité je, že vám je by JaMiOn
jj, tak nějak náš případ. :s:
In reply to (Tady žádná ironie a by Hypermatka
Tak teď jsem zmatená :s: já myslela,že jsi to psala sarkasticky,tak to se teda omluvuju :s: Ale je to hezký,vlastně jste si tu lásku vypěstovali - tak to pak není divu že se teď tak miliskujete jak puberťáci :s: :one:
In reply to Tak teď jsem zmatená já by klikaz
Tak ono je to v naší době a našich končinách celkem neobvyklé, až když jsem o tom jednou psala článek, tak se mi ozvaly desítky žen, které roky žijí v manželství dohodnutém během první druhé schůzky, ať tady, nebo v zahraničí, a mají to stejně. Ono je manželství vlastně takovej business- proto je dobré do něj vstupovat s chladnou hlavou :s: :s: :s: :s: :s: :s: :s: Ne unáhleně a pod vlivem citů a růžových brýlí :s: :s: :s: :s:
In reply to Tak ono je to v naší době a by Hypermatka
To já do toho šla zamilovaná,i když až po roce chození s manželem,ale věděla jsem,jaký je a koho si beru :s: ale stejně mi to nedá ho občas zkoušet vychovávat k obrazu svému :///:
In reply to To já do toho šla by klikaz
železo se musí kout, dokud je žhavé, v jistých věcech jde chlapa "zlidštit" :s: :s: :s: :s: My jsme se ale taky brali až asi po roce soužití, takže furt jsem měla šanci vycouvat, jen už nebyl důvod brát roha. Věděla jsem, že se postará a že vždycky bude na prvním místě moje spokojenost :s: :s: :s: :s: :s: :s: On je typ- rozmazlovač :s: :s: :s: I když zase jak v čem... :00: :s:
In reply to To já do toho šla by klikaz
tak já jsem se vdávala až po 3 leté známosti a z toho jsme 2 roky spolu žili. Takže jsem moc dobře věděla do čeho jdu a jsem zato ráda. Protože vzít si člověka kterého neznám bych nemohla :n:
:a: Já jsem si to nikdy nějak nepředstavovala.
Poprvé jsem se pohádala s přítelem a on mi pak volal,že se mnou chce mluvit,zrovna jsem byla s holkama na kávě a říkám jim "tak a je to tady,buď se se mnou rozejde,nebo mě požádá o ruku" - spíše jsem to myslela jako srandu.Šli jsme se projít po náměstí a on mě pak požádal o ruku,bylo to moc hezký,zbytek vztahu už ani moc ne :)
Podruhé (s nynějším manželem) jsem chodila na kurz a manžel mě tam odvezl,jenže jen jsem vstoupila do té přetopené budovy,spustila se mi krev z nosu a volala jsem mu,aby pro mě znova přijel.Když jsem vylezla ven,viděla jsem ho vycházet ze zlatnictví naproti a už jsem něco tušila.Stavili jsme se u našich a já se "svěřila" mamce a ona mi řekla,že to asi bude prstýnek a potichounku jsme se radovaly.Jenže jsem to pak,já blbka,řekla manželovi a tím jsem mu zkazila překvapení,chudáček byl tak smutný,že mu to nevyšlo.Chtěl romantiku,kytičku,svíčky a počkat,až se vrátím domů,místo toho jsem seděla na gauči,v pyžamu,s vatou v nose a brečela,že jsem mu to zkazila :-D ale i tak bych neměnila :h:
In reply to Já jsem si to nikdy nějak by klikaz
že těch žádostí bylo víc... vlastně nechápu proč, ale dvakrát se mi stalo, že dotyční partneři přišli s nabídkou ke sňatku, když jsem se s nimi rozešla...
Až teď, když o to člověk doopravdy stál, to čekání bylo nějaké delší ;-)
Byli jsme se 6.12.2012 projít v Praze. Přítel mě vzal na jídlo, objednali jsme si pizzu, bylo tam moc hezky, skoro nikdo tam nebyl, hráli hezké písničky, takže vážně úžasné. A když jsme dojedli, požádal mě přítel o ruku, bylo to fantastické. Samozřejmě jsem řekla ano :)