33.týden- už se to krátí

Nějak jsem přeskočila 32.týden, nestíhám, nemám čas, nemám chuť a vlastně se ani nic zajímavýho neděje. Už jsem se o článek pokoušela před pár dny, ale celý se mi těsně před odesláním smazal :00:

Je mi čím dál hůř, břocho mi spadlo dolů, podvozek mě bolí, jako kdyby mě někdo do mezinoží nakopl s rozběhem a zůstala mu tam bota. Mám neodbytný pocit, že mám mezi nohama narvanej grepfruit- ne že bych už takovou zkušenost měla, ale tuším, že to může být srovnatelně příjemný a nebolestivý. Před dvěma dny jsem odvedla děti do školky a do školy a po cestě zpátky dvě stě metrů od domu jsem už prostě nemohla dál, málem brečela a chtěla volat manželovi, ať si mě domů odvleče či odkutálí.

Učitelka ve školce na mě dneska zkušeným okem koukla a prej- to budete mít dáreček doma ještě před Vánoci. Seděla jsem tam na lavičce v šatně a přemejšlela, že dáreček bude možná ještě dneska- už tejden mám poslíky několikrát denně, magnezium moc nezabírá. Ale tuším, že tak horký to nebude, bůh ví, jestli zas budu přenášet. Ve 3. těhotenství jsem se odtvírala od 32.týdne, to furt bylo slibů, že na další poradnu už nedojdu, a zase jsem rodila deset dní po termínu.

Včera jsem se natáhla jen tak na zem a pak se nemohla zvednout- byla jsem jak brouk na krovkách- hrozně mě bolela záda a kyčle a tak jsem jen zoufale kňourala, dokud mě manžel nepřevrátil. :s: :s:

Počet nevolností se zase zvýšil, žaludek mi absolutně netráví zeleninu- ani syrovou, ani vařenou- budí mě to pak i ze spaní a já trávím noci v objetí záchodové mísy.

Šup šup, ať už jsou Vánoce, a je to venku :s: