Jak jste na tom s kamarádkami?

Ahoj holky.

Jak jste na tom s kamarádkami? Já mám 3 nej kamarádky, a i když za posledních pár let jsme se s tou jednou docela odcizily, pořád jsem ji brala jako jednu z nej.

V sobotu byla u nás zábava, tak jsem jí psala, jestli přijede - neodpověděla. Pak se tam najednou zjevila, a že se mnou musí mluvit, a že mě nenávidí, že jsem se hrozně změnila, že už se mnou nic není, nechci se bavit, že jsem přestala kouřit :? :s: ,....
No já nejdřív koukala jak puk a pak jsem se smála a snažila se jí vysvětlit, že kdykoliv jsme někde za poslední rok byly, tak se všichni bavili, jen ona ne a že po třech pivech přijde s tématem výchova dětí (ona je benevolentní, já ta přísná) a začne se do mě navážet, že dám malé na zadek, že na ni zakřičím, a že to tak dělala i moje mamka, a že mě to fakt nebaví poslouchat, že se chci bavit a ne poslouchat buzeraci. Na to mi odpověděla, že si vůbec nepamatuje, že bysme tohle někdy vůbec probíraly :? . Ale že já jsem každopádně ta, co pokazila to naše přátelství, jak jsem se změnila, a že když přijede k nám na vesnici, tak nás najde sedět s kámoškou na pokecu v hospodě, a že to není život, že to tam stojí za nic (jako dítko školou povinné a i v době pubertální nebyl víkend, kdy by tam chyběla...)
Takže jsem jí na to odpověděla, že já se teda bavím (a pokud vím, tak i spolu s ostatníma našima spol.známýma se vždycky dobře pobavíme), a že pokud se chce bavit v nějakým nobl šantánu ve městě do rána, ať si jede tam a nechá nás tam kde jsme....Na to konto se otočila a odešla si všem na mě stěžovat.....

Nic nechala jsem to být, ani jsem jí nevolala, a dnes mi vypisovala na FB - jestli jsem si z toho vzala ponaučení, a že semnou nic není, že to všechno myslela vážně,...Takže jsem jí zase jednou větou objasnila to, že se s přátelama bavím pořád stejně, jen ona ne, tak je problém asi jinde - hned se odpojila...

Pravdou je, že jsme si poslední dobou už tolik nerozuměly, ani se nevídaly tolik, kolik by si přátelství dvou nej zasloužilo, ale já si myslela, že takhle plyne život, že prostě i když člověk nemá čas se s někým vídat a vědět o svém životě do minuty všechno, tak se v podstatě pořád nic nemění, resp.že se to neřeší takhle, ale asi jsem se dost zmýlila.... Taky je fakt, že mě to až tak bolestivě nezasáhlo, jako kdyby na mě tohle vybalila jiná kamarádka, ale fakt jsem se (naivně) domnívala, že ve 33letech po dvou dětech budem s úsměvem na tváři (nad pivem, nebo dvojkou vína) vzpomínat na naše akce z mládí - lásky, mejdany, pařící víkendy, dovolenou - a občas (ale fakt jen občas, páč já se po tahu léčím i 3 dny ;-)) se tomu mládí budem snažit přiblížit (protože to naše společné mládí bylo super ;-)). Bohužel, pro někoho je to asi málo.....