Jsem na dně,

mám problém s 6,5letým synem. V září nastoupil do 1. třídy, v srpnu se mu narodil brácha. Jsou to skvělý bráškové. Syn je skvělý kluk, nikdy to nebyl takový ten kluk, kterého kam dáta, tam ho zase najdete. Po měsíci ve škole se mu stala nepříjemná situace, při které byl ponížen spolužákem a po té bohužel i mnou (špatně jsem se zachovala, nyní to už vím), tím to vše začalo. Úplně změnil svoje chování byl agresivní na mě i děti ve škole. doma jsme to asi během měsíce až dvou zvládli, ve škole se to vyhrotilo a změnili jsme školu (byla tam už i neobjektivnost od pedagogů a vypočítavost dětí, možná i šikanaod dětí z výššího ročníku). Na nový škole spočátku dobrý, šel do školy, kam původně šli i jeho spolužáci ze školky, takže konečně je ve škole spokojený, chodí tam rád, zase nám vypráví co bylo a tak. Začíná to být zase ten náš původníchlapeček. Ale už když nás přijímali, říkali, že neradi a v podstatě nás vzali jen kvůli tomu, že museli (jedná se o spádovou školu). Přesto syn někdy,,ujede" a někoho bouchne nebo strčí. Když nás přijímali mluvila paní ředitelka tak, že se jedná o super školu, kde nedali ani jednu poznámku, kde děti do sebe nestrkají, prostě si vůbec neubližují. od minulého týdne je na nás vyvíjen veliký nátlka, abychom změnili školu, dokonce nám to tam již domluvili, aby jsme se tam šli podívat je to taková ta škola, která se tváří jako normální základní škola, ale všichni o ni víme, že je to škola plná dětí, kteří mají problémy s chováním. My jsme řekli razantně NE, že vidíme posun k lepšímu. Podotýkám, že syn nemá problémy se zvládnutím učiva. Navíc za poslední týden si více všímám dětí na chodbě a vidím, jak se děti strkají, mluvím s rodiči a zjišťuji, že jejich děti také mají již nějaké poznámky a to i u syna ve třídě. V úterý jsem dokonce vyslechla rozhovor mezi učitelkou a maminkou v šatně, kdy mamince vytýkala, že její holčička surově zbila a to opakovaně nějakého spolužáka. Takže děti jsou stále děti a občas to přeženou a občas se skrátka poperou. Nyní jsme pozvaní na pondělí před výchovnou komisi do ředitelny. Ale já mám pocit, že to už psychicky nezvládám, dokonce i manžel si toho všiml, je připraven bojovat za našeho syna, ale já prostě nějak už nemůžu. Dneska mi řekl, že už má mého chování dost a že už ho to nebaví a aby to moje chování (říkal, že nemluvím a pořád jen mlčím) neodneslo naše manželství. a to když řekne on nahlas, tak to už je fakt hrozné, on není ten, kdo by něco říkal takhle nahlas. Holky já chci vrátit čas! Podotýkám, že se synem docházíme do k odborníkům a to několika.
Díky všem za přečtení a vyslechnutí. Díky, prosím, držte mi pěstě.