šílímeee!!!!!
ahoj holky,
tak jsem se sem konečně dostala a mám prosbu...máme doma březně-to znamená za chvíli dva roky a mě přijde,že je to čím dál horší...nebudu tady vypisovat čím mě postupně vytáčí,alle o jeho posledním kousku se s vámi musím podělit a doufám,že mi poradíte,jak na něj,protože to už je fakt vrchol :(
týká se to usínání.absolutně začal bojkotovat spaní (doteď spával odpoledne hned po obědě hodinku,dvě,někdy i tři.večer šel kolem půl desáté a spal do rána tak do osmi...)
teď asi poslední týden mi dělá scény u odpoledního spaní-kolikrát jsem tam s ním ležela i přes hodinu a stejně neusnul,když jo-večer v jedenáct ještě nemohl zabrat,další scény a ráno už v šest strašil a řval nanovo...
tak jsem odpoledne spaní vypustila,je večer unavený a po sedmé jde spát a spí do rána zase,ale ten řev před spaním :(
(teda ne jen před spaním,přijde mi,že řve snad pořád a přitom mu nikdo nic nedělá) no ale předtím vzal flašku s mlékem,zamával tatínkovi a šel k postýlce a čekal,poslechl si pohádku a v pohodě usnul,teď?? jen řeknu slovo spinkat je řev a ten nepřestane dokud nějakým zázrakem neusne :( jsem z toho na nervy :(
taky začal nějak bojkotovat tatínka :( pořád ho jen bije,vůbec se s ním nechce tulit,je daleko uřvanější,no je to blázinec.se mnou se teda dojde potulit a chce abych ho utěšovala,ale to zase nějak nechci,protože nechci aby tátu odstrkoval ještě víc :(
taky jak se teď začal vztekávat,tak se vždycky schválně do něčeho bouchne a řve ještě víc :( dnes v postýlce před spaním to bylo o ppostýlku do nosu a zubů...mám strach,že si jednoou opravdu něco udělá.ale ani tak ho neutěšuju,protože si to dělá sám :( já už fakt nevím.asi za 5týdnů bych měla rodit a tohle mě docela vyčerpává. byl tak hodný a rozumný a teda různé výbrky si zkouší asi od 15měsíců,ale přijde mi,že to stupňuje jen a jen k horšímu :( bojím,se co přijde potom :(
holky omlouvám se za román,ale potřebovala jsem se vypsat-manžel mi neporadí,je z toho stejně zničený jako já a třeba tcháni ho pořád vidí jako hodného malého chlapečka :(
doufám,že vás není moc v takové situaci-nikomu to nepřeju :( jinak je to rozumný kluk,nechá si říct a chápe spoustu věcí,ale poslední dobou jakoby to nechtěl chápat,nechce poslouchat,co mu říkám,až si prostě odeřve to svoje,tak pak mě začne vnímat :( jsem z toho fakt nešťastná...
ještě podotýkám,že to rozhodně není žádné mimi plakání.jako malý neplakal nic moc,ale jinak má strašně silný hlas,kamarádky úplně vždycky čučí (jeho pětiletý bratranec má jemnější hlas),takže jak začne to jeho vzteklé řvaní,tak je to opravnu o nervy :(
snad mi někdo poradíte... jejda toje román,děkuju,pokud jste dočetly až sem ;)
In reply to Myslim , ze je to ted horka by xenia
tak u nás už to ťuk ťuk asi přešlo...už je to zase v normě jako dřív...tak nevím,asi nějaký záchvat...ještě že tak,jinak bych se zbláznila...
jinak já jsem vždycky chtěla děti brzy od sebe a taky jsme nechtěli pokoušet osud...na malého jsme čekali rok a půl a rozhodně i kvůli práci jsem nechtěla přerušit mateřskou...myslím,že dva roky není zase tak hrozně málo a třeba k sobě budou mít blíž...nedávno jsem potkala kamarádku co má kluky od sebe o tři roky a říkala,že teprve teď (ten mladší má 3) si začínají trochu rozumně hrát...zase já jsem se svými sourozenci o 6 a 9 let a je to už moc...pak to druhé máš jako dalšího jedináčka...
taky si myslím,že to mimčo nám naruší řád,ale třeba se to brzy srovná.zase malý je pohodář (teda až na to období),takže nikdy nemůžeš srovnávat.někdo má třeba zlobivější nebo živější děti,tak si netroufá,někdo má zlatíčka a má je i rok od sebe...je to těžko,každá rodina je jiná...
švagrová má 5letého raubíře a anetroufá si ani teď... :a:
ahojka, já bych řekla , že je to spíš obdobím. Já vím, u malých dětí se pořád něco svádí na období,ale vzhledem k tomu, že to mám vypozorované už u dvou našich kluků a i u dětí kamarádek, tak vím, že to tak je.Úderem druhého roku se můj první syn změnil na vzteklouna a uřvanečka a trvalo to skoro rok a přešlo to nakonec do žárlivosti na čerstvě narozeného brášku.V těhotenství jsem ty jeho vzteklé scény zvládala ještě o to hůř psychicky, než za normální situace...neb je člověk víc unavený a hormony k tomu taky něco přispějí.Teď je mi to vše líto a řešila bych stejnou taktikou , jako mám teď u mladšího...prostě klidem.Kubík (to je ten mladší) taky březňátko...to chytá ve vlnách, měsíc klid a pak zase pár týdnů vztekloun. Ale začalo to podstatně dřív takový ten vzdor dvouletých( má už něco napozorované od toho staršího, chvilkama jsou jak přes kopírák).Od toho roku o půl je vzteklounek a vzdorovitý a plačtivý. Ale co ti chci hlavně napsat. Mám pocit, že když mu dám takový ten pocit klidu ve mě,jako že on křičí,ale mámu to nevytočí, tak i on přebere tu atmosféru a je klidnější a často díky tomu ani nedojde k takovému tomu řvacímu amoku na půl hodiny. Tudiž když se bouchne při vztekání, tak si samozdřejmě dojde pobědovat za mámou(za tátou taky nikdy nejde) já ho vždy na chvilku obejmu a v klidu vysvětluju, že si udělal bebinko sám. Já vím, je to docela těžké tohle ustát, protože chápu, že tě asi vytočí už jen to, že třeba zase začal kvůli něčemu brečet. Na určité věci buď nekompromisní a neustupuj,dej mu mantinel,třeba to spinkání,prostě režim se musí dodržovat a děti ho potřebují.Pokud mu víc vyhovuje vypustit odpolední spánek tak to klidně,ale každý den v určitou dobu třeba po tom Večerníčku (ať ho to zklidní) se jde spinkat.
A klidně mu dopřávej ten častý kontakt a pomazlení s tebou i když je to vzteklounek.Je to přece jen ještě malý dvouletý prcek a ta máma je pro něj nadevše, sám ti to ukazuje.Já bych řekla, že tím, že ho potulíš, nemusíš mít pocit, že ho navykáš na nějakou špatnost. A tatínka zkoušejte zapojovat do bližšího kontaktu třeba první přes hru, společně všichni tři a když malý za tebou dojde na tulinky, tak si běžte sednout za taťkou a potulte se všichni tři, aby tam měl u toho malý i tebe. :)
Trošku počítej i stím, že až se narodí mimi, tak se může (a nemusí) jeho chování ještě trochu vygradovat. A tak vždy při příležitosti, když bude miminko spinkat, tak se snaž co nejvíc být s maloškem.Ono to zezačátku půjde tím, že to miminko bude hodně spinkat a bude tě potřebovat hlavně jen na kojko(u kterého se současně potulí).
In reply to ahojka, já bych řekla , že je by pupíí
to je krásně napsané...já se snažím být v klidu,ale někdy to ve mě vře jak v papiňáku :( on prostě řve úplně bezdůvodně,asi jen tak,aby vybil energii,jenže ji tím vybíjí i nám :00:
jinak s tím tatínkem je to jakési divné,vždycky ho měl nejradši,tíhnul odmala k chlapům i dědu zbožňoval a teď ho jen vidí a hned že ho nechce atd atd...nechápu tu změnu-u manžela mě napadlo,že mu teď asi není tak vzácný,protože je doma-má sezónní práci,ale že tak sabotuje všechny chlapy :n: no,snad to nějak přežijeme...dnes byl manžel pryč ajá byla s malým sama a šla ho uspávat sama a všechno a sice říkal,že nechce,ale ani nepípl... tak nevím,že by ho tak vyváděl z míry jeho otec? :00:
s tím společným tulením je to taky nanic,protože zaprvé je malý divoch,takže o nějakém zklidnění před spaním nemůže být řeč a jinak stačí,když se manžel jen přiblíží nebo když se obejmeme nebo mi dá pusu a malý to vidí a hned řve a utíká pryč-ale to už dělá asi půl roku,to už jsme zvyklí,jen chci říct,že se mnou se potulí,s manželem velice vyjímečně taky,ale dohromady neexistuje...
dnes jsem zkoušela metodu: dělal něco,co nesmí,řekla jsem mu to třikrát,dělal to pořád napotvoru,tak jsem se otočila a řekl,že ho nevidím.začal mě volat a já nic,tak toho nechal.jakmile bouchl tátu,dostal vzápětí taky.a když řval,šla jsem vedle do místnosti a nereagovala na to a nakonec přestal.ještě se zkusím víc ovládat,aby ze mě necítil,jak jsem nervózní z toho řevu-to je dobrá myšlenka a třeba to nějak překonáme...
teda,pěkně nás ty děti zkouší :n:
jen se modlím,aby jeho bráška opravdu často spinkal a nebyl sova :?
holky co na to říct...
je to asi škodolibé,ale trochu mě utěšilo,že v tom aspoň nejsme sami... asi se musíme obrnit trpělivostí :(
ten příspěvek,kde se psalo o čtyřech měsících mě pobavil :) třeba to teda stihne do porodu přejít :)
u nás vždycky něco trvá měsíc-dva,pak to přejde a přijde něco jiného-horšího... tak se asi můžu jen hrozit toho,co vymyslí příště :(
Co poradit? Asi vydržet a doufat, že ho to přejde. Klárka je teď hroznej mamák, pořád na mě visí, navíc má období, že chce dělat všechno sama, ale nic jí nejde, takže pořád řve,... Tátu docela ignoruje, např. dneska jsme seděli na gauči, posadila jsem ji mezi nás a řev, sedla si vedle mě, ale z druhé strany, co nejdál od táty,... Když s ní dělá blbiny, tak je to v pohodě, ale jinak u něj neboduje. Snad jí to brzy přejde, nebo to nedám. Přeju pevný nervy :a:
Já ti teda neporadím, ale u nás je to podobné. Klárka je dubínek 2010 a teď v prosinci se nám narodil Ondrášek. Klárinka byla vždycky strašně hodná, ale čím víc se blížil porod, byla na mě víc a víc závislá a víc zlobila. Když jsem byla v porodnici, tak si na tatínka hodně zvykla a teď je s ním pořád. Malého má moc ráda, ale když se jí zdá, že se jí málo věnujeme nebo když jí říkáme, ať je potichu, tak šíleně ječí. O spaní ani radši nemluvím, to je hrůza. Tak přeju, ať se to u vás co nejdřív srovná... Janča
holky na tohle je jen rada :dance: vydržet, oni to zkousej, ja myslela za od 2 let do 3 mi budou rezervovat misto v bohnicich, proste si stat za svim , a nedelat ustupky proste vydržet ono je to přejde :k:
In reply to holky na tohle je jen rada by Jana8208
Já jsem si to myslela ;) ,ale je to fakt náročné.Jednou jsem odcházela z pokojíčku a brečela jsem......syn se smál,že dostal jednu přes plenu(nebiju ho moc,fakt jen plácnu) :n:
In reply to Já jsem si to myslela ,ale by Monina
no ono to placnuti musi ale taky zabolet aby vedel , že to neni sranda :?
In reply to no ono to placnuti musi ale by Jana8208
jak ja nerada sahlůa po varecce, ale už s ni fakt dostala ze to stiplo, a dneaska staci vzit varecku jen do ruky a jak to jde najednou
Já ti neporadím,ale potěším tě.Mám doma to samé,koncem února mu budou dva roky,nechce spát večer,vždy je to s tyátrem.Dopoledne jde spát sám,hned po jedenácté,ale včer mi to dá sežrat :00: usíná kolem desáté a to ho hodinu uspávám,jen se mi nebouchá,nemá o co,už měsíc spí ve velké posteli.(malou téměř rozflákal) Tohle úžo období trvá asi 4 měsíce.....dnes po dlouhé době usnul v osm,ale to je opravdu vyjímka.Já rodím v květnu. :a:
Vaše fotografie
Myslim , ze je to ted horka tema u vsech deti v tomhle veku.U nas to zaclo kolem 21. mesice...byly jsme uplne zoufali s manzelem, doma se nic jineho nedelalo, jenom plakalo, kricelo, davalo pres ruce a na prdel...ale to bylo jeste horsi...smal se nam do ksichtu a o to vic ho to vse bavilo, cim vic jsme zakazovali.Proste jsem zvolila taktiku dohlizeni a ignorace...proste dohlizim a vysvetluji, ale nezakazuji...
Samozrejme bouchnu porad nekolikrat denne pri plyvani jidla do tvare s usmevem na tvari, nebo na zem po krocich...
Se spanim bohuzel neporadim, u nas problem od malicka..ale odpo spat musi, jinak radi stejne do 21 hod. a je uz pretazeny, ale neusne driv nez za hodinu...
Usinani o samote jsem po mesici place, urvane bocnice a opadanych sroubcich vzdala...
Ja taky verim, ze to brzy prejde, protoze nektere dy jsou na palici...
To miminko tomu asi moc nepomuze, spis to mozna vystupnuje co bude chtit upoutat pozornost...ja druhe ted nechci a uprimne nechapu jak muzou mit zeny s tak kratkym odstupem dalsi deti, byt v tomhletom obdobi tehotne- mate muj obdiv.