Úzkost

24.11.2011

Ahoj holky, potřebuju nutně radu. Moje dcera 3,5 roku, je od narození hrozně hodná, všechno se jí dá vysvětlit, když se jí před půl rokem naroila sestřička, nebyl ani náznak žárlivosti, na vše jsem jí připravila, pořád o všem mluvíme, hlavně, když má být nějaká změna, od listopadu jí vzali do školky, moc tam chtěla, tak jsem jí zase pořád vyprávěla, jak to tam chodí a ona se moc těšila. Od narození spala jen sama v postýlce a od roku i ve svým pokojíčku, loni touhle dobou najednou chtěla, aby jsme jí uspávali, jinak usíná sama, tak jsem jí řekla, že jí necháme dokořán otevřený dveře, aby nás slyšela, v pohodě, zase to přešlo a byla v klidu, ale poslední asi tři týdny je hrozně úzkostlivá, nevím, čím to je. Prostě třeba prstem dloubla mladší dceři těsně kolem oka, ne schválně, ale řekla jsem jí, ať dává pozor, že jí málem vypíchla oko, neřekla jsem to hlasitě, ani nijak vyčítavě, a ona se hned rozbrečela, a když se jí ptám, proč brečí, tak mě říká, že neví, že jí to tak dělá samo. To samý, když jde do školky, že se jí chce plakat, tak jí říkám, ať jde se mnou dom a ona, hned ne, já tam chcu jít, ale chce se mě brečet. Takových situací je víc, dokonce dneska plakla, že chce spát se mnou, protože má v pokoji nějaký masky a bubáky, asi podle toho, co říká se jí zdálo o něčem z pohádek, asi jí je přestanu pouštět. Nevíte, čím to může být, že je taková úzkostlivá, nikdy taková nebyla, je společenská a pořád rozesmátá a blbne, ale te´d občas udělá tohle. Přemýšlela jsem, že zkusím ty Bachovy kapky, nebo jak jí jinak pomoct, když se jí zeptám, tak nevypadá, že by jí něco trápilo, říká, že jí nic není, jen jí to tak dělá samo, to plakání. Děkuju za každou radu :one: .

Kliknutím vložíte smajlíky:

Díky holky, snad je to jen dočasný, pár holek mě taky říkalo, že jim to teď děti dělají, třeba je to opravdu tím počasím. Aji na nás dospělí to působí špatně. S těma kapkama teda ještě počkám a uvidíme tak za měsíc, jak se to vyvrbí :) .

ahoj, u Ondry zacalo toto uplakane obdobi ve 4 letech. Musim rict ze to bylo hrozny. Brecel kdyz jsem mu neco zakazala, kdyz jsem mu rekla ze jidlo doji, kdyz si hral a neco mu neslo, kdyz mu segra vzala hracku apod. Take byl casto i zamraceny a nic moc ho nebavilo. Netusim cim to bylo ale preslo ho to. Dokonce jsem zjistovala u ucitelky ve skolce zda mu nikdo neublizuje. Musim rict ze to bylo o nervy. Brecel nekolikrat denne.

Ahojky, tak já bych malé žádné kapky nedávala...myslím si, že je to spíš takové období, které stejně rychle zmizí jako přišlo. Děti jsou hodně citlivý a vnímavý a může na ně působit úplně všechno...třeba i to mlhavé počasí, pořád je tma. Nebo se mohlo něco stát ve školce, popř. je tam třeba holčička, která je hodně ubrečená a malá to trošku "okoukla"...Zkus ještě počkat a spíš malou vždycky uklidni, že se nic neděje...ale zároveň jejímu chování nepřikládej zbytečně velkou pozornost, aby se to pro ní nestalo zajímavé jenom proto, že to řeší maminka...

Ahoj, může to být jen krátkodobá změna, která souvisí s jejím normálním vývojem. Děti se nevyvíjí pouze fyzicky, ale i psychicky, emocionálně... Vem si třeba pubertu, to je taky dost specifické období :) Nebo to může být i nějaká malinká úzkostná porucha, kterou mohl spustit nějaký prodělaný stres. V případě dcerky to může být školka, narození sourozence - citlivější osobnosti se s takovými věcmi vyrovnávají pomaleji a pokud se to člověku nepodaří, může se tam nějaká ta úzkost nastartovat. Ale nemusí to tak být. Může to být normální vývoj, přechodné období. Mohla někde něco vidět, slyšet, prožít a začít se bát. Nebo tím, že je citlivější, tak může nějaké emoce víc prožívat. Já bych ti poradila, aby jsi jí hlavně pokud možno uchránila stresu, který jí může ty úzkostné stavy způsobovat (zaměřit se na to, kdy jí to dělá - jestli je to náhodné nebo to souvisí s něčím). Když se bude večer bát, tak si k ní sednout, počkat než usne. Pokud by se to nějak stupňovalo a trvalo to třeba dýl, tak bych se poradila s nějakým rozumným odborníkem... :a:

In reply to by Andulka

Ještě dodám, že můj brácha měl takové období, kdy se extrémně bál sám usínat a to mu bylo tak 9,10 let (a k tomu je to kluk)!!!! Musela jsem buď já, sestra nebo rodiče u něho sedět/ležet a počkat než usne. Otevřené dveře stačily málokdy. A někdy, když jsme si mysleli, že už spí, tak začal hystericky křičet, že ještě neusnul, že nemáme ještě odcházet pryč. Trvalo to tak půl roku/rok a od té doby vše ok. Bál se prej věcí v pokojíčku, duchů atd. :00: Teď už je to středoškolák a pro strach má uděláno /někdy až moc/ 8)

A neměla nějaký ošklivý sen? Třeba že někdo vám ubližuje že jí opouštíte nebo ták?Moje dcera nedávno jsme jí přestěhovali postel a od té doby je taková uplakaná zdají se jí ošklivé sny atd. a usoudila jsem že jí přestěhuji postel jinam protože asi spinká jak se to řekne jinač my tomu říkáme blbá zona to jak tečou prameny pod barákem a ona na tom spinká.

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky

Vaše fotografie

nevim
Můžu to brát jako pozitivní?
Adopce

Ovulační kalkulačka