Prosím radu; dcera neunesla rozvod

Potřebuju radu,
musím trošku rozepsat svůj příběh.
Vdávala jsem se mladá, v zápětí přišly krátce po sobě dvě děti. Hlavně starší syn mi dával hodně zabrat, hyperaktivní vztekající se a žárlící dítko. Večer jsem vyčerpáním brečela, celý den jsem věnovala dětem. Manžel mi nepomohl vůbec s ničím, ve tři přišel z práce, musel se najíst. Samozřejmě v klidu. Musel si odpočinout, též v klidu. Společné procházky nehrozily, výlety ani omylem, vše jsem dělala já, od domácnosti, dětí, veškeré vyřizování po úřadech, těhotná s ročním dítkem jsem sama bez jeho pomoci hledala nový podnájem, on se nešel na nový byt ani podívat, rovnou jsme se stěhovali. Děti s ním nechtěly být sami doma, protože ho pořádně neznaly, když s nimi neetrávil žádný čas. Ptaly se mě, kdy s námi půjde tatínek ven, jako choděj s jinými dětmi jejich tatínkové.
Prostě jsem to nevydržela, prosby o pomoc a změnu nezabíraly, tak jsem se rozhodla já, rozvod, toho člověka jsem si nevážila, nechtěla jsem takhle žít celý zbytek života.
„Maminka nechce, abych s vámi bydlel. Já bych moc chtěl ...“, když viděl, že jsem opravdu rozhodnutá, začal mi před dětmi nadávat, já se odstěhovala, on kolikrát vtrhnul k nám a začal na mě ječet a třískat do dveří.
Postupně se to uklidnilo. Od rozvodu uplynuly 4 roky
Jenže poslední dobou, jsem viděla na dceři, bude jí 10, že ji něco trápí, nekomunikuje se mnou moc, je vzpurná, někdy jsem jí našla, jak brečí, pak nechtěla odpovědět, co se stalo. Do toho poslední měsíc se sem tam počůrala do postele.
Včera jsem si s ní promluvila, tahala to z ní, jak z chlupatý deky. Myslela jsem, že žárlí na nového manžela, na nového bráchu,...
Holky, ona mě viní za ten rozvod a dusila to chudinka v sobě. Chce, abychom byli s tátou zase spolu, tak jsem jí vysvětlila, proč k rozvodu došlo, a že spolu prostě být nemůžeme. Pobrečely jsme si spolu. Nevím, jestli naštěstí nebo bohužel si děti nepamatují, jak se k nim tatínek dřív choval. Ted si ho aspon trochu užijou, i když se jim taky věnuje mín než by měl a mín než má nařízeno soudem, ale aspon něco.
Mělo mě trkonout, že její problém bude o tomhle, už jen jak vždycky mluvila:“táta mi koupil bonbony.“ a já i kdybych jí snesla modré z nebe, tak je jí to jedno.
Holky mě je tak strašně líto, že jsem jí takhle ublížila, nevím, jak jí pomoci????, aby se tím netrápila. Jsem z toho na prášky...