Hormony?
Ahoj holky :€O:
teda se mnou ty hormony zase mlátí :( trvá to teda spíš od začátku těhotenství, ale teď je to teda zase fest :€\€: poslední týden jsem brečela skoro každý den a když už jsem se zase začala sbírat a smiřovat se s tím, že tloustnu a praskaj mi žilky na nohách, každá blbost mě rozčílí apod., tak jsem byli s manželem po delší době včera navštívit jeho mamku s přítelem, byla tam i manželova sestra a ti mě teda dorazili...asi jim vůbec nedošlo, že těhotný jsou na palicu a mají svoje nálady :€m: normálně mi tam podkuřovali pod nos jednu za druhou (a to ví, že s tím sama bojuju) a prej, že jsem nějaká nateklá, že jsem ztloustla a takový ty kecy, který teda vůbec nepotřebuju slyšet...no musela jsem se hodně držet... Takže od včerejška zase pořád brečím, protože ač jsem se strašně těšila, že budu mít bříško a miminko, tak to jaksi nějak nejede úplně podle mých představ, myslela jsem si, že si to budu víc užívat... Taky mě pěkně štve, že když pořád brečím nebo jsem smutná, že tím ubližuju malýmu (a to nechci!), takže mě to pak rozladí ještě víc... Když pak ale pohladím bříško a malej mě kopne, tak je mi hned líp :dance: a drží mě nad vodou moje maminka a můj milovaný manžel, který mě vždycky dokáže neuvěřitelně sklidnit a hodit zase do pohody... no ale stejně se zase objeví ten červík v hlavě, že to těhotenství nezvládám, jaká pak budu matka a že jsem nějaká divná... :€\€: Máte to některá podobně? Moc děkuju za názory :k:
Tak to jsme na tom podobně, i když já jse teď v závěru. Na začátku mi bylo pořád špatně, tak jsem byla celou dobu na nemocenské.Říkala jsem si, jak mi odpadne stres z práce, ale ono kulový. Díky zaměstnavateli jsem přišla o dost peněz za marození, takže místo užívání a nakupování, tak jsem pořád jen brečela, že mi chodí na účet almužna. Přítel se mi divil, že brečím kvůli penězům, ale fakt mě to štvalo. Pak jsem se s tím nějak srovnala. Poslední měsíc zase brečím večer, protože se začínám stresovat tím, jak to bude po porodu a jaký bude porod. A o postavě? No každé večerní koupání je horor. Kouknu na sebe do zrcadla a řeknu si, holka ty vypadáš. Tuhle jsem se chtěla vykoupat a celý jsem to probrečela, protože jsem se nemohla ani zvednout. To bude ok, neboj.
Ahoj Veru,mám 3m po porodu tak si to ještě živě pamatuji jak někteří inteligenti komentovali moji těhotenskou náladu a postavu skoro se 30kg navíc :00: Taky jsem si těhotenství představovala něco jak úplný relax.Pracovala jsem jak blázen ani ne víkendy volný tak jsem si představovala,že budu chodit cvičit,na procházky,plavat,nakupovat a radovat se z věciček pro malou,číst si atd.ale já jen zvracela a plakala až do konce 5m tt a potom když už mně bylo líp tak jsem ležela ve špitlu na 1m,a zase nastoupili blbý nálady,blbý myšlenky a nechutneství a k tomu jsem musela jen ležet no já si myslela,že se nudou sežeru!A poslední měsíc jsem měla extra silný poslíčky,že jsem nemohla ani nikam chodit sama,protože jsem nevěděla kdy to zase na mě přijde :€m: Po porodu jsem byla štastná,že ten balvan a oteklý nohy už nemám :°: Neboj vše to zvládneš já taky pochybovala jak to zvládnu,když miluju spánek,relax-čas pro sebe a ted mně to ani nepřijde,přijde mně,že jsem se nadřela víc v práci než ted s malou :°*°: Ale vždy si udělám 1-2týdně pár hodin jen čas pro sebe bez mimi aby mě z těch plenek nekleplo :€Ss€: Jinak co se týče váhy,jsem měla skoro 25kg navrh a v porodnici jsem nechala 15kg,během 3m jsem zhubla 4kg a to nekojím ty když budeš kojit tak kila půjdou mžikem dolů no a ted mám 6kg navíc a od příštího týdně začínám se cvičením.Neboj :)
Ahojky, úplně Tě chápu, ale jak koukám na Tvoji fotku, tak zas mi nepřijdeš baculatá, takže si myslím, že těch pár kil Ti určitě sluší a ať si každej říká co chce, těhotná jsi Ty a to, že natékáš, nebo tloustneš jak píšeš, je úplně normální a k těhotenství to patří stejně tak jako nálady. Včera jsem byla na oslavě známé a její kamarádi si ze mě dělali srandu, že netancuji, ačkoliv jsem 11 +3 tt, prostě nedokázali pochopit, že jsem měla problémy a že bych podle doktora měla ležet na lůžku. Idioti. Kašli na to, mimísek a Ty jste teď nejdůležitější...
Vaše fotografie
Poslední dobou mám fakt černý myšlenky že to nezvládám a že ani nevím jaká budu máma...Chci pro toho malýho to nejlepší, ale sama se strašně stresuju těmahle ošklivejma myšlenkama..Nervy na pochodu a manžel je na ránu! Buď ráda že máš někoho o koho se můžeš opřít...jsem skoro 100km od všech svých přátel a od rodiny..Manžel mě vůbec nepodpoří a jeho rodinka mě zklamala na plný čáře, protože když bylo nejhůř nechali mě trpět.. Neřeš žádný hloupý narážky a užívej si těhulkování... :mimis: :°o°: