Tchýně – staré téma, trochu jinak

Než jsem se odhodlala napsat tenhle článek, tak jsem shodou okolností, četla pár příspěvků jak si holky stěžují, že se tu furt dokola omílají stejná témata, nebo nadpisy článků jsou nic neříkající, např. ahoj, ahoj holky, pomoc apod. :( Že už to ani některé z vás nebaví otevírat, když je to nazvané tak univerzálně. Doufám, že jsem si z toho vzala ponaučení a zaujmu vás. :P
Název článku jsem myslím zvolila dost výstižné, aby někdo koho to nezajímá sem nekliknul a pak byl zbytečně naštvaný že to musel číst. :P
A k volbě tématu, pár článků o tchýních a tchýňovcích co se tu objevily jsem taky četla, ale nějak mi to nedalo všechno co by mě zajímalo, že bych ráda probrala mou situaci… A navíc vyfiltrovat tady články, které by vás zajímaly je opravdu umění, protože něco je v blogu, něco v diskuzi, něco v klubech… Anebo neumím ještě pořádně tady hledat…Tolik úvodem ;)
Můj příběh: Jak už jsem psala mého přítele miluju, on mě, plánujeme spolu budoucnost (viz článek předtím: i když někdy ne dost rychle podle mých představ }:) ) Mám ho opravdu šíleně moc ráda, to aby bylo jasné už na začátku a jeden pro druhého jsme schopni udělat moře věcí. :h:
A teď na scénu přichází jeho rodina, resp. maminka. Četla jsem tu články co vám všechno tchýně dělají (jsou to konkrétní věci – jak vaří, uklízí, prndají vám do výchovy apod.) V mnohých případech jsou to už tchýně, ale já řeším situaci s mojí budoucí tchýní a navíc spíš na psychické úrovni, protože jsem se zasekla a budoucí tchýni prostě nemám rada… :n:
Není to o tom, co by mě nebo nám pořád dělala, nebo radila, ono jde o to že je, a mám několik situací kdy to prostě zasklila a mě připadá najít si k ní cestu už zhola nemožné, i když kvůli příteli bych chtěla, on má maminku moc rád a chtěl by abych aspoň trochu měla ráda i já ji. :?
Chtěla bych to i jako na oplátku, protože on mou rodinu naprosto respektuje, některé členy přímo zbožňuje (to jsou moje neteře a synovec :s: ) i když oni taky nejsou dokonalí..
Takže zlomové okamžiky: už na začátku když jsme s přítelem začínali a náš vztah byl v plenkách. :s: Připravil pro mě překvapení, že mě představí doma, chodili jsme spolu asi 2 měsíce. Přijeli jsme k jeho bráchovi, maminka tam asi za půl hodiny přišla z práce jako na kafe a u tý příležitosti mě jako představí. Maminka přišla, ja způsobně dobrý den, ani nehnula brvou, přešla celý obývák rovnou na balkon a zapálila si, až po nějaké chvíli kouření si všimla že je tam někdo nový, navíc prý si myslela že jsem nějaká kamarádka bráchovy manželky… ://:
Další: to my vysvětlil přítel asi až po půl roce, ale při první návštěvě u nich doma, setkání s maminkou i tatínkem jsem byla podrobena rodinnému testu – jestli se zapojím do domácích prací (hlavně mytí nádobí, utírání a poklábosení s maminkou o těch ženských věcech, zatímco chlapy budou probírat ty chlapské… Asi nemusím říkat, že jsem neuspěla, byla jsem z první návštěvy vyjukaná, tak největší má snaha byla být co nejvíc u přítele a ne aby nás rozdělili, nejsem prostě hned seznamovací typ, potřebuju čas… ://:
Další: to už jsme s přítelem bydleli spolu, v podnájmu, a jeho rodiče, že jedou na výlet a jako se staví u nás na kafe, dozvěděla jsem se to den předem, ale budiž, takže kafe, já napekla jednu ze svých top buchet, oni přijeli, vypili teda aspoň to kafe (to dělal přítel), poklábosili hlavně se svým synáčkem, já se ani moc nechytala, nerozumím moc stylu jejich humoru a co hlavně TÉ BUCHTY SE ANI NEDOTKLI!!! No nic.. :00:
Jedeme dál: Zrovna nedávno, teda spíš loňský podzim jsem od známých dostala patyzony a dýně a tak. A zrovna že pojedem navštívit přítelovi rodinu a povečeříme u nich a já že vezme ty patyzony, že by se mohli hodit. Taky že jo, udělala se z toho večeře, jeho maminka dokonce k tomu udělala zeleninový salát – fakt byl dobrý. A večeříme a dialog: maminka: chutná ti to? Já: je to dobré, povedlo se vám to. Maminka: Ale to říkáš jen tak. Já: Opravdu je to výborné, hlavně ten salát se vám povedl, chutná mi. Maminka: Stejně nás doma pomluvíš … No a neměla jsem slov… :00: :00:
Bylo ještě takových pár střípků, ale tyhle jsou fakt top…
Jaký to bylo s maminkama vašich miláčků než jste se vzali? Máte taky zkušenosti s tím že si nerozumíte? Mám pocit že já a ona, jsme každá z jiné planety. Dá se s tím něco dělat? Nebo je to po… už od začátku? A co by dělal Jan Tleskač? :a: :s: