Můj porod 19.2.2010

Ahoj holky,malý usnul,tak se vám pokusím popsat můj porod.Termín jsem měla 10.2.,v úterý 9.2. jsem šla do nemocnice do poradny a paní doktorka mi naměřila tlak 160/80,tak mi oznámila,že domů už nepůjdu.Byla jsem hodně zklamaná,protože jsem chtěla jet do porodnice z domu.Dostala jsem kapačku a začli do mě rvát 6 tablet magnézka denně,aby se ten tlak upravil.Ve středu mě prohlédl primář a jelikož jsem nebyla vůbec otevřená,tak mi oznámil,že se na mě podívá znovu až v pondělí,pokud se teda porod nerozběhne sám.Samozřejmě nic a v pondělí nález stejný,byla jsem už otrávená.Na doporučení doktorů jsem vybíhala schody,skákala a ve středu na prohlídce opět nic.Konečně se aspoň primář rozhodnul ve čtvrtek porod vyvolat.V sedm ráno jsem dostala první tabletu prostinu,nezabrala,tak jsem v jedenáct dostala další a opět nic,jen jsem měla od půl deváté bolesti po 5 minutách,ale neotvírala jsem se.Když mi řekli,že další tabletu mi můžou dát až v pátek ráno,myslela jsem,že mě klepne.Spát jsem nemohla,holky se na pokoji střídali jedna za druhou,hned rodili a já pořád nic.V pátek ráno další tableta a opět nic,v jedenáct další a v jednu prohlídka s tím,že jsem otevřená na 4 cm,tak mi primář prasknul vodu.Do hodinky začly ty pravé bolesti,tak jsem se přesunula s manželem na sál.Strašně moc mi pomáhal,podepíral mě,utíral pot,povzbuzoval.Pa. vždycky jen přišla mě prohlídnout.Ve 4 hodiny jsem byla otevřená na 6cm,tak mi řekla ať si na půl hoďky vlezu do vany.Ze začátku to byla šílená úleva,ale pak jsem myslela,že se bolestí zblázním.po 20 minutách jsme musela ven,už to nešlo rozdýchat,dělalo se mi zle a cítila jsem šílenou slabost.Manžel mně zdvihnul,utřel,oblíknul a pomohl na lůžko.Za těch 20 min.jsem se otevřela na 8 cm,takže vanu vřele doporučuju,fakt to hodně urychlila.Chodila jsem po sále jako šílená a najednou už ty kontrakce prostě nešly rozdýchat a přišel šílený tlak.Stála jsem opřená o skříňku a tlačila jako o život.Pa. mi říkala,že je to brzo,že je malý ještě hodně vysoko,ale prostě to jinak nešlo.Konečně se rozhodla zajít pro doktora,prý to teda zkusíme.Doktor přišel,já otevřená na 10cm,ale malý ne a ne se posunout dolů.Tlačila jsem,ale výsledek žádný.Dr.začal přemýšlet o císaři.Já jsem si jen v duchu říkal,tak když už jsem to dotáhla až sem,tak to prostě musí jít.Říkal,že tlačím zbytečně,že se malý ani nehne a že bude mít poporodní nádor na hlavičce.Najednou mu na monitoru začalo srdíčko bít pomaleji,klesalo to až na 60.Ve dveřích se objevil druhý doktor,chlap jak hora a začal mi skákat na břicho,ale zase nic.Začali spřemýšlet o kleštích,asi jsem se toho hooodně lekla,protože jsem začala tlačit z posledních sil jako o život,viděla jsem jak jsou všichni kvůli tomu srdíčku nervozní a dostala jsem o malého šílený strach.Nakonec se mi ho s pomocí dr.,který mi skákal na břicho podařilo vytlačit.Tak se nám 19.2.2010 ve 42 týdnu,v 18.06 narodil náš Dominiček.Vážil 4300g a měřil 55cm,takže chlap jak hora.Nástřih jsem vůbec necítila a ještě mě natrhnul,protože zároveň s hlavičkou šla i ručička.Museli mu dát dýchnout kyslíku,protože byl trošku přidušený,ale byl nádherný.Tím jak byl velký,nebyl nijak pokrčený,za chvilku byl růžový,prostě nádherný miminko.Šití taky vůbec nebolelo a to jsem z toho měla strach.Vřele doporučuji manžela k porodu,já byla šťastná,že tam byl.Byl pro mě velkou oporou a jak jsem původně nechtěla,aby viděl něco,co by neměl,při těch bolestech a samotném porodu mi bylo úplně jedno co vidí a viděl toho hodně.Taky je rád,že tam byl a nakonec,že i všechno viděl.Moc si mě za to váží.První den po porodu jsem tvrdila,že už nikdy,ale druhý den jsem řekla,že bych do toho šla znovu,opravdu se ta bolest hned zapomene a zvlášť,když držíte to svoje mimčo.Tak všem,které to teprve čeká přeju pohodový a hlavně rychlý porod.Mně ten indukovaný trval 33 hodin.