KONEC!!!

Tak po tom jak se dneska přítel předvedl jsem se rozhodla,že si zítra ráno sbalím věci a odstěhuju se ... od té doby co mi zemřel kamarád jsem trošku labilní takže mě stačí maličkost a jsem schopná ublížít sobě i dítěti a on mě k tomu jen dohání ... ve chvíli kdy se řežu nebo pálím nebo něco prostě tak nemyslím na nic jen na úlevu ... psycholog ani podobní lidé mi v tomhle nepomohli ba naopka to zhoršili ... po návštěvách těchto lidí jsem se začla řezat až do krve dříve mi stačilo se jen škrábnout nebo štípnout ,ale psycholog mě dohnal k tomu si vyškrábat díru až na kost na šlachy jen aby mě ta rána bolela víc než srdce ... To dítě je chudák bez táty a máma magor :( Můžu mít vůbec dítě? Nikdy bych samotnému jinému člověku nebo zvířeti neublížila nikdy prostě jen sobě ... o děti se starám už druhým rokem ... chtěla jsem být dětská psycholožka :( Ať udělá přítel cokoliv svádím to na sebe a on to odkejve ... že jo že je to moje vina a pak jdu a řežu se a pálím :( Jedna jediná smrt mi udělala ze života peklo:( a neumím se smířit s tím,že ten člověk zemřel ... jsou to už dva roky a já dva roky každej den se v noci probouzím a pro toho človíčka uroním slzyčku a azse usnu ... už dva roky:(