bezohlednost

Ahoj holky,
dneska jsem ráno nemohla vstát tak jsem jela jen o půl hoďky pozdějším autobusem, ale jsem z toho nadobro vyléčená.
Na to že jsem dneska 12+2 tak jde na mě těhotenství už pěkně vidět, takže jsem nastoupila do autobusu,kde bylo šíleně přetopeno rozepla bundu a jen vnímala pohledy paní, která seděla podemnou. Usmívala se jak měsíček po pěti minutách jsem věděla, že to skřípnutá mezi lidma neustojím, tak jsem paní poprosila jestli by mě nepustila sednout. Ona že nemůže, že má bolavé nohy (přitom měla snad 10cm podpadky na kozačkách).
Samozřejmě se mi za pár minutek udělalo tak zle, že jsem šla k zemi. nakonec mě pustil klučina, který seděl asi o čtyři sedačky dál. Kolem mě seděli samé ženské a ani jednu to nenapadlo, byly to ženský kolem čtyřicítky. Byla jsem hrozně naštvaná a úplně mě dorazila,když pak ona paní vyběhla s autobusu jak laňka.
Pak se ani nedivím, že těhulky které mají dojíždět do práce jako já 20 km, i když sedí celý den v kanceláři, jako já si berou nemocenskou, tohle je opravdu o nervy a zdravej rozum.
Promiňte za tak dlouhej román,ale musela jsem se vypsat z toho naštvání.