Halucinace

Ahoj lásky moje,
zase jsem si vám přišla vylít srdce.
Já už asi od deseti let mám v noci halucinace. Vidím věci a postavy naprosto reálně, jako za bílého dne, hýbou se, dívají se na mě a chvilku to trvá, než si uvědomím, že je to jenom představa. Přísahám, že někdy to trvá i půl minuty a já to sleduju a zkoumám detaily a než se pořádně proberu, jsem si jistá, že to tam opravdu je. Někdy slyším i zvuky, ale to jen velice málo.
Občas si uvědomím, že jsem se celou dobu dívala na lampu a viděla hlavu, ale když mi třeba nad postelí stál chlap s mečem, k posteli mi běželo štěně nebo po zemi běželi brouci...já nevím kde se to v té mé hlavě bere.
Ale proč to píšu. Dneska v noci to byly lebky. Červené a směřovaly k postýlce. Byla jsem strašně vyděšená a i po tom co jsem se probrala jsem měla strach. Celou noc mě budilo něco červeného v pokoji a já jsem vždycky instinktivně první chránila postýlku.
Bylo to strašné, mám z toho špatný pocit a teď když se blíží noc, chce se mi brečet. Vím, že jsou to jen mé představy a o to víc mě děsí, že je nedovedu ovládat.
Děkuju za vyslechnutí.