Na samém počátku těhotenství
Začalo to dva dny před Silvestrem ´09. Ohlásily se mi menstruační bolesti, tak jsem si říkala, že se měsíčky blíží a že je tedy vše v pořádku. Přijít měly 31. prosince. A taky přišly. Tedy - aspoň jsem si to myslela. Na tampónu se mi objevily asi 3 kapky krve. To bylo večer. Normálně mívám mestruaci, která trvá 5 dní, přičemž první dva dny je relativně silná. Ale říkala jsem si, že je to asi jen začátek a očekávala jsem, že hned druhý den ráno to bude silnější. Ale nebylo. Zase jen asi 3-4 kapičky krve. A tím celá menstruace skončila. Už ani kapka.
Začala jsem tušit, že jsem těhotná. Kdyby se neobjevilo těch pár kapek, tak bych si myslela, že se mi (už zase) přesunul sám od sebe termín menstruace, protože se mi to tak co 3-4 měsíce posunuje o týden dozadu nebo dopředu. Neberu antikoncepci, protože po přečtení toho, co může způsobit (infarkt, rakovinu, trombózu atd.) jsem ji zamítla. Jsem vdaná, s manželem jsme se vzali 1. srpna 2009, takže jsme se dohodli, že se nijak nebudeme chránit a že tomu necháme volný průběh. Chránili jsme se až do listopadu ´09. V prosinci se mi stala ta věc s vynechanou menstruací. Udělala jsem si tedy pro jistotu hned 2 těhotenské testy od dvou různých firem. A na obou byly 2 čárky!!! Takže jsem v tom!
Včera jsem letěla na gynekologii. Můj doktor mi udělal ultrazvuk. Zatím jenom vaginální sondou, to se prý tak v počátcích těhotenství dělá, pro větší přesnost. A řekl, že tam opravdu vidí zatím jen náznak dutinky. Vzali mi krev a dnes mi potvrdili, že vyšel pozitivně a že opravdu těhotná jsem.
Už od Nového roku čtu na internetu články o vývoji plodu, jeho nárocích na výživu atd. Taky jsem se včera večer pustila do čtení jedné ze dvou knížek o těhotenství, které jsem si koupila už dávno.
Jsem zhruba na počátku 6. týdne těhotenství (počítáno od prvního dne posledních uskutečněných měsíčků). A jsem šťastná!!!
Trochu mě zaskočilo, že můj muž nijak nadšeně nevypadá, přestože děti miluje a sní o synovi, jak s ním bude chodit na procházky a bude ho všechno učit apod. Ale trochu nás trápí naše finanční situace, tak snad to zvládneme. Lepší to stejně nějakou dobu s penězi nebude a čas letí. S dítětem čekat nemůžeme, protože manžel je o dost starší než já (mě je 31) a nechceme, aby dítě mělo místo tatínka dědečka. Věřím ale, že s postupujícím těhotenstvím se začne měnit i přístup mého muže. Zatím říkal, že mu nemusím každý den nebo týden říkat, co malému mimískovi zase přibylo, jak se vyvíjí. On na to prostě není. Těší se spíš na to, až se to narodí. Můj muž je už prostě takový...
Ahoj Danuš,
moooc Ti gratuluji!!! A zároveň Ti chci napsat, že jsem na tom úplně stejně jako Ty. Je mi 31 let (přítele teda staršího nemám, tomu je taky 31) antikoncepci jsem vysadila v září a 30. prosince se měla dostavit menstruace. Ta už se ale nekonala,tak jsem v sobotu 2. 1. šáhla po testíku, a byly tam dvě V neděli jsem to opakovala, a zase +. Tak jsem hned v pondělí šupajdila k doktorovi, udělal mi taky vnitřní ultrazvuk ale předem hlásil, že je ještě asi brzy. Byla vidět krásně děloha, vysoká, tudíž prý připravená a uvntř mini mini mraveneček. Taky mi našel cistu na pravém vaječníku, čož by prý mohl být také příznak těhotenství a je to prý normální. Ale s verdiktem byl pan dr. opatrný, prý mohla spermie jen proběhnout, a ať radši ještě týden počkám. Vyšetření krve prý v jelo laborce kam to posílá trvá 10 dní, takže nemá cenu brát krev, to prý dřív pozná ultrazvukem. Takže jdu v úterý, a mooooc doufám, že to potvrdí. Už z toho asi blbnu, každý den si dělám testy. Dr říkal, že pokud budu mít test poz. v neděli, tak už se to prý chytlo. Poslední měsíčky jsem měla od 2.12. a podle těhotenské kalkulačky by to mělo být od cca 15. 12. Já si teda myslím, že to muselo být až 19. (to byl opravdu hezký večer ) a tak bych teď byla asi ve třetím týdnu.
Pořád tomu ale nemůžu uvěřit, bojím se to zakřiknout. A ačkoliv jsem si myslela, že nejsem žádná cíťa, tak se mi teď chce každou chvilku brečet radostí. Přítel je klidný, s tou radostí to taky moc nepřehání, ale bříško už hladil a každý testík se mnou prožívá (divím se, že mu s tím ještě nelezu na nervy, když každý den přiběhnu z práce a letím rovnou na záchod s lahvičkou). No takže tak. Doufám, že nám to oběma vyjde, a jsem ráda, že je tu někdo na stejné úrovni. Snad si budem oporou
In reply to Jsme na tom stejně :) by Šáruška2
Ahoj Saruska, ja som tiez v decembri zistila, ze sme v tom, robila som si testik a ked som tam uvidela // nemohla som skratka uverit, bol to najkrajsi dar k Vianociam. S priatelom sa velmi tesime, no tiez je este vraj (podla mojho doktora) skoro... Cez tyzden som sa vratila do CR-na Vianoce som bola u nasich, a v stredu min tyzden som bola na prvej kontrole u lekara, dnes mi to vychadza na 6tt+3, doktor mi dal aj fotku a mimi ma uz takmer 6mm, je to uzasny pocit:))) Na dalsiu kontrolu mam ist az za 4 nedele, cize zaciatkom februara, tak dufam, ze dovtedy bude vsetko ok :))) velmi si to zelam. Daj vediet, ako pokracujete vy a ci je vsetko ok, budem rada, ked si budeme pisat, sme cca v rovnakom tt:), papa
nedjdřív ti musim moc a moc pogratulovat.Určitě ji strašně šťastná. Já když jsem příteli oznámila, že čekáme miminko, tak na fotku z ultrazvuku koukal jak na zjevení, pak koukal na mě a asi po 5 minutách se mu objevil na tváři úsměv. Nejdřív mu to nějak nedošlo. A to bylo miminko plánovaný. Pak šel na pivo aby to prý rozdejchal, ale byl šťastnej. Ze začátku nebyly nějak moc velký reakce.Bylo mi to docela líto. Ale potom začínalo růst bříško, začal ho hladit, pořád mi dával ruku na bříško a čekal, kdy budou první pohyby. Když ho malej poprvý kopnul, tak byl uplně hotovej. Teď jsme ve 32 týdnu. Máme obří bříško. Každej den si s miminkem povídá, maže mi bříško olejíčkem a hrozně se na mimčo těší. Sama jsem byla překvapená dárkem k Vánocům. Představ si, že koupil kuchařku pro kojence a batolata, abysme prej věděli co můžeme malýmu vařit. Nikdy bych to do něj neřekla, spíš nedává moc city najevo a dělá trošku drsňáka, ale tohle ho skolilo. Bude dobrej táta. Uvidíš, že u vás to bude taky tak. Musíš nechat manžílka se s tím srovnat a přijde to samo, uvidíš. Přeji krásný a bezproblémový těhulkování.
tak za 1. veeeeeeeeeeeelká gratulace a at mimísek roste tak jak má a s manželem si nedělej satarosti ono opravdu někteří chlapi si na roli budoucího otce musí zvykat a to že z toho nejsou tak odvázaní jako my jim asi nemůžeme mít za zlé.určo se to změní jak ti bude růsst bříško nebo jak se mimi narodí.přeju mocinky štěstí ahoj Evik
nejprve Ti chci pogratulovat k těhulkování :k: .
A teď k těm mužským :), víš, oni to berou jinak než my, oni miminko v bříšku nemají, většinou to začnou pociťovat, až když už miminko kope a oni si mohou sáhnout a nejvíc si to začnou uvědomovat, když je miminko na světě. Můj miláček, taky nejsme nejmladší (já 29 a on 40), to se mnou rozebíral v létě, že muž si to tak neuvědomuje na začátku, když nic nevidí, na nic si nemůže sáhnout. Já teď končím 6TT a bohužel jsem si poležela týden v nemocnici a miláček je hrozně opatrný na nějaké radování (a to jsme se snažili 16 měsíců), protože si uvědomuje, že se může kdykoli cokoli stát. Tak se raduj z toho, že más v bříšku malý zázrak a manžela nech v klídku, než mu to dojde.....jim to trvá trošku déle ;)
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
Začne se měnit. My jsme nechtěné.. Žaludeční vředy (nevolnosti po kávě a cigaretě :-D). Jenže já se do ní zamilovala už ten večer dne, kdy jsem to zjistila. S přítelem jsme spolu byli měsíc.. No fááákt! Jelikož je březen, určitě už víš, že se o vás víc bojí. To tak nějak přišlo. Na výběr samozřejmě měl. Milovník dětí je také. Zamiloval se do toho pohledu na mě. Doslova: "Když si pročítáš ty tvý těhotenský články, celá záříš.. Vypadáš tak spokojená!" Povídala jsem mu o tom, jak je mimi veliké, co už umí, jak veliké bude za týden, co bude umět.. Prostě jsem se snažila ho do toho těhu zapojit. Aby nebyl "odstrčený", ale aby taky cítil. A povedlo se mi. Začal courat v noci na WC a vůbec "byl nějakej nastydlej!" a pobolívávalo ho břicho, "asi něco blbýho snědl!".. A div se, žaludeční vředy měl nakonec taky a dodnes každý ráno předvádí, jak se mu zvedá žaludek (má ranní nevolnosti i v 7. měsíci) :-D.
Na to, že je Eliška nechtěná, už má plnou skříň, kočár i sedačku ve sklepě a tatínka, co jí miluje už teď.. Tatínka, co ví, kolik dcera váží, měří, co umí, vidí jí, jak kope, cítí jí, že žije..
Dokonce bacha, dneska slyšel její srdíčko! :-D (Položil hlavu na břicho, řekl to a myslel to vááážně!)
Držím pěsti!