Takhle nějak to bylo...

Byla jsem těhotná asi 37 týden,když jsem pocítila,že mi není moc dobře,tak jsem jela radši na kontrolu k doktorce do Podolí v Praze.Zdělila jsem jí všechny moje problémy(bolest vdolní části břicha,bušení srdce,nevolnost,bolení hlavy,nepokoj až nervozita,otoky nohou,bílkovina vmoči...),ale ona mně i tak poslala domů,protože prý tlak mám dobrej.
Doma to samozřejmně nepřestalo a takhle jsem zůstala doma ještě týden.Celé dny a noci jsem pomalu nespala,bolesti zad,hlavy břicha no hrozný,tak jsme se s přítelem sebrali a jely tam znovu,ale to už jsem byla objednaná v poradně a na monitor.Monitor byl vcelku ok,ale byly tam malé kontrakce,ale výsledky krve a moči už dobré nebyly.Tlak jsem měla 160/120 torr,i po novém změření,tak doktorka koooonečně uznala,že si musím jít lehnout na oddělení rizikového těhotenství.Tam byly všichni ze mně vyjeveni,že prý jak jsem to "já" mohla takhle zanedbat a tak...Byla jsem nervózní,přítel taky,donesl mi věci,ani nás nenechali popovídat si a hned mně brali na monitor znovu.Ale byla jsem na něm asi minutu,když přiběhla sestřička(alespoň tá byla hodná),že musím jít na ambulanci,kde mně čeká doktorka.Sepsala se mnou přijímací papíry a zavolala si na mně nějakého hrozně nesympatického pana doktora,který se mne zeptal,jestli jsem proti řezání.Takhl jak píši řezání.Já,že jestli je to nutné a pro miminko dobré tak souhlasím a on že tak jo - za 15 minut se sejdeme na sále.Já jsem se snažila nebrečet,přítel byl úplně mimo,nikdy jsem ho takového neviděla,chudáček můj.Obvolal rodiče jeho i moje a ani jsme se nestihli navzajem ujistit,že to bude dobrý,a už mně cévkovali,dali kanylu,oholili a já se musela odlíčit a odlakovat si nehty nějakým smradlavým olejíčkem,bééé!Na chodbě jsem matně z vozejku uviděla Jarouška jak tam na chodbě bezradně sedí sám.No,na sálku na mně čekal moc moc hodnej sanitář a pani anestezioložka,která mi kooonečně všechno vysvětlila,i když jsem zdravotní sestra tak vtu chvíly jsem byla úplnej laik.
Jéjda,a už je tu zase ten pan doktor,který mi zdělil ten "řez".Ještě jsem nebyla ani uspaná,a už řekl:"skalpel".Ještěže ho tá doktorka zadržela,jinak by se Maxík narodil snad za živa nebo co.Já už málem brečela jen....jedu na vozejčku,bylo půl druhé odpoledne,po všem,po operaci,a já mluvím s mím Jarouškem,jaký je Maxík co je sním...Jára rudej, ubrečenej říka,že je nádhernej a skvělej,jen aby já jsem odpočívala.Pak si už zase nic nepamatuju,jen na JIPce vím,že umne bylo asi deset doktorů a já ležela jak lazar bez slova a pohybu.V deset večer mi přinesli ukázat a přiložit Maxíčka.Ten byl nejheščí na celém světě,krásnej pocit,a úplně jsem zapomněla co mám vtento den za sebou,věděla jsem jen že mám malého,nejheščí dárek mého života... :h: :h: