Estivillova metoda

TO JE PRAVDA. I KDYŽ ZE SVÉ ZKUŠENOSTI MUSÍM ŘÍCT, ŽE NAŠÍ MALÉ TO NEZABRÁNILO SE BUDIT NA JÍDLO. BOHUŽEL SE BUDÍ V NOCI DODNES A TO UŽ JÍST NEPOTŘEBUJE. :00: :)

no my u nas prave o zoubkach vubec nevime. kdyz se nahodou vzbzdi, kvuli zoubku, tak hned zase spinka dal. nikdy jsme zadny problem nezaznamenaly a tojich mame uz 16

cože? usne za 2-3 minutky? no to je paráda
já tuhle metodu taky zkoušela a bez účinku-14 dní řval i 2 hodiny-no holky, už musel vystartovat můj táta, když jsme byli s ním na horách, už to nemohl poslouchat a bylo po metodě.
Ale na naše dítě nefunguje nic a co na děti zabírá za 3 dny na něj asi po měsíci.-(
takže synovi je skoro 29 měsíců, sám neusíná-pokud ani, tak s řevem a to i hodinu a půl
x krát jsem se snažili ho naučit samotného usínat, ale bez úspěchu bohužel.
když si k němu lehnu, tak třeba do 40 min spí, ale on je hrozně přes den aktivní a jemu dlouho trvá, než se uklidní v posteli-jinak spí u sebe v pokoji ve velké posteli a samozřejmě, že nespí celou noc (to spal za života tak jen 5x) a v noci leze k nám :-(
v červenci čekáme druhý, tak už snad pochopí, že by ho rušilo, kdybychom byli všichni v ložnici
no raději si kupujeme novou postel, protože je nám jasný, že tu budeme mít za chvíli nakvartýrovaný 2 děti :-)

no muj prdolka po obědě nespinka,protože v noci spinka 13 hodin takže odpo nepotřebuje spat už sem si zvykla..jinak byly doby kdy usinal i hodinu...ale ted mame ritual v 7 koupat a pak mličko a ja ležím s nim v posteli a hladim ho..mazlime se u toho piti a ho to unavi..pak kuka na mně a třeba by i dělal blbinky ale ja řeknu SPIME!!!a za chvili spinka...

každe ditě je jine a važe si dokud nas potřebuji

Jj, je to tak. Každé dítě je fakt jiné. Některé usíná samo od porodnice, jiné až od 3 let. My máme zase problémy s nočním buzením. Máme taky nespavce. Přes den toho moc nenaspala už od porodnice, v noci se budí někdy 3x, jindy 10x. Je jí 1.5 roku, už nekojím, usíná sama už od 6 týdnů a přesto...Možná někde dělám výchovnou chybu. Pořád zkouším a zkouším. Věřím, že jednou na to přijdu... :s:

malej spinka celou noc.někdy se vzbudi kolem 5 a příjde za nama,ale ja ho vezmu za ručku a jdeme k němu a spime dale..myslíš že nedělas chybu nikde,prostě chce byt s tebou,,ja jak sem byla mala sem pry taky k naim pořad chodila

Problém je ale v tom, že ona se mnou nechce spinkat, ale chc :€h: e si hrát a to je ve tři ráno na mě trochu brzy :€h: Je to prostě koza! :s:

to zase nsmis brat doslova, je to obrazne receno. ditko ti nesmi prerust prez hlavu.

Holky, asi jste přehlédly ty uvozovky, nesmíte to brát doslova! Ale jak to tady čtu, v půl roce trápit dítě čtrnáctidenním stresujícím řevem v postýlce, to mi přijde uhozenější než novorozence naučit usínat hned a za kratší dobu. Dítě se učí od narození, ne že se mu v 6 měsících něco "přepne".

Je vidět, že máš asi hodně načteno, ale čteš asi moc rychle. Ta CNS přeci u dětí dozrává až do zhruba 4 let u hrubé motoriky a do 6 let u jemné motoriky a přeci také nečekáme s návyky na to, až vyroste. Něco jiného je učení a rozvíjení - to už podléhá jednotlivým vývojovým etapám. Těžko můžu dítě učit číst v půl roce...Ale nastavení režimu je něco jiného - to souvisí se sociálním učením a tomu se v podstatě učí děti od narození. Jak už jsem tu psala nž, dítě je možné na konci šestinedělí rozlišovat den a noc a je možné u něj začít zavádět režim pomocí rituálů (vykoupat, napapat, spát...). Problém by mohl nastat spíš v důvěře k rodiči. Děti samozřejmě přestanou brečet, když si jich nikdo nevšímá, ale přestanou se potom na něj spoléhat...U Estvillovy metody od dítěte ale neodejdeš a neponecháš ho brečet dokud neusne. Chodíš k němu a říkáš mu tím, že jsi tu pro něj stále, ale že teď už je čas, aby prostě spinkalo. Tím je riziko redukováno...Takže já se musím té holčiny zastat, že opravdu hlouposti nepsala ona...A jak už tu bylo několikrát zmiňováno, hold co člověk, to názor a je asi hloupost se o tom dohadovat. Každý máme nějaká svoje přesvědčení, která z něčeho vycházejí. Jestli děláme dobře nebo ne, to se stejně dozvíme, až nám ty děti vyrostou. Těch chyb ve výchově bohuže napácháme asi ještě víc než dost, přestože se budeme snažit, jak nejlépe to půjde. Tak to bohužel chodí... :00: :a:

:one:

Ježiš ty si asi představuješ jak nechávám maličkou řvát samotnou v postýlce... to nee! Samozřejmě máme svoje večerní rituály a asi mám štěstí na dobře usínající dítko, ale prostě když jsme přišli z porodnice domů, tak několik večerů proběhlo to, že si mě volala a když jsem přišla, bylo vše v pohodě, ale jakmile jsem odešla že už bude spinkat tak zase pláč, tak jsem to chvíli vydržela tam nejít a usnula sama, tři večery se chvíli ozývala a od té doby jak ji uložím tak chrní. No a jedna známá odmalička usínala malou houpáním na polštáři a pak jí jinak neusnula, takhle ji musela uhoupávat snad do roka. Takže si myslím, když nechci aby moje dcerka něčemu přivykla tak ji to prostě nebudu učit. Je to asi podobné jako spaní dětí v posteli rodičů. Tak ze mně prosimtě nedělej tyranku dětí :-)
K tomu CNS u dětí, jasně že je nezralý, ale napiš mi objektivní důvod proč novorozence neučit, samozřejmě šetrně, nějakým návykům? Vždyť i večerní koupání, kojení a usínání je jakýsi rituál který se děti učí, odmalička.

souhlasím
dvojčata jsem tak vedla od návratu z porodnice, měli řád a tím jistotu,
je jim zítra dvacet měsíců, ani jako novorozence jsem je nuspávala jinak a do dnešního dne holčička plakala po uložení jenom dvakrát a vždy do půl minuty, a syn asi čtyřikrát, rovněž do půl minuty byl klid, jinak usínali po mléku okamžitě, věděli, že ráno tam zase budu, tak s tím nikdy nebyl a doufám, že ani nebude
dnes dostanou mléko, skočí na mne, že chtějí pusu, položím, přikryji a už oba volají "pá, pá" a já vím, že můžu jit.
nikdy jsem z tohoto systému nevystoupila, žádné pozdější ukládání, nikdy jsem nic opomněla, nevynechala koupání.

No jasne :-D Teda s dvojkama to musi byt zahul! Holky já vás obdivuji jak to zvládáte!

no to snad ne !!!!zvlci! ???no fuj až je mi špatně když to čtu...chudinka malé miminko co neví co se to děje :r: :r:

hned zvlci??? proboha vzdyt je to male bezbrane miminko, ono nevi co to je vycuranost... tato metoda se ma praktikovat od 6 mesicu ..cerstve narozene mimi potrebuje citit ze si tady ty prvni dny ostatne zbytek zivota taky pro nej a si to nejdulezitejsi co ma a zna.. novorozenec se i pravidelnemu rezimu jak ty rikas nauci az nekde po trech mesicich a ne ho takhle trapit

;) TAKY SEM TI HO TAM CHTELA ZROVN DAT :one:

:) tak me Adamek asi zvlcel :00: ted se to povedlo zachranit tim, ze mu pred spanim pustim CD Hurvinka (vyzaduje porad dokola jedno a to same CD a doplnuje si slova, co umi nazpamet). Posloucha nekdy i hodinu a pak usne.
Jsem rada, ze to tak funguje.
Pres den spinka porad jednou a to usne pomerne bez reci ... tak alespon to je dobry.

Proč hned takhle ostrá slova?

Prosím Tě, čím a jak mu ublížíš?
nesmí se vytrhávat uspávání z kontextu konceptu
nejde jenom o to, jak mimčo uložit, jde o to - naučit ho zvyku na určitý rituál, který denně, ano, je to náročné, ale opakuješ. Pak je to pro ně jistota.
Prostě musí vědět, že po koupání je jídlo, nebo naopak, pak nějaké pomazlení, pak mu povíš tu samou větu-souvětí, jako byla včera a bude zítra a pak následuje postýlka a spaní a ráno tam zase budeš
(sled aktivit je samozřejmě přísně individuální - je na každé rodině jak si to nastaví)
zkuste to prostudovat více.
naše dvojčata to zvládla na jedničku..... od porodnice jsem jela stále to samé a uspávání, na paráda-

tak teď jsi mi holka nasadila brouka do hlavy (a zaměstnala mě asi na hodinu). přiznávám se, že do teď jsem tuhle metodu nečetla důkladně. seznámila jsem se s ní pár týdnů po té, co jsem kluka podobným způsobem naučila usínat. ne tak důkladně propracovaným, jak se zde popisuje, ale v základech stejným - rituály, řád, pravidla.
jak už jsem psala výš, moje obě dvě děti tímto prošly (tedy rituály, řádem a pravidly procházejí neustále, já taky) kolem svého třetího měsíce a usínají bez problémů a já vím, že nejpozději o půl deváté mám "padla". třetí měsíc jsem si stanovila sama pro sebe, zdál se mi u obou dětí vyhovující - měly rozdělený den a noc, už se zajely v určitém řádu (jedly, spaly a bděly celkem pravidelně), už jsem celkem rozeznávala jejich druhy pláče a dokázala odhadnout potřeby. no a taky byly na ústupu prdíky, takže jsem měla jistotu, že pláč neni vyvolaný bolavým bříškem (který mívaly obě dvě dítka). to jenom na vysvětlení, proč jsem postupovala, tak jak jsem postupovala (tedy nebylo to neuvážené a nepromyšlené)
Každopádně mě hodně zaujalo, že upozorňuješ na důvody proč Eduard Etivill nastavil hranici šesti měsíců. Škoda, že ty důvody nerozepisuješ. Já je hledala...a hledala a hledala. pořád jsem přemýšlela, jaký záhadný vliv to může mít na psychický vývoj jedince (později jsem uvažovala už i nad fyzickým). Koketovala jsem s traumatem, který by si z toho dítko mohlo odnýst, ale myslim, že to snad jenom při hodně nešetrné aplikaci této metody. NIc jinýho jsem nevymyslela (ale je pravda, že nejsem dětský psycholog, vlastně vůbec žádný psycholog, ani lékař) ......... no a nakonec jsem důvod té 6ti měsíční hranice našla. Zajímalo by mě, jestli to chápeme stejně
Můžeš mi prosím ty důvody popsat? já ti jen a oplátku taky popíšu....tedy ten jeden ;)

Tak já se přiznám, že tou přírodou bych se zrovna neoháněla. Všimni si, že i v přírodě si matky svých dětí nahledí (stačí si přečíst třeba něco o tygrech nebo medvědech v ZOO, kde je to kontrolované - v přírodě jim za zády bohužel nikdo nestojí a nepíše to do novin, ale z dokumentů o zvířatech se toho také dovíš dost...), dokonce matka opustí svoje děti nebo je sežere. Jinak se přidružuji k názoru Tesy. Napsala to docela výstižně. Dítěti nechceme ukazovat, kdo je tu pánem, ale nastavit určité hranice (a děti potřebují stanovit hranice, protože jsou jinak dezorientované - můžeš si třeba přečíst knihu Děti potřebují hranice, jinak na vysoké škole pedagogické je to vyučováno jako jedno ze základních pravidel výchovy).
Jinak také když každý den uspáváš dítě několik hodin houpáním na míči a zabere až kolem druhé v noci, jsi na docela dobré cestě se zhroutit a pak to dítě nebude mít rodiče nějakou dobu vůbec...Mj. Estvill není jen nechat uřvat dítě. To dítě tě volá a ty se k němu stále vracíš. Já třeba, podle tebe Herodes, použila něco jako Estvilla po šestinedělí. Šest neděl jsme s manželem uspávali výše uvedeným způsobem naše zlatíčko a už jsme byli oba hotoví. Já pak ještě vstávala po dvou hodinách v noci, přes den malá spala jen 5 min. na ruce.
Malá Estvilla zvládla víc než dobře. Plakala celkem půl hodiny. Já k ní první den chodila po minutě. Pak plakala ještě jednou asi 4. den a taky půl hodiny. Osobně si myslím, že je lepší dítěti nastavit určitá pravidla hned z počátku, protože to pro něj pak bude větší šok, když mu najednou ta pravidla změníš. Pokud bychom se bavili o nechání ubrečet, kdy zavřeš dveře a nazdar, měj se, novorozenečku, pak chápu tvé rozhořčení. Takhle bych ti ale možná doporučila si o té metodě něco víc přečíst...

nevím nevím, ale dala bych ruku do ohně, že i svýmu dítku jsi začala dávat hranice mnohem dřív než dosálho půl roku života... už to, že se váš společný den dostává jakýsi řád - dítko baští v celkem pravidelných intervalech, v pravidelných intervalech spí a bdí, ty mu věnuješ nějaký čas ke hře, k pomazelní, jistě jsi svýmu drobečkovi dávala brzo najevo kdy je den a noc....a to už jsou hranice, řád a výchova. nechápu že se stále spousta lidí brání těmto třem slovům a vnímá je veskrze pouze negativně. dávat věcem smysl, ohraničit je a učit dítě bezpečí, lásce atd je snad v pořádku. nebo ne?

Oni tu blízkost přeci mají. Tím, že na dítě před spaním odcházíš na minutu a zase se vrátíš není dlouhá doba. Přes den se dítěti věnuju jak to jen jde (podle některých maminek až moc...)a večer prostě řekneme, že se jde spinkat, pomazlánkujeme se, přečtěme pohádku a je to. Na tom nevidím nic špatného.

mno, nikdy neřvou pro nic za nic....vždycky to nějaký důvod má. i kdyby to mělo být oddálení spaní o pět minut (narážím na dnešní ukládání 2,5 letýho synka, který byl shodou okolností ochuzen o poobědový spaní a byl večer tak grogy, že nemohl usnout).......
jinak nedorozumění jsem pochopila v okamžiku, kdy jsem příspěvek odeslala a načela se mi rozběhlá diskuse....psací okýnko jsem měla otevřený asi tři hodiny....viz. níž ;)

:one: to máš pravdu
škoda, že už jdete spát..... dobrou :k:

To je výstižné :one: a pravdivé. Tak přeju krásnou dobrou noc :a:

I já to tak chápu. Řád dodává v životě člověka určitou jistotu. Existují i výchovné styly, které se staví za názor, že dítě samo ví, co je pro něj nejlepší. Já osobně to považuju za trochu vyhnané do krajnosti. Nemyslím, že dítě může od narození samo vědět, že je potřeba se teple oblékat, vyčistit si zuby atp. Dítě se od narození učí nápodobou, ale později je potřeba i objasňování. A pokud dítěti nenastavíme určité hranice, budou zmatení a dezorientovaní v životě. Do určitého věku je potřeba prostě děti vést, než si sami dokáží utvořit vlastní systém a žebříček hodnot. Proto tu jsme. Toliko můj názor... :)

Vývojovou psychologii mám nastudovanou celkem dobře (studovala jsem speciální pedagogiku), ale o 6. měsíci a hranicích jsem tam nečetla. Možná záleží na zdroji.. Dle mojí literatury se mluví o tom, že je dítě schopno začít rozlišovat mezi dnem a nocí už po šestinedělí a o 3. měsíci...Jinak tady je třeba i pěkný popis i neodborný: http://www.maminkam.cz/spanek-kojencu-3-6-mesicu
tady v poslední pasáži třeba zrovna doporučují i to chození k dítěti po min.
Jinak ten interval jsem si upravila podle svého dítěte a můžu tě ubezpečit, že pro takhle malé dítě by ty 3 min. byly opravdu hoooodně dlouho. Na výchovu neexistuje žádná kuchařka a tak vycházím z informací z knih a od ostatních maminek a samozřejmě ze svého citu. Mluvila jsem s dost maminkami, které právě nastavily režim až po 6. měsíci a byl to dost velký problém. To dítě to bere jako obrovskou změnu ve svém zaběhnutém životě, kterému už konečně porozumělo. Najednou mu to všechno rozhodí, maminka je pryč a poraď si s tím...Není tedy divu, že dokáže potom brečet i hodinu a půl v kuse a to i několik dní za sebou. Jinak ani Estvill není kuchařka. Některé děti třeba brečí víc, když tu maminu zase opětovně vidí odcházet a snáší to ještě hůř, než kdyby odešla a nechala ho plakat...Totéž platí i při chlácholení dítěte. Když jsem viděla, že malé něco opravdu chybí a nepláče jen za maminkou, vzala jsem ji z postýlky a utěšila. I přesto jsme neměli s usínáním problém. Plakala jen 2x a to 1. a 4. den 1/2 hod. Jinak usínala po 3-5 min. Pátý den už usínala úplně bez pláče. Toliko můj odborný i neodborný názor...

Jasně :) Nikdo po tobě nechce, abys ji používala. To je na každé mamině. Jinak ty hranice podle posledních výzkumů začínají zhruba po šestinědělí, jak to i pěkně a srozumitelně popisují ty články a maminka, co se tu dotazovala, mluvila o 3. měsíci, což je podle literatury taky ok. Toliko z mých zdrojů z vývojové psychologie a studie o výchově dětí a nastavení denního režimu. Myslím, že víc už k tomu nemám co dodat, tak přeju krásnou dobrou noc :€s€: a já jdu ještě chvíli běhat kolem domácnosti, ať mám na zítra vše hotové :a:

Plavat? Jdeš do bazénu nebo do vany? :///: Taky děkuju z příspěvky. Jinak ty studie se opravdu mění. Dřív byl doporučovaný Sunar, dneska kojení. Prostě se vždycky přijde na něco nového...Vývojovka je stabilní, ale názory kolem se hýbou... :a: :k:

Tak to přeju příjemné plavčo. Ať se kluci nebudí... :a:

kurňa, než jsem sesmolila příspěvek, tak se tu rozběhla celkem zajímavá diskuse.....ale aspoň jsem se při sesmolení stihla vykoupat, vysvětlit Toníčkovi že může spát i bez šťávy, opět si potvrdila, že ty dva loupežníci mají stejný hlas (když chtějí), uymla nádobí, dala drink, čokoládu, kafe a čaj :s:

no mě právě důvod nepotřeby nočního kojení nepřijde jako nějak zásadní, spíš doporučující. moje obě dětí v noci baští (a i když by nemusely. synka jsem nočnímu mlíku odnaučovala v roce, na dcerku stále nemám odvahu) a zvládají samy usínat i když v noci baští.
Z mýho pohledu si nemyslim, že Estivillova metoda je o nedání zpětný vazby matky. Taky si nemyslim, že to, že dítě neumí samo usnout (pokud se bavíme v rovině kojenců) je rozmazlenost. Dítěti můžu dát najevo svojí přítomnost, ochranu a bezpečí i jiným způsobem než že ho budu houpat v náruči, hospat s ním na balonu, kočárkem přejíždět práh domu nebo v noci bloubat v autě ulicema (je to extrém, ale znám rodiče, kteří jej paraktikovali). Ani u jednoho ze svých dětí nemám pocit, že by rezignovaly na pláč a ztratily důvěru v tom, že jejich máma přijde. Když pláčou, máma přijde, pohladí, řekne jim, že je všechno OK a že je na blízku a i když vim, že kolem 3. měsíce skutečně nechápaly obsah mých slov; intonace hlasu jim stačila k tomu, aby se cítily v bezpečí a usnuly i bez mojí fyzické přítomnosti.
Ale každá máma zná svoje děti (a sebe) nejlíp a každá bychom měla používat metody, ve který věříme a souhlasíme s nimi. SAma netvrdím, že Estivillova metoda je jen ta jediná a nejlepší na usínání dětí a neodsuzuju mámy, který ji nepoužily, ale zdá se mi dobrou cestou.
Je celkem škoda, že jsi se takhle nerozepsala hned na začátku a místo toho předhodila větu téměř vytrženou z kontextu ;)

promiň, ale zase něco vytrháváš z kontextu....nebyla jsem to já, kdo tu psal, že chci dítěti ukázat, kdo je tady pánem. to že dítku nabídnu nějaký řád - že se před spaním vykoupeme, pomazlíme, namasíruju mu tělíčko, oblíknu do pyžámka, dám mlíčko, zazpívám tři písničky a pak ho dám do postýlky, řeknu mu dobrou noc a že jsem poblíž, zapnu monitor a kolotoč a když drobek pláče, dojdu za ním, opět pohladím a řeknu pár hezkých slov, ony se uklidní a usnou ... i jasně daný a ohraničený věci se dají dělat citlivě.a když páče dál nebo jinak tak vím, že se něco děje a řeším to. jenže tohle řeším minimálně. odejdu z pokojíčku/ložnice a obě dvě si v klidu usnou samy. A i když jsem na obě dvě praktikovala prvky z Est. metody a nechala je po tři, nedýl po pět dní dle odpůrců vyřvat, tak vím, jak se oběma dobře usíná, co před spaním potřebují, vyžadují a co jim dělá dobře. a je to podoběný jako u vás - každý chce něco jinýho a i postupem času, jak rostou, tak se jejich potřeby mění. A věřím, že pro spoustu maminek (a tatínků) je večerní často až noční ukládání zoufalství a že jsou za tuhle metodu vděční. a sama za sebe jsem byla moc ráda, že mi dcerka ve třech měsících pěkně usnula a já se mohla v klidu věnovat staršímu synkovi - vykoupat ho, přečíst mu pohádku a být jenom s ním, on to tehdy potřeboval

děkuju, často se sedávám na vedení. taky se nechci hádat, jen tě vnímám jako člověka s rozumnejma názorama a zamrzelo mě, že jsi tuhle metodu smetla ze stolu jako špatnou, aniž by jsi vzala v potaz všechny podmínky (jiný slovo mě nenapadlo) vedoucí k samostatnýmu usínání.

já už jedno vzbuzený mám.....chjo. třeba ti kluci letos zaspí
jinak, taky bývám často nesrozumitelná

a co to proboha je za metodu