další osamělá duše

Ahoj, tak jak je samotářky - lépe?
Já mám dnes nějakou depku....jsem skoro tři měsíce po porodu a pořád tak nějak sama...Zrovna dneska jsem přebalovala malýho, když někdo zvoní...šel otevřít manžel a pak přišel s tím, že to byla kamarádka (která už měsíc slibuje, že se staví - bydlíme ves tejným městě kousek od sebe,což bohužel neplatíé o dalších lidech, které znám) a že mi něco donesla...Tak se ho ptám a proč nešla dál??? Prej strašně spěchala...Jako kam tak strašně spěchala v neděli večer, to opravdu neměla ani 5minut,aby nakoukla?! :r: úplně je mi z toho fakt smutno.
Jako já chápu, že všichni chodí do práce a mají spoustu svých vlastních problémů....ale já bych si s nimi klidně o těch problémech popovídala,jen abych furt nemusela myslet na to, že mám uvařit mlíko nebo přebalovat...Pořád dokola stejná písnička - kam nezajdu na návštěvu já, toho člověka nevidím! :( Návštěvy se nahrnuly jen těsně po porodu a od té doby prd...Všichni slibují a skutek utek. Už opravdu nevěřím v lepší časy,co se tohoto týče...Jako malýho bych nevyměnila za nic na světě,když se usměje, hned je mi líp....ale i tak to člověka zamrzí...Kdyby každá má kamarádka přišla jednou za dva měsíce na návštěvu, tak mám určitě alespoň jednu návštěvu týdně...naposledy jsem měla návštěvu o vánocích (nepočítám tedy rodinu). Je to fakt na palici.

ahoj, já mám nějakých 7 týdnů do porodu...a musím říct, že období mezi pátým a sedmým měsícem pro mne bylo nejhorší....co se osamělosti týká...
Na začátku jsem byla v nemocnici a to se ještě každej staral a návštěvy jezdily, telefony zvonily....jakmile jsem ale už byla doma, tak zájem začal opadat, pro netěhotné jsem přestala být zajímavá, jelikož jsem nemohla chodit ven, musela jsem ležet...nějaké večerní zábavy nepřipadaly v úvahu....a najednou jsem byla sama (s pejskem)....teda manžela mám skvělýho,ale taky ho to pak přestalo bavit....přes týden od rána do večera v práci a víkend si chtěl užít....chápu ho. Bylo mi ale hodně smutno...
Pak se mi asi možná něco přeplo v hlavě a ten sedmý, osmý měsíc jsem si začala užívat...na lidi jsem zvysoka kašlala a kašlu, udělala jsem si svůj vlastní program,nikoho jsem k nám už ani nezvala, jelikož stejně se nikdo neobtěžoval....a je mi líp....Očekávám však další vlnu zájmu o mou osobu a mimi - až se narodí....a pak opět útlum....jenže to už budu s mimískem, budem jezdit s kočárkem a zábava bude.
PS: Jinak ještěže existuje ten internet...co bych bez něj dělala, tak to fakt netuším :-)