Popis porodu - prvorodička?

29.07.2011

Ahoj holky.
Jsem prvorodička, takže dvojnásobný strach. :help:
Vím že to co bych po Vás chtěla je asi nemožné, ale chtěla bych aby jste mi vy co už máte první porod za sebou popsali jaké to je poprvé rodit? Četla jsem už všechno možné o porodu a všechno co jsem si přečetla mě jenom vyděsilo. Jestli těm co psali některé články šlo o to aby vyděsili prvorodičky, tak se jim to skutečně povedlo!!!!!!! :€\€:
Popište mi prosím všechno, počátek porodu, jak moc bolí kontrakce, epidural(jestli bolest opravdu zeslabí?) a všechno co Vás jen napadne. Budete moc hodné!!! :h: :h: :h: Děkuju moc!!!! :e): Opravdu potřebuji utěšit. :devil: :kiss:

Ahojky,
pidáívej já zastávám jeden názor sice starej ale výstižnej tam to šlo a ven to musí.Zvladli to větší hysterky bázlivý něž mu budoucí rodilky zvládneme to i my!

ahojky, já měla porod opravdu na hovno...co šlo se nám posralo,ale můžu ti říci,že rodila bych hned jak jsem dorodila...něco tak fantastického jako porod mého dítěte neexistuje...myslím si,že toto v životě nic nemůže překonat... a neboj...není to tak hrozné kontrakce mi přišly jako silnější menzes... a samotný porod kdy jsem byla nakoze tak 2 kontrakce a kykouš byl venku... Neboj se...já taky šílela, ale nakonec myslím na to každý den už 10 týdnů...a prostě ÚŽASNÝ POCIT
p.s. raději ho opravdu nebudu popisovat zbytečně bych tě vyšílela a to nechci :) ale opravdu stojí to za to

já měla vyvolávanej,s ponděli zavedli první tabletku a malá se narodila ve čtvrtek, velký bolesti jsem měla cca 24 hodin před porodem, strašný křížový bolesti, nemohla jsem sedět,ležet,klečet,chodit prostě nic v tu chvíli jsem si řikala,tak tohle už nikdy a dneska bych do toho šla okamžitě znova

Ahoj Missy, já rodila loni v zimě. Ve 4:30 mi odtekla plodová voda - bylo to takové šplouchnutí do postele, probudilo mě to. Tak jsem honem šla do sprchy, že pojedeme do porodnice a hlavně vzít si vložku, protože ta plodovka ze mě stále tekla. Vložka to stejně nepobrala, tak jsem do porodnice přijela s mokrýma kalhotama. Vyšetřili mě a pak se celý den nic nedělo. Teda až do večera. Přesně ve 22:00 mi začaly kontrakce po 10 minutách. Byla to taková normální menstruační bolest, která se během noci ovšem zesilovala. Během noci jsem měla takové docela nepříjemné nucení na stolici, tak jsem hodně času proseděla na záchodě a neustále mě to nutilo vyprazdňovat se a učurávat, prostě bych nejraději seděla na tom WC do skonání světa. Asi do 2:00, protože jsem nevěděla, jak si ukrátit čas, jsem si zapisovala časy kontrakcí, pak se ale bolest zesílila natolik, že už jsem psát nemohla. Tu bolest bych popsala jako dost ochromující, nedovolila mi věnovat se ničemu jinému, než se soustředit na tu bolest. Dělalo mi dobře sedět obkročmo na židli a být čelem opřená o opěradlo. Pak se bolest opět zesílila a každá kontrakce mě jakoby nutila vyskočit z té židle. Nejde ale jen o tu bolest, musím říct, že jsem prožívala takovou jakoby euforii a cítila jsem se hrozně šťastná, jakoby zničeho nic. Po chvíli byly bolesti tak silné, že jsem si došla na porodní sál, jestli nemají něco proti bolesti, to bylo asi ve 4:00. Podívali se na mě a řekli, že už to bude a že už to nemá cenu. Poslední hodinu a půl porodu byly bolesti tak silné, že jsem vždy na chvíli myslela, že vyletím z kůže. Ale bylo to pokaždé na chvíli, kontrakce skončila a já usínala (24 hodin jsem už byla beze spánku). Dcerka vyšla ven na tři zatlačení ve 4:45, úplně stejné jako při stolici, ale mnohem silnější. Představ si takové megahovínko. Nástřih hráze mi dost ulevil a celé to urychlil, malá mohla dobře vyklouznout. Cítila jsem ho, ale kontrakce bolest toho nástřihu přehlušila. Nejnáročnější tedy bylo vytlačit hlavičku, o tělíčku jsem už skoro ani nevěděla a o placentě už vůbec ne. To už nic není. Možná to zní celé strašidelně, ale já jsem byla v takovém psychickém rauši, obrovská euforie a řekla bych, že 90% porodu je o psychice. Důležité pro mě bylo, že jsem měla na pokoji sympatickou spoluležící, která byla moc milá a mohla jsem s ní mnoho sdílet. Spřízněná duše dělá víc než epidurál. Já ho neměla, ale osobně si myslím, že epi není žádná výhra, při porodu je důležité cítit bolest a v té nejtežší fázi si myslím, že už tu bolest netlumí, protože potřebují, aby rodička cítila stahy a nutilo jí to tlačit. A před tím ty bolesti nejsou moc silné. Bezprostředně po porodu jsem měla zimnici, nebo takový třes. To je z vyčerpání, slyšela jsem, že sportovci to mívají taky po nějakém vrcholovém výkonu. Jako prevenci těchto křečí pijí iontové nápoje, má to snad něco společného s metabolismem minerálů. Ale po několika desítkách minut to přešlo a radost z dcerušky byla mnohem mnohem větší!!!

Ahoj, taky mě ty příběhy spíš vyděsily než povzbudily. strašně se bojím. když čtu o nekonečném množství stehů, potocích krve a hemeroidech jak vlašský ořechy mám co dělat abych se nerozbrečela hrůzou. :-(

Tak já nevim teda... rozhodně nechci aby můj popis porodu někoh vyděsil nebo jinak rozhodil, ale můj porod byl celkem náročný... Na konci byl prohlášen jako patologický a to nevim jestli kvůli malé nebo kvůli mě... Asi takhle...Pamatuju si to jako dnes...
V úterý 18.9.2006 (termín byl někdy kolem 26.9.2006) mi už od rána bylo divně, tak jakoby na zvracení, a furt mi tvrdlo břicho ale to mi tak nějak tvrdlo celé těhu a teď u druhého to mám taky...a hodně často za den..., byla jsem na návštěvě u kamarádky a tak nějak jsme spolu strávily celý den, protože mi nebylo dobře ani jsem moc nejedla a večer jsme zašly společně do bazíku...a to bylo blaho pro mě...masážní trysky na zádíčka - nějak mě v nich pobolívalo víc než obvykle ale ještě jsem nic nepočítala...nechtěla sem plašit v domění že jsou to jen poslíčky...když jsme šly z bazénu, byla ta bolest a tvrdnutí pravidelnější a kámoška povídá, že abych jí tam ještě neporodila a já řikám klid mám ještě víc jak týden do termínu:-))
Doma jsem šla spát asi kolem 22h a furt se nic neměnilo, pak sem chvíli počitala až z toho všeho a z vyčerpání na pár hodin po půlnoci usnula, ale nebylo to ono... ráno po 5h jsem šla čůrat a napít se a najednou v kuchyni ze mě cosi "vyšplouchlo", tak jsem letěla zpátky na wecko a zase trošku ze mě vyteklo, tak jsem věděla že je to tady...vzhledem k tomu že jsem byla už v té době sama a bydlela u taťky, došla jsem za ním a řekla že je to tady...že si dám sprchu a pojedem do porodnice...:-)
Jelikož to máme asi 5 min autem, naložila jsem se do vany a sprchovala se...znova mi začali lehké bolesti, tak jako při MS, jen trošku větší a celkem pravidelně...vzala jsem tašku a jelo se.. V porodnici, kde jsme byli asi tak kolem 8h se mě ptali co chci, tak říkám že nejspíš rodit protože mi praskla voda... Vyšetřili mě a já byla tak na 1cm a prej že to voda asi nebyla - nechtěli mi to věřit... Po zkoušce nějakou tekutinou to bylo jasný... byla to plodovka... která mi postupně odtékala... ubytovali mě na pokoji... dali monitor a že to prý bude až zítra...
No poteš koště... byla tam se mnou kamarádka, ta už má 3 porody za sebou tak mi byla velikou oporou... bolesti se pomalu stupňovali ale stále byla nepravidelná křivka...kolem oběda už jsem lezla skoro po čtyřech ale furt nic...neotevírala jsem se... dostala jsem kapačku, urychlovačku, bolesti jak kráva a furt nic... tak do vany...na míč, do sprchy....další kapačka, další injekce... a furt nic...kolem 16h už jsem nemohla...byla jsem unavená, nic nejedla jen sem pila a to mi po tom taky zatrhli... od 17h jsem už jen ležela na lehátku neschopná ničeho..., průběžně monitor...bolesti po dvou minutách a furt tak na 3-5cm.... ve finále mě ještě vycévkovali.... kolem 20h řekli že už musíme jít že je malá dlouho bez vody.... tlačila jsem co mohla... ale furt se mi vracela zpátky... pak někdo řekl že musí ven a když to nepůjde normálně vezmou kleště...nakonec mi skočili dvě sestry na břicho že jsem dýchat nemohla a skoro omdlela, jakoby z dálky jsem slyšela nějaké hlasy a ucítila studené mezi nohama... malá se narodila ve 20:48 19.9.2006, byla úplně promodralá, jak jí byla zima.... ještě placenta, pak mi prořezávali cistu, nějaký šití a odpočinek a bylo to za mnou.. bolelo to strašně moc...málem jsem to nedala...možná to bude i tím že měřím "jen" 154cm, boky a zadek jsem nikdy neměla... A když jsem se hlásila do porodnice tady v Praze, bylo mi řečeno, že pokud budu mít jen trošku větší mimi než byla Eli, půjdu císařem, že mě rodit nenechaji, tak nevim

Ahoj, u prvního porodu jsem se nebála, byla jsem jen nervozní kdy to bude rodila jsem 41+0. Nedočkavost. Pravidelní kontrakce jsem měla v úterý ráno po 8min. Malá se narodila ve čtvrtek ráno 2.44min. - s nástřihem, moc jsem nespolupracovala tou únavou jsem nevnímala. Bolest se dala zvládnout jen jsem byla hrozně unavená, takovou únavu jsem nikdy nezažila. Proti bolesti jsem nic neměla. Nejvíce mi pomáhala horká sprcha, byl problém mě odtamtud vyvést na pásy. :00:
Druhý porod - doma jsem strávila 12 hodin a pak jsem jela (už se k. zkrátily na 4 min a už bolely dost). Porod jsem chtěla urychlít, protože verdikt byl na 2cm po 12 hod. Na pokoji mi hned píchli vodu v 20.30 a 21.19 se syn narodil- bez nástřihu. U něj mi pomáhalo jen chodit a kroutit se v bocích.
Třetí byl rychlý v 1ráno to začlo hned po 3 min. ve 3 hod jsem byla v nemocnici a v 7.02 se syn narodil bez nástřihu. - U něj mi pomáhalo buˇležet v klubíčku nebo sedět v křesle.
Musíš přijít na to, co ti bude opravdu pomáhat, nebát se kontrakcí, já se z nich radovala- věděla jsem díky každé kontrakcí bude moje mimi u mě :cc):
Ohledně epidurálu - zkušenost u mé sestry- první porod - sestře řekli, že to bude dlouho trvat tak si ho dala a do 20 min byl na světě. ALE u druhého, jí to porod zastavilo na několik hodin a pak začlo. Do teď si ztěžuje, že jí ty záda bolí.
je to nepopsatelný zážitek, když příjde na svět nový tvoreček a je jen tvůj. Budeš na sebe hrdá že si to zvládla, tak jako každá tady z nás. :\x: :qu:
Hodně štěstí a rychl :a: ý porod

Strašně moc Vám děkuji holky!!!!! :-)
Většina z příspěvků tady mi zvedla hlavu, už budu kašlat na nějaký porod, až příjde tak příjde a užiji si ho na 100%!!
Děkuju. :€p€: :€s€:

Ahoj, já se také strašně bála porodu. Když jsem otěhotněla, začala jsem chodit sem na tyto stránky a hodně číst o porodu. Každého jsem se ptala, jak to bolí, ať to přirovná....nikdo nedokázal. Nicméně, vesměs vše končilo větou: Porod fakt bolí, ale stál za to :?
Pak jsem se tu dočetla, že někdo rodil KP, jelikož se miminko neotočilo. Okamžitě mě napadlo, hlavně ať to nemusím zažít já... Samozřejmě se mi mimi neotočilo :€\€:
A fakt jsem ke konci těhu došla ke smíření. Přestala jsem řešit, jestli to bolí, jelikož stejně člověk nic nevymyslí. Na to se nedá připravit, když nevíš na co.
Takže závěr v mé hlavě: budu rodit KP a bude to bolet jak prase. OK, to zvládnu, zvládly to jiné.
Přišel den D. Kontrakce? Asi jako menstruace, na to jsem měla fakt štěstí!! Já pořád čekala na tu šílenou bolest, kdy budu říkat, že už nemůžu...ale nic takového nepřišlo.
Pak PA řekla, že jdem rodit a za chvíli byl prcek venku. Mě nejvíc bolelo to tlačení (pár minut), ale asi proto, že šel nejdříve zadeček.
Těším se na další porod, pokud bude mimi otočené hlavou dolu!! :D Endorfini ti pomůžou!!! Jsme na to vybavené.
(teď mě strašně bolí zub....dle mě je to horší jak porod :°: )

Ahoj. Tak já rodila září 09 a porodu jsem se vůbec nebála. Ještě po cestě do porodky jsem se mezi kontrakcema usmívala :) A jelikož jsem doma čekala až když byly kontrakce 3 - 6 minut, tak jsem byla při příjmu už na 6 otevřená. Přijímali mě v 16h a malá byla v 18:40 na světě. Takže super! Bolesti máme bohužel každá, ale tím projít musíš. Epidurál dávaj když máš bolesti a neotvíráš se, páč by ses trápila. Někomu ho daj jen tak protože si o to řekne. Ale u mě by to nemělo smysl něco žádat. Bylo jasné, že porodim hodně brzo.
Neboj, všechny jsme to zvládly ;)

ahoj, moc fajn je dokument "orgasmický porod" (dá se stáhnout na Ulozto.cz), je tam krásně vidět, že porod může být opravdu nádherný zážitek, když se budeš dopředu připravovat na to, že to bude hrozná bolest, tak věř tomu, že bude. Oba mé porody byly nezapomenutelné zážitky a to bude i ten tvůj. Uvidíš, že to krásně zvládneš.
Tess

ahoj. já sem rodila poprvé letos v dubnu. taky sem měla strach, ale mnohem víc sem se těšila na to, až budu mít to malý u sebe. porod sem měla krásný a rychlý. bolelo to, to je jasný, ale ne tolik kolik sem čekala a jak mě strašily. tak se porodu neboj, raději si užívej dny s bříškem. porod se dá vydržet a jak píšou ostatní maminky - jednou na něj budeš vzpomínat v dobrým.

Já jsem asi divná, ale já se porodu vůbec nebála. Přijít to musí a nač se zbytečně nervovat. Můj názor je, nečíst porody jiných za cílem jaký bude můj. Pak budeš jen na nervy proč to u tebe není tak a onak. Co se má stát stane se - věřím že budeš mít bezproblémový porod. Bez bolesti to prostě nejde a její práh máme každá jiný. Já měla na první porod asi štěstí. Vyvolávány v 8h a v 15h byla malá venku. Neděs se a těš se na to - uvidíš že budeš hned v jiném rozpoložení.

In reply to by vveronikaa

Ahojky, nejsi divná :-D Já se také nebála porodu, byla jsem spíše zvědavá jaké to bude ;-) To já byla spíše divná, protože jsem pročítala různé porody a čím byl horší, tím to bylo lepší :-D Ale to abych vysvětlila. Jaksi mě uklidňovalo to, že když byl porod těžký nebo komplikovaný, tak to ty maminky a doktoři taky zvládli a to mi dodávalo kuráže ;-) Ale opravdu na mě jiné maminky v porodnici koukali a ptali se, jestli se nebojím a já se ptala čeho? Je jasné, že to bolet bude, ale vím, že ta bolest jednou skončí a výsledek bude fantastický ;-) Jinak já byla taky na vyvolání, tableta zavedena v 10:00 a malý se narodil v 7:20 :-D

Ahoj,
chci Ti napsat mojí zkušenost s porodem a zároveň Tě uklidnit :) Rodila jsem poprvé letos v březnu, od začátku mě strašily kvůli čípku předčasným porodem, nakonec jsem rodila ve 39tt vyvoláváním, kvůli mým ledvinám... Poslíčky jsem měla od 30tt a 2 týdny před porodem jsem už měla zaniklý čípek a otevřená jsem byla na 2 prsty :€):
V den porodu jsem ráno dostala tabletku na vyvolání a injekci, celý den jsem měla nepravidelné kontrakce, u kterých jsem normálně spala, nějak zvlášť nebolely. Kolem 17:30 mi rupla voda a kontrakce hned po 10 minutách, v 18 hod jsem dostala klystýr - otevřená na 4-5 a půlka porodu za mnou :\x: , od tý doby kontrakce co 3 minuty, pomáhala mi na ně horká sprcha a ve 20:03 byla malá venku :C]]: Celý ty 2 hodinky, co jsem měla silný kontrakce se mi zdály jak pár minut a celou dobu jsem si říkala, že není možný, abych to měla takhle rychlý :€):
Neboj, to zvládneš ;). Ono to vypadá strašidelně, ta krev všude a strach z bolesti..., ale třeba pro mě byl porod krásný zážitek a kor, když se nám narodila vytoužená holčička - nenechali jsme si totiž říct pohlaví :///:
Užívej si bříško a netrap se porodem, dopadne to dobře a miminko za to stojí, uvidíš, že to pak ucítíš stejně jako my, co už jsme porodily :k:

Porod probíhá u každé jinak. Co mě pomáhalo bylo chodit (i když je to obtížný) a prodýchávat kontrakce (nestyď se nahlas dýchat). Po určité době budeš na porod vzpomínat s úsměvem a všechnu bolest a obavy ti nahradí miminko, které budeš mít v náručí.

Nic si nečti, nepřemýšlej nad tím, raději se soustřeď na miminko v bříšku, užívej si v klidu těhotenství, pak ti bude po bříšku smutno :D Porod bolí, ale zvládlo to tolik mamin a dobrovolně opakovaně, takže taková hrůza to zase není, neboj :) Já se spíše bála, že nepoznám, že už začínám rodit a to tě uklidním, že to fakt poznáš :) Já se toho samého bála i u druhého, protože to jsem měla šílené poslíčky, že u takových bolestí jsem první dítě už skoro rodila :D ale zase jsem to poznala, až přišlo to pravé... A na bolest při porodu já osobně zapomněla snad hned jak jsem měla u sebe miminko, to má člověk takovou radost, je to prostě zázrak :)

Ahojky, tak já jsem poprvé rodila už téměř před rokem, strach jsem měla strašnej, hlavně 14 dní před porodem. Co ti budu povídat, bolí to to je jasné, ale zvládnout se to dá, nesmíš se té bolesti poddat, ale nebylo to zase tak strašné. Rodila jsem skoro 30 hodit a zvládla jsem to docela v pohodě. Epidural jsem neměla, ani jsem ho nechtěla. Takže se určitě neboj. Zvládneš to uplně v pohodě, jako všechny tady. Strachu se jen tak nezbavíš, ale bude to v pohodě neboj. A určitě tam budeš sebou mít nějakou podporu v podobě přítele, nebo jiných rodinných příslušníků a uvidiš, že i porodní asistentka tě hodně povzbudí. Takže se neboj a těš se na mimi. Pá Zůza a Tom

Ahojky! Taky jsem měla strach. Taky mě děsili hrůznejma zážitkama... A samotnej porod? Kolem šesté večerní mi lehounce pobolívalo bříško... Kolem půl jedenácté jsem začala bolesti měřit, byly po pěti min. To vydrželo do jedné. Pak jsem ještě na radu mé kamarádky porodní asistentky napustila vanu. Chvilinku nic a pak to přišlo bolesti po třech min a už jsem rozdýchávala na pejska, ale pořád úplně v pohodě snesitelné. Došla jsem si na wc, tam to bylo fajn, že se mi nechtělo ven... Kolem třetí jsme dorazili do porodnice, to už jsem se kroutila, ale dalo se to vydržet. Vyšetřili mě a na sedm otevřená. Ani klistýr, nic mi nedělali. A než jsem vylezla na křeslo, šlo se tlačit. Vše v pohodě. Na tři kontrakce byla malá venku. Ve 4:18. Takže větší bolesti cca tři hoďky. Stříhli mě, ale to není cítit. Pak obrovská úleva, pláč a velké štěstí, že je vše v pořádku. Šití jsem skoro necítila. Za dvě hoďky jsem šla na pokoj, do sprchy a přinesli mi maličkou. Dnes tu vedle mě leží tří-měsíční Natálka, já jsem šťastná máma a rodit? Rodit půjdu příště úplně v klidu!!! Neboj, porod rychle to uteče a pak už je jen všechno fajn. I když je člověk rozbolavěnej s miminkem to už ani nevnímáš! Nečti ty hrůzy, každá to máme jinak. Zbytečně jsem stresovala, porod byl fajn, na bolest si ani nevzpomínám a když o něm mluvíme, tak s úsměvem!!! Ať Ti vše dobře dopadne a hodně zdravíčka!!

Ahojky. Mela jsem strach, to je jasny, ale zaroven jsem se tesila....Bolesti teda velke, ale po epi jsem byla uplne v pohode, ze jsem dokonce i zacala vtipkovat s pritelem, necitila jsem temer zadnou bolest, takze za me ano, epi mi opravdu pomohl a ulevil od bolesti...:-)...niceho se neboj, tes se...bolesti jsem mela od pul druhe rano, v pul seste jsme byli v porodnici, v pul jedne mi pichli epi a v 16;05 byl malej na svete....nestrih jsem vubec necitila, jen to siti potom bylo trosku neprijemne, ale to uz je malickost....tak Ti drzim palecky a neboj....;-)

ahoj, myslim si že bys toto neměla řešit. Porod je přirozená věc. Někdo má porod rychlí a klidně by si ho hned zopakoval a někdo ho má dlouhý a nebo s komplikacema. Když budeš číst články o porodech jen se budeš děsit víc a víc. Já jsem toto nedělala. Spíše mě zajímalo jak to vše probíhá. Co je pvní doba porodní a co obnáší, co je druhá doba porodní a co obsahuje fáze vytlačovací :-). Je jasné že to bolí, rekonvalescence po porodu taky neni procházka růžovým parkem (pokud je rodička nastřihnutá/natrhnutá a sešitá). Vše se dá ale zvládnout.
Tak si užívej těhotenství, koukej po výbavičce a tohle nech na tvém těle :-)

Ahoj, podle mě je nejlepší nečíst vůbec nic - vede to jen k tomu, že se naprosto zbytečně vyděsíš. Vzhledem k tomu, že už těhotná jsi, tak porodit stejně musíš ;) Když budeš vyhledávat články, kde se maminky předhánějí v popisu děsivých zážitků, rozhodně to tvému rozpoložení nepomůže. Takže nic nečti, nikoho neposlouchej a mysli positivně.
Já za sebe ti řeknu asi tolik, že jsem se zajímala jen o fyziologii porodu (co je I. doba porodní, II. doba, prostě fakta, ne zážitky). Na porod jsem se těšila a věřila jsem, že bude v pohodě - jako bolelo to, ale v mým případě to byl fofr. Od první bolesti do narození malé 5 a 3/4 hodiny, bez epiduralu, bez nástřihu, bez natržení - tedy bez šití. Hned druhý den jsem říkala, že klidně můžu jít rodit zas :)
Za dva dny bude malé 18 měsíců a za další měsíc mám termín porodu. Raději nad tím nepřemýšlím, nic nečtu a je mi dobře. Ono to nějak dopadne ;)

Tak já byla stejně vyděšená jak ty. Přesně jsem slyšela samý hruzy...Tak když to přišlo, jsem pořádně ani nevěděla, jestli to je ono a furt jsem čekala, kdy ta hruza teda přijde. Do porodnice jsem přijšla už otevřená na 5...Epidurál jsem si nechala dát v očekávání toho děsu....nevím, jestli pomohl- měla jsem to furt stejný....Takže kdyby bylo všechno tak, tak pujdu rodit klidně druhý den. Akorát jsme měli komplikace- byl omotanej, takže když jsem začla tlačit, tak nešel :( , dopadlo to akutním císařem. Ale kdyby toho nebylo, tak já měla porod uplně v poho. Teda jako bolí to, ale to třeba ta jizva taky...nebo jsem měla zlomenou ruku, kterou mi museli rovnat a to byla teda taky bolest, že jsem omdlévala...
Neboj, hlavu vzhuru a hlavně se těš na miminko ;)

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky