Ja si nemyslim, ze to je smysleny.. Napisu svuj pribeh... Otehotnela jsem ve 20, byli me spolu presne tri mesice, prasky jsem nebrala, ac uz jsem vyzkousela troje, po vsech jsem furt krvacela, takze jsme pouzivali kondom.. I kdyz jsme dosexovali, kondom byl tam kde mel a v pohode jsme spolu chodili dal, nicim jsme se netrapili. (TO BYL prosinec) V breznu mi vynechala menstruace, sla jsem k doktorovi a byla jsem ve 13tt... Zacala jsem brecet, ze nevim co mam delat a kdyz jsem vysla z ordinace, psala jsem hned mymu, ze jsem v tom (jemu 23, bydlel ode me 160 km). Pritel za mnou hned prijel (v tu chvili kdybych na to byla sama, bych se asi zhroutila) a rikal uplne v klidu, jak to spolu zvladneme, ze si pronajmeme byt a takhle planoval budoucnost. Dokonce to jeho rodicum rekl az kdyz jsem byla v patym a meli jsme pronajaty uz byt... ale to neni to podstatny proc to pisu.. kdybych ho v tu chvili u sebe nemela (zila jsem kratce v novym meste, takze jsem nikoho neznala), nemela bych si s kym o tom promluvit a vim, ze by to bylo pro me strasny, stejne jak to treba je ted hrozny pro miskuq.. treba je na to opravdu sama, ma v hlave sileny zmatek. Matkou jsem se zacala citit teprve v dobe, kdy me miminko poprve koplo. predtim jsem si rikala, ano budu mama, ale teprve kdyz jsem ucitila to kopnuti mi opravdu docvaklo, ze ve me ten zivy clovicek je... kazdemu to trva jinak dlouho a ja proste verim ze tyhle holcine to taky dojde a bude skvela mama... Pod prezdivkou jsme tady vsechny, nekdo se zna osobnne, ale vice mene se nezname... takhle bych prece mohlo obvinovat kazdyho...
In reply to Já sice ještě maminka by Petulka_S
Ja si nemyslim, ze to je smysleny.. Napisu svuj pribeh... Otehotnela jsem ve 20, byli me spolu presne tri mesice, prasky jsem nebrala, ac uz jsem vyzkousela troje, po vsech jsem furt krvacela, takze jsme pouzivali kondom..
I kdyz jsme dosexovali, kondom byl tam kde mel a v pohode jsme spolu chodili dal, nicim jsme se netrapili. (TO BYL prosinec) V breznu mi vynechala menstruace, sla jsem k doktorovi a byla jsem ve 13tt... Zacala jsem brecet, ze nevim co mam delat a kdyz jsem vysla z ordinace, psala jsem hned mymu, ze jsem v tom (jemu 23, bydlel ode me 160 km). Pritel za mnou hned prijel (v tu chvili kdybych na to byla sama, bych se asi zhroutila) a rikal uplne v klidu, jak to spolu zvladneme, ze si pronajmeme byt a takhle planoval budoucnost. Dokonce to jeho rodicum rekl az kdyz jsem byla v patym a meli jsme pronajaty uz byt... ale to neni to podstatny proc to pisu.. kdybych ho v tu chvili u sebe nemela (zila jsem kratce v novym meste, takze jsem nikoho neznala), nemela bych si s kym o tom promluvit a vim, ze by to bylo pro me strasny, stejne jak to treba je ted hrozny pro miskuq.. treba je na to opravdu sama, ma v hlave sileny zmatek. Matkou jsem se zacala citit teprve v dobe, kdy me miminko poprve koplo. predtim jsem si rikala, ano budu mama, ale teprve kdyz jsem ucitila to kopnuti mi opravdu docvaklo, ze ve me ten zivy clovicek je... kazdemu to trva jinak dlouho a ja proste verim ze tyhle holcine to taky dojde a bude skvela mama... Pod prezdivkou jsme tady vsechny, nekdo se zna osobnne, ale vice mene se nezname... takhle bych prece mohlo obvinovat kazdyho...