tak já myslím, že to je tak akorát na to, abyste se o tom začali bavit vážně :s:
já třeba to měla tak: ve 23 jsem dodělala vysokou, našla práci, rozešla se s klukem, se kterým jsem chodila přes tři roky, skoro dva roky jsem byla sama, pak mě to začlo štvát, tak jsem zabrouzdala na internetovou seznamku a potkala celkem fajn kluka. Na druhým rande jsme si vyjasnili životní plány (včetně svatby a dětí), od třetího rande jsme spolu bydleli. On je o 4 roky starší než já, a „na vlastní nohy“ se postavil už v době, kdy se dostal na střední školu osmdesát kiláků od rodinného hnízda, takže věci, co chtěl za svobodna zažít, zvládnul ještě před tím, než jsme se vůbec potkali. Brali jsme se po třech letech chození respektive spolužití, já hlavně proto, že jsem chtěla být jeden den za tu princeznu, on nejspíš hlavně proto, že už měl na to věk a tchýně už se pomalu začala ptát po vnoučatech. Mně se touha po dětech dostavila ve 28, právě tak nějak kolem svatby, ale nijak zvlášť jsem to s chlapem řešit nemusela, protože i jemu přišlo v této fázi vztahu založení rodiny přirozené. Pak přišla ta smutnější životní fáze, kdy se těhotnění nedařilo úplně podle našich představ, takže dítě čekáme letos na jaře, mně bude skoro 31 jemu 35. Jsem přesvědčená, že kdybychom se potkali před deseti lety, tak by o dítěti nechtěl ani slyšet...
In reply to Přiblížím trochu mojí by kokoladka
tak já myslím, že to je tak akorát na to, abyste se o tom začali bavit vážně :s:
já třeba to měla tak: ve 23 jsem dodělala vysokou, našla práci, rozešla se s klukem, se kterým jsem chodila přes tři roky, skoro dva roky jsem byla sama, pak mě to začlo štvát, tak jsem zabrouzdala na internetovou seznamku a potkala celkem fajn kluka. Na druhým rande jsme si vyjasnili životní plány (včetně svatby a dětí), od třetího rande jsme spolu bydleli. On je o 4 roky starší než já, a „na vlastní nohy“ se postavil už v době, kdy se dostal na střední školu osmdesát kiláků od rodinného hnízda, takže věci, co chtěl za svobodna zažít, zvládnul ještě před tím, než jsme se vůbec potkali. Brali jsme se po třech letech chození respektive spolužití, já hlavně proto, že jsem chtěla být jeden den za tu princeznu, on nejspíš hlavně proto, že už měl na to věk a tchýně už se pomalu začala ptát po vnoučatech. Mně se touha po dětech dostavila ve 28, právě tak nějak kolem svatby, ale nijak zvlášť jsem to s chlapem řešit nemusela, protože i jemu přišlo v této fázi vztahu založení rodiny přirozené. Pak přišla ta smutnější životní fáze, kdy se těhotnění nedařilo úplně podle našich představ, takže dítě čekáme letos na jaře, mně bude skoro 31 jemu 35. Jsem přesvědčená, že kdybychom se potkali před deseti lety, tak by o dítěti nechtěl ani slyšet...