Zubař 31+6

Tak jsem tu před měsícem řešila, že mi otekla dáseň, a pak to přešlo, když jsem to pláchala studenou vodou. Jenže včera mi otekla zase, až mě z toho rozbolely dva zuby :( I přes to, že jsem proti tomu, jsem vyplachovala slivovicí, protože jsem chtěla předejít infekci, a nechtěla jsem jít na pohotovost. Mám s tím hroooozné zkušenosti :r: Dnes ráno jsem vyrazila hned na sedmou k zubařce - ouha, zrovna dnes měla školení. Ale měla tam napsaný záskok, tak jsem nelenila, a přesunula se do jiné čekárny. Za normálních okolností bych to neudělala... měnit jen tak zubaře a gyndaře? To ani náhodou. Ale jen proto, abych nebyla zbytečně nervózní, a nepřenášela svůj neklid na mimi, jsem to riskla. Byla jsem tam první, paní doktorka sice ještě nedorazila, ale sestřička se zdála v pohodě. I když byla dost silně nastydlá... Pak přišla paní zubařka, a šlo se na to. Rozřízla mi dáseň, furt jsem vyplachovala, pak mi to něčím pročistila, a vycpala drénem. Zítra mám jít na výměnu, a to už ke své zubařce. Musím říct, že je to teprve pár let, co ustojím návštěvu zubaře jen s tím, že se mi klepou nohy, a mačkám balíček papírových kapesníků... Dneska, i když to bolelo jak blázen, a bylo to bez injekce, jsem to fakt ustála. Uvědomila jsem si, čeho všeho je ženská kvůli klidu mimi schopná. No fakt, přijde mi, že pro jeho klid vydržím cokoliv :)
Přes den jsem teda cítila všechno, kousat jsem nemohla, ten drén tlačí, a prostě o tom vím. Ale ten pocit, že to mám ošetřené, mi za to stojí. A to nemluvím o tom, když jsem se jen tak pokusila skousnout... To se mi zdálo, že o ty poslední dva zuby v řadě musím hned přijít... Teď večer, vlastně 12 hodin po ošetření, musím říct, že je to vážně o moc lepší.
Tohle jsem si proště musela do "deníčku" napsat. Protože po tom, co mám od malinkata se zubařema za zkušenosti, jsem náhodou na sebe hrdá :k: :)
Tak bych moc přála všem, aby i bolestivé zákroky snášeli co nejlíp...