zoufalství se spaním
Tak se po delší době holky ahojte. Už jsem z té naší malé cácorky celkem unavená. Holky podaďte. V pátek 13.11. nám bude rok a Nicolka za tu dobu ane jedenkrát neusnula sama ale zase naopak od narození spí celou noc a teď cca dva měsíce noc co noc děs. Večer jí uspím, ležím s ní v posteli a když zabere přenesu ji do postýlky asi za tři hoďky zjistí že není v posteli se mnou a řev položím jí k sobě a ve vteřině spí a tak se opakuje několikrát za noc mezi tím se mi stává že s ní v té posteli usnu a ona ve spaní jak dost cestuje bojím se ,že mi spadne z posele šokem se budím každou chvilku zda mi nespadla. Zkoušela jsem ji nechat vyplakat a ona to vydrží hodinu dvě a řve tak silně až se dáví padá schválně v postýlce a kolikrát se bouchne i do pusinky stejně ji nakonec vezmu. Ještě podotýkám že jsme narozené ve znamení štíra (nekompromisně si jde za svým). Díky za sebemenší radu.
Mně tohle začak taky klučík dělat kolem roku.
Vykřičet nepomáhalo... Tak usnul u mně, přendala jsem ho, za chvíli to samé, tak zas ke mně, zas přendat. Pak si na to zvykl, že se furt budí v postýlce, tak toho nechal.
Chce to asi čas a trpělivost.
No uvidím, co bude dělat cácorka, té je 10 měs., ale zatím dobrý.
Možná by i pomohlo, dát si postýlku úplně k posteli, abys ji mohla držet, nebo i sundat jednu stranu postýlky a přirazit postýlku pak k tvojí posteli.
Klukovi pak pomáhalo i že jsem nechávala otevřené dveře a pořád na něj volala, že už jdu - ale to už byl tak 2-letý.
A pak jsem mu i dávala do ruky takový ten polštářek, jak se zmáčkne a on hřeje.
To byl z toho tak vyplesklej, že ho držel koukal na něj a usnul.
Ale to byl už větší.
Tak teď vidím, že v tom nejsem sama :)
Kuba má 1rok a 4 měsíce, od půl roku mi prořval noci a střídavě jsem ho v noci vyndávala z postýlky k prsu a dávala spícího po 1 cucnutí zpět, kdy než jsem usla on se vzbudil a znovu k prsu a tak dokola.
V roce jsem ho odstavila- odstěhovala z ložnice, vstával k němu manžel a byl klid, měsíc mi spal celé noci a já nevěděla štěstím co dělat, ale...
po dovolené se to opět změnilo a je to jak píšeš, úplně to samé. Hysterie z postýlky, večerní uspávání(co u nás nikdy nebylo) noční buzení a křik, spaní v naší posteli. A jak píšeš, cestuje, přeze mě se válí, kope, tulí se, takže děs běs. Když mi spadl 2x v noci z postele, tak jsem chytla nerva a zas spí v postýlce.Večer ho uspím a pak se občas v noci asi ne vzbudí,ale sedne si a kříčí. Musím říct, že ho položím a spí dál, někdy na chv. a zas se to opakuje, někdy až do rána, ale už bych ho chtěla odstěhovat do pokojíčku, ale nemám tu pevnou vůli, tak nevím.
Asi jsem Ti neporadila, no ne asi, ale určitě, ale aspoň vidíš, že v tom nejsi sama.
Už jsem uvažovala, že se poptám na nějaké homeopatika, nebo něco ve Zdraví z přírody, co by ho zklidnilo a trošku líp spal, ale fakt nevím....
taky nemám na to ho nechat řvát, je to o vůli matky, ale u některých dětí to nepomůže, takže asi vydržet
tak se držte a vydržte
papa
Ahojky, já ti asi moc neporadím, protože mám doma to stejný a už jsme to vzdala. Malá od narození špatně spala, dlouho jsme ji zavazovali v zavinovačce. Usínala mi u prsa, to jsem pak odnaučila, ale musela jsem ležet s ní v posteli aby usla.A to už měla rok v září. Postýlku máme na ozdobu, spala v ní jen jako mimi. Takže spí se mnou ve velké posteli, už mi jednou spadla, takže postel je obložená peřinama a z její strany je daná postýlka, taky hodně v posteli cestuje. TAk nevímjaký to bude až bude mít svůj pokojíček. Tak snad tobě se to podaří. Měj se a hodně štěstí. Ahoj Věrka
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
Jsem taky štír :) to je jen začátek, tak abyses už teď obrnila trpělivostí :D No neporadím ti. Nikdy jsem to nenchala dojít tak daleko, abych děti uspávala v naší posteli. Ale 1. dceru jsem uspávala v náruči a spící jsem ji musela položit a tiše odejít. Ani jsem nedejchala, záda mě bolely, protože jsem mrňavá a tohle se u nás dělo skoro do 3 let. Jen v pozdějšim věku usínala v postýlce, držela se mě za vlasy a trvalo třeba hodinu, než jsem mohla odejít. Je to děs. Pochybuju, že to teď vyřešíš :/ Kup si zábranu na postel a vydrž do doby, než bude s malou řeč a nechá se třeba uplácet. Myslim, že nechávat jí uřvat na noc by nebylo dobrý :(
Nebo bych zkusila večer dát ji do trochu pozdějc unavenou postýlky, číst jí třeba pohádky, zpívat ukolůébavky a čekat, jestli nevytuhne. Opakovala bych to denně i bez úspěchu. Třeba se jí nakonec přestane ta postýlka tak příčit. Ono totiž usnout s mámou a vzbudit se sama a jinde je vcelku frustrující.