žlučník

souhlasím ve všem s pisatelkou níže:-) Akorát já mám i bez žlučníku potíže furt. Nesrovnatelný se žluč.záchvatem, ale pořád mě bolí břicho...dr mi řekla,že to tak někdy bývá a teď beru enzymy 3krát denně a je to mnohem lepší.
Já bych to řešila po těhu, pošlou tě na UTZ a tam se uvidí, zda tam máš písek nebo kamen:-) pa

V těhotenství se s tím nic nedělá, pokud to neohrožuje na životě. A pobolívání se dá přežít, tak ti třeba max dají nějaké léky, aby ti nebylo špatně + doporučí dietu, abys co nejmíň ten žlučník namáhala. A co mám já zkušenost, tak pobolívání žlučníku je slabý odvar proti záchvatu, asi tak jako MS bolest a porodní bolesti, ale zase tě nechci děsit, když se budeš chovat k sobě zodpovědně a jíst dietně, tak ani nemusíš záchvat poznat. A jak se žije bez žlučníku? Úplně normálně, žádný léky se nedávají.

já jeste nemala zlucnikovy zachvat, ted me to tam spis boli..po tom uzasnem chvatu pani doktorky, plus boli cely spodek..uplne neco jineho a nekde jinde ...tak ze me boli vetsina brucha :(
Jinak čuji, že urco v tom zlucniku budu mit, ale ze bych az tak....jsem docela doplasena a stara cíťa, cili "citim" co nemuzu citit....i "sleduji" jak voda kterou piji do me pada ...vlevo, vpravo, trochu niz a tam me studi a tak.....ach jo.

to taky bohužel znám, bylo to před lety, kdy jsem měla největší stresy, dopracovala jsem to až tak daleko, že jsem chodila 17x za den na velkou, teda spíš tekutou:-), máma mě dokopala ke své doktorce, protože v rodině mám rakovinu tlustého střeva a Chronovu chorobu, prošla jsem gastroskopii (nepřála bych to ani nepříteli), kolonoskopií a enteroklízou, závěr - mám to psychosomatické a od nervů a jediné, co našli, že mám reflux žaludku (nedomykavost té horní záklopky, tak mi občas šplouchnou žaludeční šťávy a jídlo zpět), hodně žaludečních šťáv, takový rybníček, a od narození níže položená střeva...vše v pořádku a s tím, co má se dá žít, jen to může zlobit při velkém stresu. A ten žlučník mi odstartovalo těhotenství.
Já měla vždycky takové zvuky z břicha, jako, když tam mám vetřelce, nebo, že mi střevama putuje krychle. žaludek, jako, když tam mám šutry a tak.když jsem zklidnila nervy, zklidnilo se i toto, taky jsem kvůli tomu brala půl roku půl neurolu ráno a pak to odbourala a bylo to dobrý.

ja to mam urco taky z psycho, to poznam, kdyz se vzteknu a tak. Nevim jak se hodit do klidu :-(. mam strach zda budu mit praci, zda penize, z ceho zit, ritom praci zatim mam.

já svůj stres a nervy řešila s psycholožkou a musím jen doporučit, dnes jsem mnohem menší nervák a míň si věci beru + mám super manžela, který je mi oporou.

jj, písek je blbej, může se dostat do žlučovodu a ten ucpat a to pak je fofr, v tom jsou kameny "zlaté". já jsem teda jedna z těch, co se na operaci těšila, s vidinou, jak mi bude dobře, protože mně díky žlučníku (zjištěno až post) bylo zle celé těhotenství a pak po porodu v kuse prakticky 3/4 roku. Moje operace probíhala hladce, dokonce mi sestřička na oddělení říkala, že dlouho neviděla někoho po žlučníku, co druhý den chodí rovně. dietu jsem držela cca měsíc, nooo jestli a pak najela na normální stravu, s pocitem nezničitelnosti jsem si dala míchaná vajíčka s paprikou, ještě jsem to dělala na másle....(to se mi i připálilo) a tu noc jsem chtěla umřít, nejhorší žlučníkový záchvat mého života...proč? protože jsem debil a nedávala jsem si na sebe pozor a ty vejce jsem snědla ještě na noc, ještě teď mi běhá mráz po zádech a to je to půl roku:-), jde o to být na sebe opatrná a i po operaci je potřeba tyhle zákeřné potraviny zkoušet pozvolna a ne nacpat se 3 míchanými vejci na dobrou noc. Tvůj strach chápu, ale mohu na to říct jen jedno, u všeho se to může pokazit, já si tyhle myšlenky zakázala a dopadlo to dobře.

Já někde v hloubi duše vím že mě operace nemine.Ale mám prostě panyckej strach.A když kolikrát slyším co se v těch nemocnicích děje,tak je mi ousko z toho že bych si tam měla jít lehnout.Ještě budu 1 rok a 3 měsíce na mateřské,tak to během té doby musím nějak sfouknout.

strach je pochopitelný, já měla štěstí, že na mě byli hodní, byla jsem ve střešovicích v praze a fakt super, jak má doktorka, ta je taky ze střešovic, sice na interně, ale na chirurgii byli taky super - od šéfa po uklízečku, takže tam to mohu jen a jen doporučit.

ahoj, já taky nemám žlučník, chtěla jsem se zeptat, jak ti je? už bez problémů?
Já trpím bolestmi břicha od puberty, asi před dvěma lety mi vzali ten žlučník, ale bývá mi zle nadále...nejsou to žlučníkový záchvaty, ale denně ráno chodím v předklonu hodinu, než se to srovná :00:
bývá mi zle i po určitých jídlech, ale to beru, že se právě neživím jenom zrníčkama a zeleninou :€[€: to ani neřeším. ale ty pravidelný bolesti nechápu...dost mi to obtěžuje život

mně je fakt dobře, bez obtíží, když se chovám normálně a nedělám bejkárny, jako, že se nacpu ve 23hod mekáčem, nejím těžký jídla na noc a tak, ale to mi vždycky pomůže mátový čaj. plus mám teda ještě pro případ velké nouze trávící hormony, protože mám občas problém se žaludkem, že mi moc dlouho v něm leží jídlo a netráví jak má, ale to je taky způsobeno buď šíleným jídlem a nebo jen konstalací hvězd. ale oproti tomu, co mi bylo je mi fakt dobře a mohu už jíst i česnek (po kterém mi bývalo pekelně; ale vyndavám ten klíček), cibuli, oříšky, zelí a tak.
a jinak ty křeče, to se mi nezdá, bych vyhledala doktora, může to něco značit, může to být i kravina, co se srovná nějakou dietou i podpůrnými léky (jako já ty enzymy na trávení, na začátku jsem je jedla 3x denně a teď jen občas, když cítím, že to jídlo tlačí), které se časem vysadí. ale fakt bych skočila k doktorovi, když tě to tak trápí.... já mám super doktorku, ale je v praze a koukám, že ty jsi z "trošku" daleka...

jj, jsem ze Znojma...víš, mě už to štve, řeším to víc než deset let, v pubertě tomu nikdo nevěnoval pozornost, před třemi lety jsem vystřídala tři dr a vzali mi teda žlučník...ale všichni na mě celej život pohlíží jak na simulanta...
ale je fakt,že žádnou žlučníkovou dietu nedržím, tak mám taky strach, že si to vlastně způsobuju sama :s: ale to se ani nedá dodržet...dostala jsi taky tu dietu, když jsi odcházela z nemocnice?

dostala jsem nějaký papír, kde bylo napsáno, že mám držet dietu:-), tak jsem si sehnala kuchařku pro žlučníkáře a podle toho vařila, asi tak týden, byl to hnus, ale pak jsem byla s malou u své babičky a tam mi vařili na vodě, bez omastku a postupně jsme zkoušeli normální jídlo a když to tělo akceptovalo, tak jsme postupně zkoušeli další a další, až jsem se během chvíle vrátila k běžnému jídlu.

A to je to čeho se bojím.Že mi bude zle i po operaci.Protože stresovat se budu pořát.

já jsem taky nervák a fakt je mi líp i přes nervy, které občas mám (až moc některé věci prožívám). já bych se pokusila hodit strach za hlavu a jít na operaci, mě by víc děsila možnost, že to může přijít bez varování a že ti ten písek ucpe žlučovod....

A jak mi říká přítel,tak ve všem vidím to nejhorší.Zrovna tenhle měsíc přítel přinesl o kolik tisíc menší výplatu.A já se tak dokázala vynervovat,kvůli tomu že nebudeme moct zaplatit platby na účtu že mě od toho dne zlobí žlučník.Dnes už je to pátý den co mě to bolí.

ono pak stačí už jakýkoli stres a je to tu...opravdu bych ti poradila na tu operaci jít a překonat strach.

jo, ale já to nemám od žlučníku ;) protože žlučník a ty záchvaty bolely jinak...to ustalo! :€p€: ale teď řeším to pravidelný bolení, to asi bude něco jiného...
Když ti ten žlučník odeberou, tak tě už nemá co bolet:-) neboj se.

jo a já jsem taky nechtěla, ale jednou jsem dostala takovej záchvat, že jsem málem omdlela, lezla jsem po zemi - doslova - to bylo horší než celá operace!!!! tak to nenech zajít tak daleko!

tak takovej byl můj první záchvat.To jsem ještě nevěděla co to je.Až doktor na pohotovosti mi řekl že to byl žlučníkový záchvat.Já bolestí omdlela.Švihla jsem sebou na zahradě,lehla jsem tam jak dlouhá tak široká.Tehdy jsem měla štěstí protože jen malej kousek vedle hlavy kam jsem spadla,ležel docela velkej kamen.

no a bez žlučníku tě už taková bolest nechytne... :one: já bych se tomu nevyhýbala, kameny ani písek nezmizí, spíš se to může jen zhoršovat

Budu to muset na někdy naplánovat.Jen je to o to horší že přítel být doma s prckem nemůže,protože potřebujeme každou korunu.A protože jim jejich šéf nepřiznává celý plat,tak by za paragraf dostal jen malou almužnu.Obě babičky chodí do práce,tak nevím jak to spácháme.

no, kdyby tě to chytlo akutně, tak by se to taky nakonec nějak zvládlo, vždycky to nějak dopadne ;) (což ti samozřejmě nepřeju!). Každopádně držím pěsti a se žlučníkem nebo bez, ať se nemusíme nervovat :one:

:a:

viz má "slavná" vajíčka... jsem se modlila, abych buď umřela a nebo aby se mi udělalo trošku líp, no, tak se mi udělalo líp:-)