Ženy, které vydělávají/ly víc než jejich partneři

já sice vydělávám víc, ale ne zas o tolik moc, abych měla mateřskou vyšší než je příjem mýho chlapa. Nějak nemám pocit, že bych rozdíl v příjmech měla řešit. My dáváme všechny peníze na jeden společný účet a z něj taky všechno platíme, takže vlastně není vidět, co je čí, prostě je všechno naše společné ;-) mě celkem stačí vědomí, že má stabilní zaměstnání a nemusíme se bát, že budeme závislí jen na mojí mateřské. Navíc jsme se od doby, co jsme se rozhodli založit rodinu, celkem krotili v utrácení za zbytečnosti, takže máme něco naspoříno a ten současný životní standard by nám měl vydržet i na mateřský. Ani za všechny peníze světa bych nešla do řešení, že já budu chodit do práce a chlap zůstane na rodičáku, to se raději uskrovním než přijít o ty zážitky s prckem.
Myslím, že dneska už je trochu jiná doba a opravdu jen málokdo si může dovolit, aby rodinu komplet živil "otec" a ženská nemusela nic, jen se starala o děti a teplo rodinného krbu. A já jsem za to ráda, stejně jako si nedovedu představit život bez dětí, neumím si představit ani život bez pracovní seberealizace. Pro svou spokojenost potřebuju obojí, takže mi dostatečně vyhovuje vědět, že když budu unavená (ať už z práce nebo ze starostí o novorozence) nebo nemocná, tak se postará jak o sebe, tak o mě, tak o prcka - v mých očích je to dost na to, abych si ho vážila a z těch pár tisícovek rozdílu v příjmech nedělala vědu ;-)

Zkus zavzpomínat na dobu, kdy jste se seznámili a čím tě tak zaujal... třeba to stále ještě bude mít a ty to znovu uvidíš... ale pokud ti tak děsně vadí, že nepostupuje v kariéře a že ho nikam nedokopeš, tak to moc dobře v budoucnu nevidím... na druhou stranu bych ocenila jeho postoj, že mu to nevadí a že se stará o malého, že ti nejspíš pomáhá v domácnosti a tak... a pokud jde o mne, já bych v případě, že bych vydělala podstatně víc než manžel, tak ho nechala jít na rodičák a byla živitelkou rodiny... já to tak jednou zažila, jenže můj exmanžel to bohužel nestrávil a dá se říct, že to strašlivě pomohlo ke konci našeho manželství... mě by to nevadilo, ale co mi velmi vadilo, že mi neustále předhazoval, že tím, že vydělám víc, mu chci dát najevo, že jsem něco lepšího a pak měl tendence mě neustále srážet, ponižovat, urážet a poukazovat na ty "zas....né inteligenty" a podobně... a že mi odmítal s čímkoliv pomoct a nechtěl se starat o děti, protože tvrdil, že o domácnost a děti se má starat ženská... takže pokud by dovedl přijmout tu druhou roli a pomáhal mi, bylo by všechno jinak... já jsem si dovedla najít práci a vydělávat, ale on to neskousl, i když mě k tomu donutila finanční situace kvůli němu, protože byl dlouhou dobu bez práce a neměli jsme na živobytí...
Takže se na manžela zkus podívat jako na svůj protipól, jako na tu druhou polovinu, která se stará zase o to, co třeba nemůžeš zastat ty, když budeš chodit do práce a vydělávat...
Ono je přece jedno, kdo se postará o finance a kdo o domácnost, jste jedna rodina a důležité je, jak fungujete jako tým - a tým znamená, že každý dělá to, co umí lépe a co je mu bližší... ale nikdy nemůžeš chtít druhého změnit, to nefunguje, když je někdo nekariérista, tak ho nedonutíš, to je jako bys chtěla předělat psa na vegetariánství... jediné, co můžeš změnit, je tvůj přístup k té věci, tvé nahlížení na celou záležitost, ale když tvůj muž ty ambice v sobě nemá, tak ho k obrazu svému nepředěláš...

nevim no ale prijde mi to trochu divne fakt je mi toho tveho chlapa docela lito... ja jsem si vybrala pritele a ziju s nim v dobrem i zlem , v bohatstvi i chudobe tak nejak se to rika a taky to u nas nebylo vzdycky ruzove tak bojujeme spolu a v zivote by me nenapadlo kdyby takova situace prisla jako ze parkrat prisla neco vycitat naopak se tomu spolecne zasmejeme... vim jak to chlap vseobecne bere samozrejme ne vsichni ale muzske ego je opravdu hodne zranitelne... jednou sis takoveho chlapa vybrala a vedela si jaka je vase situace co se tyce penez , doufat a rikat si mozna se vzpamatuje pche tak si do toho vlaku devce nemela vubec naskakovat...zivot neni jen o penezich ale o tom si ho spolecne uzivat a jde to i bez penez staci se spolecne podivat na toho vase drobka co vam lezi v postylce

Ahoj, no nic proti Tobě, ale z toho, co jsem od Tebe vyčetla, tak tvého muže upřímně lituju.....podle toho, co píšeš, tak to vypadá, že jsi zkrátka kariéristka a když on vydělává méně a nehoní kariéru tak je to asi špatně,co?....divím se, že to s Tebou chudák vydrží.....,když se s vaší finanční situací nemůžeš smířit, tak jdi do práce, anebo pracuj doma a přivydělávej si, třeba Tě to uklidní......v dnešní době nezaměstnanosti můžeš být ráda, že Ti manžel aspoň nějaké peníze vydělává.....Můj manžel vydělává víc než já, ale i kdybych byla kariéristka jak Ty a vydělávala bych více než on, tak bych nikdy nepřemýšlela, jak přemýšlíš Ty, co se finanční stránky týče, ale každý je jiný. Toť můj názor.

my to máme taky... jen s tím rozdílem, že já hned od porodu pracovala - do synova roku z domova - hlavně po večerech a od jeho cca 13 měsíců jsem se vrátila 3x v týdnu do práce - teď (22 měsíců) někdy i 5x :( - máme hypotéku, rekonstruovali jsme barák a hlavně chlap přes zimu nemá tolik práce - je řemeslník - jako přes jaro, léto a podzim... ale i tak jsem vždy vydělávala 2x tolik co on
- já jsem mu vymyslela milion úkolů doma - dělal nám skoro všechen nábytek, usazoval interiérový dveře, kování, parapety, brousil zdi, maloval, dělal světla, no a prostě všechny práce, co zrovna nedělali najatý zedníci... stará se o zahradu, o kotel (čistí ho i komín, zatápí a tak), dělá dřevo - takže o teplo a teplou vodu se nemusím vůbec starat... a k tomu se postará o Krýšu - uvaří, vykoupe ho, uloží ho... celý den (když nemá práci) s ním je venku, hraje si s ním - chodí na procházky, na hřiště, ke zvířátkům na nedaleký statek, k řece, učí ho s kladívkem, pilou :) - jsou sehraná dvojka... už aby bylo po daních a role se nám zase obrátili - úplně mě píchá u srdce jak se rychle Krýša vyvíjí a já dřepím v kanclu u kompu... navíc čekáme na zevedení internetu do nového domečku a až to udělají, budu zase víc pracovat z domova :)
- takže já si ho vážím za to, že doma pomáhá se vším, zastane mě, nemusíme platit další řemeslníky, instalatéry a elektrikáře, nemusíme platit za uhlí a dřevo a o co požádám, to mám :)
- ale taky bych si někdy ráda hodila nohy na stůl, nudila se když malej spí a četla pipinkovský časopisy, došla si z nudy na nehty a na kosmetiku a tak... ale žiju život, který jsem si vybrala, takže jsem v podstatě šťastná!

Tvoje starosti bych chtěla řešit:) měla bys být šťastná za to spíš jak to tvuj chlap bere...někteří chlapi jsou tak ješitní(většina) že nesnesou ani pocit ze jejich manželka vydelala vic a je živitelka a ten tvuj to zvlada tak skvělě, že chodí fachčit a jeste ti pomáhá s děťátkem!!!Zlatý to chlap!!!
Měla jsi prostě štěstí v zaměstnání větší než tvůj manžel a měla by ses z toho radovat že vubec oba zaměstnání máte a můžeš tudíž řešit takové kraviny:)) Tvyho chlapa obdivuji a asi by si zasloužil lepší ženskou, která by na něm viděla to krásné co ty v něm nevidíš...

u nás to tak tedy není, ale kdyby to tak bylo, tak mám úplně stejný pocit a ani si nedovedu představit, jak bych to řešila, takže já ti vlastně nepomůžu

Ja jsem taky "tradicionalista" - ale teda s tímhle jsem tak nejak vyrovnaná. Od začátku vztahu jsem vydělávala víc, než chlap, dokonce i výrazně víc, pak jsem ale změnila pracovní uvazek a naše platy byly tak nejak dorovnané. Dokonce i když jsem byla na neschopence, tak jsem měla o par korun víc, než on plat. Ale nějak mne to neužírá, nežijeme teda v luxusu, ale to co potřebujem máme a navíc se manžel snaží, takže kromě běžného platu si našel i druhé zamestnání a brigádu. POmáha mi, má nas rád a vím, že peníze nejsou to naprosto nejdůležitější, pokud je o nás standadně postaráno.