Závisláček na mamince
Ahoj maminky chci se zeptat jak jsou na vás dětičky moc závislé?Mám skoro 9 měsíčního syna a je dost velkej mamánek a to doslova.Jen se někdo koukne na něj do kočárku a je zle. Nedejbože ho někdo pochovat hned se otáčí a hledá mámu.A nejen to u všeho se vzteká bulí knourá,někdy je zlatej nechci říct že neumí být hodný,ale nejlépe aby se mu člověk nesutále věnoval.Každý mi říká že je to moje vina,je pravda že se mu od mala věnuju na maximum,v čem ovšem nevidim nic špatného a to snad dělá každá maminka,ale asi bych neměla u každýho knournutí hned k němu letět.Ale jak ho to ted odnaučit?Vojta si třeba hraje já okolo projdu nevšimnu si ho a je zle.Uspáváme v posteli a pak přenášíme:)To až poslední dobou teda.Chodíme na plavání a tam právě zjištuji že je rozmazlenější než jiné děti.Poslední dobou tam u všeho pláče.Ve vodě je to dobré potápění také ale jak ho vezme lektorka nebo je máme posadit na břeh už bulí.Nenechávám ho skoro hlídat prostě se o něho bojím a je pravda že i já jsem šíleně závislá na něm:) Hodně se mazlíme chováme hrajeme si ,což je asi dobře i špatně.Dělá mi ted starosti proto že po dlouhé době ho bude za týden večer hlídat mamka a já mám hrůzu jak ho uspí on nikoho jiného než mě v posteli nechce.A náký nechat ho vybulet se u nás nepraktikuje ono se mi už totiž stalo že mi modral a to je šílený zážitek.Děkuju za názory
myslím, že mazlením to nebude. přeci jen je to miminko a člověk neodolá neustálýmu muchlování :-) já matouše muchluju pořád, taham ho, pusinkuju a když jsme doma tak s nim trávim většinu času (čtem si, hrajem si...). má 9 měsíců, ale když nejsem po ruce já tak to neřeší. ví že jsem někde poblíž a že když bude třeba tak se objevim :-) můžu ho dát komukoli a ani mě nehledá :-) je hodně kontaktní a kouká na toho člověka co ho drží (může to být i někdo úplně cizí) ale nepláče ani nedělá scény. Kamarádi mi ho venčí a teď s ním byli venku 3 a půl hodiny! a on uplně v pohodě... a to ho pořád kojim...dojel domu vychechtanej že se v parku seznámil s nějakou holčičkou a hráli si! taky jsme ho od mala tahali ven mezi lidi, půjčovala jsem ho kamarádům pochovat...tak je na lidi zvyklý. Snad je to jen přechodné období,které se postupně překlene a malý si uvědomí, že jsi tu pro něj i když tě zrovna nemá na očích :-) ale o muchlování a mazlení ho neošizuj :-) p.
In reply to myslím, že mazlením to by veganlove
naprosto s tebou souhlasím..také si myslím,že je to obdobím..
Ahojík,píšeš tu článek a jako bych viděla sama sebe a našeho štěpána.když byl ještě miminko,tak mu bylo fuk,kdo si ho pochová,ale už v těch 8 měsících,kdy začínal lidi vnímat jinak to byla kalamita.Každý kdo na něj jen promluvil a nedej bože si ho vzal do ruk,tak už začal natahovat a po sléze i plakat.Stal se na mě šíleně závislý a jak mě nema u sebe,to je pro něj konečná.Nejspíš jsem si ho rozmazlila sama,ale je pravda,že sním taky trávím nejvíc času.Ani k tatkovi tak netáhne jak ke mně.ted měl rok a už se snažím,aby byl víc samostatnější.Pohraje si sám,ale vždycky si mě vyhledá a pak se mě drží a občas i bulí.A co je nejhorší,že nebude spinkat nikde jinde,než u sebe v postýlce.Takže do jiného prostředí prostě beze mě nepůjde.Ale s babičkou vydrží,to jo,ale nikdy se sním neloučím,když někam musím jít.Je to prostě maminčin mazánek.Zkus být přísnější a uč ho,aby si zvykal i na jiné,třeba ho to časem přejde.Přeju ti hodně štěstí a zdaru,pa.
A žanet jak tomu mám rozumět v jakém rytmu domácnosti žije?Jako jestly je tu klid žádné stresy atd.?
In reply to A žanet jak tomu mám by Mihule
No tak celkově. Třeba je rozdíl když bydlí někdo u rodičů a tam mají pro sebe jeden pokoj. Takže dítě je pořád s vámi.
Je to jiný než když dáš dítě spát do ložnice a usíná samo (třeba jako naše).
Nebo někomu jezdí tatínek domů až večer když už dítko spí a tak je pořád jen s maminkou a doma je vlastně celkem klid, žádný jiný hlasy nic moc návštěvy...
My máme doma celkem rušno, mamka k nám chodí často (bydlí ve vedlejším vchodě), když přijde manžel domů tak zajdu do jiné místnosti a nechám ho s malou ať si od ní odpočinu. Když někam jdeme mezi lidi, každý si ji chová a mazlí se s ní tak je ráda, že má pozornost.
Jsou dny, kdy jsme hodně spolu sami a to pak taky pláče, že k nikomu nechce, ale hned ji to přejde.
Uklidním ji hlasemm a předám někomu na ruky a je to dobrý. Dělám to často, by nebyla přivyklá jen na mě.
Žana a Amálka
já si ted připadám jak krkavčí matka,špatně jsem to asi napsala.Nikdy jsem nenechala malého brečet až by modral,ale on začal v momentě tak řvát až se nemomhl nadechnout.Doktorka mi řekla že to některý děti mají a at nepanikařím že se nadechnou.
In reply to já si ted připadám jak by Mihule
Ahoj, s tím modráním to máme taky, jen je nám lehce přes půl roku:-) Nemůžu nechat malýho moc plakat, protože on je hrozně vztekací a v momentě se rozeřve tak, až jakoby přestane dýchat a modrá...nakonec se nadechne, ale pak je to zase a zase a postupem času má šílenej nedostatek kyslíku...jakmile mi tohle začne dělat, musím ho okamžitě chovat já a odnést někam jinam a začít mu všechno okolo ukazovat a teprve potom se začne zklidňovat..Museli jsme kvůli tomu přestat cvičit i Vojtovku, i když ji malej asi docela potřebuje. Jo a mamánka mám taky a to jsme asi teprve na začátku. Jediný štěstí, že aspoň jednu babičku má hodně rád a tak aspoň ona mi ho občas může pohlídat...musím ho ale uspat já..Taky mě to děsí!
Taky to tak mám někdy nechce ani tátu..no ale nechat ho bulet jak říkáš, tak někdy je to fakt nejlepší řešení..ale ne do modra..třeba jenom chvilku ať vidí,že nějaký fnukání nefunguje..že vždycky podle něho nebude..u nás funguje brečí, tak se zvednu překročim ji a jdu dělat něco do jiné místnosti, tak abych na ní viděla..a to bys měla vidět ty mety za mnou...bez breku, tak jdu zase jinam..a prostě si to nevinutí..ale někdy to je těžký..
No je to teda přehnaný, ale některý děti takový bývají. Je to tím v jakém prostředí a rytmu vaší domacnosti žije.
Už to tak máš zavedý a těžko se to bude měnit. Musíš počkat až vyroste a to už se s ním domluví a jiní.
Jinak jsem někde četla, že na takový odloučení, když hlídá někdo jiný je nejlepši zmizet tak nějak tajně. Žádný loučení a nechat mimi jakoby nic a odejít.
Zkus to párkrát vyzkoušet, nechat ho s někým jiným v místnosti a zajít na chvilku z dohledu.
Pokud možno asi napřed zabavit nějakou hračkou.
Žana a Amálka
In reply to No je to teda přehnaný, by zaneta.111
Jo jo to taky tak praktikujeme žádný loučení a potichu se vytratit..to by byl hned řev...
No máš docela těžkou situaci..vůbec ti nezávidím.. Na jednu stranu jsi maminka a tak se malému věnuješ jak můžeš, i to mazlení je jistě důležité,akorát se asi nesmí některé věci přehánět.. Kupříkladu já mám skoro sedmiměsíční Adélku-v postýlce usíná a spinká asi od 2 měsíců a začátky byly lepší než jsem čekala.Ani žádné světýlko jí v ložnici nesvítí,prostě nic,někdy jí pustím hrací piánko,ale usne i bez melodie. A také,pokud začala kňourat,tak jsem jí nechala nějakou chvilku (rozhodně ne do zmodrání) a neutíkala k ní,jen poslouchala,ale to jsem dělala už téměř od narození. Samozřejmě se s ní mazlím,chovám jí,ale jinak je relativně samostatná-vyhraje si sama na dece či v lehátku v obýváku a já můžu být klidně hodinku v kuchyni-někdy se dokonce ubrouká i takto.
Budeš to mít těžké a asi bude hodně slziček,ale pokud budeš chtít mít i chvíle pro sebe,tak s tím něco budeš muset dělat..Pravdou je,že naše Adél je zvyklá na hodně lidí a měla krátké období,kdy plakala u člověka,kterého dlouho neviděla,ale to je už také pryč.
Přeji hodně štěstíčka a malinko slz:-)
musíš ho půjčovat babičkám, třeba nejdřív na deset min, ale musí si zvyknout na lidi. jedna známá s tím pak měla docela problém. já kluka budu půjčovat hned, budu muset občas do školy, takže jiná volba ani není :)
In reply to musíš ho půjčovat by A. S.
Taky jsme Verunku hned svěřovali babičce a dědovi, mojim rodičům, protože jezdíme do školy......bereme jí všude, i na kuželky s námi chodí, mezi lidi, aby si zvykala.......každý si ji tam vezme a pochová a docela to zvládá, praktikujeme to tak od 3 týdnů, co jsme přišli z porodnice....
In reply to Taky jsme Verunku hned by Katamba
to je super, miminko musí být společenské, jinak je to problém i pro něho právě asi.
Nene hned po příchodu z porodnice dokrmovala a pak za nedlouho už byl jen na Nutrilonu.Takže závislý na mě ve spojitosti s prsem to nebude
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
Tak my sice bydlíme v rodinném domě,ale v horním patře máme bytovou jednotku,nic velkého,takže malý je pořád u mě,no hlavně ted už si ke mně doleze a leze za mnou všude.Nemůžu ho nechat někde samotného ted už to nejde kvůli bezpečnosti.Pod námi bydlí tchánovci,ale malého nevidí nestýkáme se vůbec.Mamka moje ho vidí tak jednou týdně,brácha se švagrovou a tatka často celkem,ale přece jen než zjistí že už je zná chvíli mu to trvá.Kromě švagrový tu si myslím že má rád a babičky taky.Spíš ženský než chlapi bych taky řekla,dnes jsem si toho všimla na plavču,tak nevím.Jinak mezi kamarádky s dětmi i bez dětí chodíme řekla bych v mezích normy.Nejsme furt jen spolu ale nejsem zase typ pořád lítat po návštěvách.Tatku vidí hodně,takže taky není jen se mnou.Ale já si ho asi hodně přivlastnuju a nejradši si ho krmím,koupu přebaluju hraju si s ním sama.V tom bude asi taky problém.Mám asi za to že nejvíc mají být děti s rodiči a já jsem s ním nejspokojenější nepotřebuju nikoho jiného na hlídání atd.Taky jsem se od porodu nikam nehnula,ale mně to právě vůbec nechybí,vyhovuje mi být s malým a s tatkou radši doma,mít vše pod kontrolou a být v klidu.Tak nevim jestly jsem vůbec normální :)