Z čeho mají Vaše děti strach, bojí se něčeho ?

Holky, tak strach z větráku je jakžtak překonán :-DDD, mám šílenou radost, že už se nebojí na záchody, dokonce se mnou byl i v McDonaldu, úplně cizí prostředí a v pohodě se vyčůral :)
Prolomila jsem ten strach tím, že jsem ho vodila tam kam jsme chodili cvičit, vždy jsem počkala až poslední amminka odejde a pak jsem ukazovala skrze dveře jak se pejsek, to je jedna jeho hračka koupe v umyvadle trvalo to asi 6x, pak jsem ho vzala na záchod aby si jenom spláchnul, to se mu líbilo, no a minulý týden, na tom záchodě je i takovej malej sušák na ruce, tak jsem si namočila ruku a přitom jsem ho držela v náručí a ukázala jsem mu jak to na moji ruku fouká a pak chtěl taky,,:)))))takže pohoda, uf,uf, díky, že je to za náma i když je fakt, že ten fučák nebyl jeden s těch nejhlučnějších. No ale musim se malinko pousmát, protože, jak skončil jeden strach, začínaj další, ale už ne takový šílený, např. máme před oknem velkej jeřáb, tak teď furt malýmu vysvětluju, že jeřáb je hodnej a že staví domy apod..no sranda

Náš malý se bojí hraček,které vydávají zvuky,ale jen některých,nikdy dopředu nemůžu říct,co se mu bude líbit a co ne,nikdy s tím neměl problémy,nikdy se neleknul,ale ze dne na den začal řvát poté,co si pustil jednu hračku a už ji nechtěl,z toho bych řekla,že se bát bude a on ne,nevím,ale chápu ho,to,čeho se bojí zkouším jednou za čas vytáhnout a on si s tím hraje,pak zas nová hračka a hrůza.ne že bysme kupovali schválně hrající hračky,to ne,ale třeba dostal tři suprové autíčka a jak to vrčí při jízdě,tak se bojí,to bylo v červenci,teď už si s nima hraje,chce to asi čas,postupně zkoušet a vysvětlovat,jednou jim to v té hlavičce sepne ;)

z hodně cizích lidí, ona je spíš odvážná, do všeho hr po hlavě, ale když máme vlézt do místnosti, kde jsou pro ni neznámí lidé a místnost je jimi plná, tak stojíme nějakou dobu ve dveřích. Netalčím na ni, tak holt stojí a rozkoukává se no. je to jen minuta max dvě, strčit ji násilím dovnitř rozbrečí se uklidnuji ji mnohem déle. tam kam chodíme často, tak tam už se zastaví ve dveřícj jen na pár sekund.

Nas starsi mel vzdycky hrozny strach ze psu a jakmile videl psa,tak hruza v ocich a doslova mi vylezl po mem tele k ochrane..Pak jednou v jeho asi 3 letech kolem nej bezeli 2 psi a jednomu z nich se zapletly nohy jak si hral s tim druhym a bohuzel zrovna padl svoji vahou na meho syna,ktery mel v ten okamzik prisernou paniku a hruz jak jecel..Ve vterine jsem byla u nej a vysvetlovala,ze si psi jen hraji,ze mu nikdo nechtel ublizit,ale ve marne..Vedel sve a strach se zurocil o to vic.. :00: Dnes je starsimu uz 5 let a ze psu ma stale respekt,ale uz se jich neboji a pomohlo,ze jsme znali spoustu nasich znamych psu,ja ho tam vedla,ukazovala,ze psi jsou i nasi kamaradi a jen se musi naucit rozlisovat kamarady od tech co nezna a ty co nezna,ze nesmi hladit atd...Uz jsme za vodou...Nicmene to byly krusne chvilky.. :00:

Tak náš malej má hrůzu z doktorů, jak má někdo bílej plášť nebo je celej v bílým tak konec....byli jsme v ikee a tam uklízečky mají na sobě bílé triko a kalhoty a bál se jich taky, paní měla teda radost že jí říká doktorka :s:

ahojky..18měsíců a panická hrůza z vysavače,mixéru,vrtačky a féńu...teda ne v klidové podobě,ale jakmile se spustí,takže z toho zvuku těch spotřebičů...odjakživa co pamatuju,takže nemůžu pustit nic,pokud je malý doma,začne se třepat a hystericky řvát..jak na to? nevím,pokud by měl někdo nápad,tak bych byla moc ráda,zatím se snažím to nepouštět...

Ahoj, pamatuju si že toto jsi tu už jednou řešila. Tak koukám že se to ještě nezlepšilo. Je možné že bude trpět strachem ze stísněných prostor. Ohledně větráků bych mu ho zkusila ukázat aby věděl, že to neni nic hrozného. Na porpvé se bude třeba bát ale postupně by se to mohlo zlepšovat.
Markétka se do 2 let bála panenek, které vydávají zvuky jako miminko, gymnastického míče a plyšové opičky. Když tyto věci viděla, tak hned ke mě běžela a celá se chvěla. Pokud jí někdo onu věc přinesl, tak začala strašně plakat. Po druhém roce se vše srovnalo a nyní bulí když jí to někdo vezme :s:
Onra se od cca 18měsíců bojí policajtů. Vůbec netušim čím to bylo způsobeno. Jakmile viděl policajta, tak hned ke mě běžel a nebo se sápal do kočárku. Momentálně v jeho 5 letech nejde tak o strach jako spíš o respekt. Když vidí policejní hlídku (což u nás ve městě vidí dost často) tak jde spořádaně vedle mě a dost často mě chytne i za ruku :s: . Takže z Ondry asi policajt nebude. Prý bude kuchař nebo hasič....

Ahoj,
tak moje 4 letá dcera se nebojí snad ničeho a nikoho. Občas si říkám, že je to na škodu. Ale je pravda, že když jsme třeba v tescu na WC a já přebaluju malýho, ona tam pobíhá spustí ten sušák malej se lekne a brečí a ona se lekne taky, ale už si na to zvyla. Je fakt nebojácná. ALE...
Brácha má 6 letýho syna a ten se bojí naprosto všeho, tmy, stašidel, zvířat, naprosto všeho, nechce být nikde bez maminky a protože se Lenička nebojí a oni se spolu dost často sejdou u babičky (jako rodina se strašně moc družíme a bydlíme skoro vedle sebe) tak staší Leničku a ona pak v noci vyšiluje, že se něčeho bojí. Ale když se s Tomáškem nepotkají tak je naprosto v pohodě, on jí straší, protože jeho straší zase jeho sratší sestra.
Lenička je hrozně přemýšlivá a hloubavá, všechno jí zajímá a na co ptá, to se snažím jí vysvětlit. Jednou jsem jí musela vysvětlit, že lidi umírají a co se s nimi děje (způsobila to prababička, která k nám přišla ztropit hysterickou scénu, že si jí nevšímáme, protože se mi v té době narodilo mimčo a všichni se točili kolem něj a ona potřebovala pozornost).
Když má Léňa smutnou náladu tak večer brečí a přemýšlí nad tím umíráním, že nechce abych já nebo taťka umřel, že nechce být sama, a přitom jsem jí to tak hezky vysvětlila.
Když je člověk starý a všechno ho bolí tak je to na světě zařízeno tak, že jednou usne a už se nezvbudí na našem světě, ale v nebi na obláčku. Tam je mu dobře, nic ho nebolí, může si tam dělat co chce, nepotřebuje už ani berle a léky a kouká na nás dolů. My ho ale nevidíme, protože je to moc vysoko. Když jsou mraky blízko tak to znamená, že nás chrání a hlídá nás a když jsou dál tak zase hlídá někoho jiného, protože my ho zrovna nepotřebujeme. Když jsme nemocný tak od nás odhání nemoci a když nás něco bolí tak nám to pofouká, když spíme.
Asi se moc rozepisuju, ale k tomu vsvětlení mě vedla i jedna divná událost. Nastěhovali jsme se do svého domu, hned vedle našich (ten dům původně stavil strýc, ale nějak nedostavil a děti odrostli nikdo dům nechtěl a my ho koupili, dodělali a nastěhovali se.) Lenička mi pořád říkala (když začala mluvit), že vidí nějakého pána. Jednou ho viděla na zaradě, ale ukazovala na střechu altánku, protom ho viděla na stropě v pokojíku atd. Začínala jsem mít pocit, že ho fakt vidí, protože jednou jsem stála na chodbě zády k balkonovým dveřím a ona, že je tam ten pán, tak jsem se otočila a měla jsem pocit, že se tam něco jakoby rozplynulo. Ona už nepamatuje mého dědu, ten zemřel než jsem se s mužem brali a pravnoučat se nedožil. Ale jednou jsem vzala fotky, že je přetřídím a byly tam fotky ze zlaté svatby dědy a babičky. A ona mi povídá, mami to je ten pán, co u k nám chodí. Od té doby ho neviděla a už nikdy neřekla, že ho někde vidí. Nikdy jsem na tyhle věci nevěřila, ale donutilo mě myslet si, že se můj děda přece jen s Leničkou chtěl vidět, protože já byla zklamaná že on nikdy neuvidí svá pravnoučata.
To jsem teda dost odbočila od tématu. Ale hlavně mi tady nepište, že jsem magor - já si myslím, že to tak je a ať si každý myslí co chce. Já žiju s tím, že děda svou pravnučku viděl a ona jeho - byl to ten nejskvělejší člověk pod Sluncem :€s€:

Naše malá 32 měsíců se bojí bubáků. Tvrdí že všude ve tmě je bubák. (Máme na ledničce nálepky svítících duchů, dýní, čarodejnic, hvězdiček a vloček ale toho se nebojí spíše mi to stále přelepuje na jiná místečka).Ani sama v posteli spát nechce a musím sedět u ní. Vysvětluji jí že bubáci nejsou a že se bojí světýlka takže když jí tam svítí lampička tak za ní nemůžou, že máme zavřené dveře do bytu a za ně se nikdo a nic nedostane že to mají zakázané. jen mi připadá že to má jak kdy, prostě se jí nechce jít samotné třeba si umýt ručičky (musím jí jít rozsvítit) a podobně. Když dělá lumpárny tak se nebojí ničeho a je potmě všude a nevadí jí to.

Můj syn 22m má strach z vysavače - když jsem vysávala ovadil o futra a převrátil se a od té doby se malý bojí že spadne-vyřešila jsem to tak že ho zbytečně nestresuji a vysávám až v poledne usne.
Další strach má z koupelny a to především z koše na prádlo , který stál původně u pračky , jednou když pračka máchala tou vybrací zhodila poklop na koši a malý opět plakal že to spadlo- vyřešila jsem to tak že jsem koš přestěhovala jinam.Vím že to časem odezní dcera v tom to období se bála balonů, míčku.Praskl jí nafukovací balonek a ona se bála že se ty balony , rozbijí , když viděla venku děcka jak si házejí , nebo kopou spustila řev,časem to odeznělo.

tak to moje dcerka se strašně začala bát starých pavučin u sklepů domů, na zábradlí a všude tam, kde mohou být. Takže místo po chodníku, musím jít po ulici, abychom byly v dostatečné vzdálenosti. Nevím, z čeho to má. Jednou ráno svítilo pěkně sluníčko a na pavučinách byla všude rosa, takže byly vidět, jinak by si jich člověk ani nevšiml a od té doby se mi zdá, že to tak má a že se to vystupňovalo. Někdy dostane panický strach a běží mi do ulice, tak v těch horších úsecích to beru raději oklikou. Vysvětlit si to moc nenechá. Říkám jí, že pavoukům je zima a že žádní brouci a pavouci v zimě nejsou.

Ahoj, tak my mame skoro 31 mesicu a kdyz byla mensi a byly u nas strikat proti hmyzu tak se stretla stim panem na chodbe a lekla se, pamatuji si jak se me drzela asi 10 min. a byla uplne hotova z toho,nechtela se me pustit, lekla se a od ted doby se boji lidi, ted uz je to sice lepsi,ale stejne je videt, ze jeste to neni uplne ono, ze se boji i s detmi si moc spolecne nechce hrat. Verim, ze z toho vyroste,ale zatim strach jeste neco ma. Dale co me trapi ze cura do plenek a ne do nocniku, skousime to, snazim se jak muzu,ale zatim nic, ale to sem do tveho prispevku nejspis nepatri.

syn 3 a půl roku se poseldní dobou začal bát večer potmě, doteď nebyl problém, i večer na WC si v pološeru dosel na WC, tam už si sám rozsvítil ze stolce, ale poslední dobou chce rozsvítit na celou cestu, říká, že v šatně je strašidlo. Tak jsme v pondělí prolezli celou šatnu, i horní police abych mu ukázala, že to strašidlo tam není a on mi stejně pořád tvrdil, že je tak nahoře na poličce takové malé. Nechce spát ani sám v pokojíku, minulý týden se v noci najednou vzbudil a plakat, tak jsme s manželem vystřelili do pokojíku co se děje, myslela jsem mu, že se mu něco zdálo, tak nevím, ale spát tam nechce, večer tam usne, ale 10x se ptá, jestli ho vezmeme do ložnice až půjdeme spát, že sám se tam bude v noci bát. Nevím co se přihodilo, snad to brzy přejde, myslela jsem, že když mu ukážu, že v šatně nic není, tak dá pokoj, ale on pořád tvrdí svoje, ještě jsem manželovi říkala, jestli opravdu nějaké duchy nevídí ...fuj až z toho mám husinu ...snad ne!!!

já nevim, podle mě spíš zvykat, vysvětlovat, že ten větrák byl jenom tam. děti maj hrozně dobrou paměť. moje holka se bojí v zoo do pavilonu slonů, protože když sme tam byli předloni v zimě, byl jí rok, stříkali hadicema a ji se to nelíbilo. od tý doby už u dveří už řiká, že tam nechce. a to tam chodíme tak jednou za půl roku..