Vztekání, pláč v 8 měsících ...

Ahoj holky ...tak zase prosím o radu.Mám 8 měs. chla´pečka Lukáška, je suprovej, do teď naprosto zlatý mimi, hezky baštil, spinkal, budil se mi v noci jen 1x, kojila jsem, všichni říkali jak je pohodovej a my s maželem souhlasili.Teď druhý týden nastala nějaká změna, je ukníkanej, každou chvíli pláče, stačí aby mu upadla hračka, vzít mu botu, hračku, vyndat ho z vany a ukrutnej řev, často bez slzy, ale i ty se někdy objeví.Kojení každou chvíli odmítal, ať jsem se snažila jak jsem se snažila, prso si zklrátka nevzal, děá oblouky a řve jak tygr, tak jsem mu dala začátkem týdne poprvé sunar a pije ho s chutí, občas se uráčí vzít si prso, ale spíš když se potřebuje uklidnit před spánkem, v noci a to jen někdy ...u jídla mi začal taky vyvádět, bere, strká mi do lžičky\y, když mu jí nedám, ta,k opět oblouk a řev ...a v noci katastrofa, celou noc kňourání, prso taky nechce, tak mu dávám čajík, tedy zkusila jse, ho včera a napil se a chvilku pohoda, pak si asi za půl hodky vzal ještě prso a usnul na 3 hodinky, pak zase pláč, to ale kojení zavrhnul, jen pláč, vzala jsem si ho k sobě do posltele, usnul, ale jak jsem ho přenesla k němu, tak zase pláč, až pak knečně na hodinku usnul ..je to normální, zkouší co mu povolíme, co si může dopvolit, nebo to může něco znamenat , že ho trápí.

Rokl

Ahoj, já bych řekla, že je to normální. Můj bobíšek teda nebyl tak ukázkové miminko hned od začátku, jako to vaše, ale je pravda, že po tom sedmým měsíci se to vždycky třeba na měsíc příšerně zhorší. Zhorší se spaní, uspat ho je příšernost, vzteká se kdykoli to jen jde...no a pak tohle blbý období zase přejde a mám doma miláčka. Když načerpám dost sil, začne to zase nanovo :-) Ono jde o to, že si čím dál víc uvědomuje svoje potřeby, něco chce a neumí si říct, že se nic neděje, když to něco nedostane prostě hned teď. Trošku se snažím malýmu nastavit mantinely v tom vzteku, když se párkrát pokusil třeba mě vzteky zatahat za vlasy, tak dostal přes ruku a myslím, že už chápe, že k nám si nic dovolit nesmí. Taky už docela dobře chápe význam slova ne a většinou krásně poslechne, když ne, už předem ví, že se budu zlobit a třeba rovnou natahuje. Spinkání zase přisuzuju k tomu, že se říká, že kolem osmého měsíce začínají být děti víc vázané na rodiče, říká se tomu tzv. separační úzkost. Prostě se probudí a je vyděšený, že je sám, nechápe co se děje a pláče. Já si beru malýho k sobě, když máme nějaký takovýhle noci, protože nevydržím k němu každou chvíli vstávat a utěšovat. Chce to obrnit nervy maminko, pomalinku a trpělivě začít vychovávat a nastavovat trošku pravidla, ale na druhou stranu si zase říkat, že nic z toho nedělají ti naši bobci záměrně proto, aby nás trápili. Oni mají sami co dělat se sebou. Pa

No tak já myslím, že když mě začal tahat za vlasy a nereagoval na to, že to dělat nesmí, tak jsem mu dala dost jasně najevo, že takhle ne. Okamžitě jak neposlechne, tak dostane přes ručičku a i hodně reaguje na můj tón, kterej je v tu chvíli evidentně naštvanej. Vždycky na mě tak jako překvapeně koukal, hodnotil situaci a pak se rozbrečel..(až mi to pak zase bylo líto:-(). No ale měli jsme to tak dvakrát, třikrát a teď už vážně většinou poslechne. Zase ale neříkám, že někdy ne...taky mu občas zahrají v očičkách ty světýlka a na just neposlouchá. Jo a nám táhne na první roček.

aldrianka

chtěla jsem jen slyšet, že je to normálka, žíkám si, že je to asi první vlna vzdoru taky že se asi začíná projevovat ta vazba dítě - matka, i když přes den mi zas nepřijde že by mě vyhledával, když odběhnu. Já Lukyu říkám nene to nesmíš a on se tomu směje, tahá mě za vlasy, říkám au to nesmíš to molí ...ale zatím se tomu jen usmívá, tzakže holt budu muset být trochu tvrdší ...asi mudu uset mít vážnější výraz a klepnout ho přes ty ty prstíky, kjdyž něco nesmí, jak píše ty.