vztekání okolo 20ti mesíců, je to normální?:(

no kdybch to nevidela tak tomu asik taky moc nedam ale jde to a kamska uz se ted neboji ze ji mala necim zaskoci...ona nejde ani oto jak zaskocit ale taky o to ze to dite vi ze ty chapes to co ho trapi a ze snim citis ja jsem tu knizku cetla od zacatku s otevrenou pusou a fakt me dostala a pak kdyz jsem byla svatkem teto scenky tak jsem si rikala ze to ma opravdu nejaky efekt..

to si taky myslim, ty tomu dítěti ve vztekání bránit přece nemusíš, ono se tim uvolní, ale když to začneš dělat taky, tak ho utvrdíš v tom, že je to správně. Děti stejně nejvíc ovlivňuje chování dospělejch, sou to malý vopičky

taky zrovna ctu je to fajn cteni a odzkousene kamaradka to delala taky a ted jsou obe spokojene

to ti nezávidimtakovýhle děcko sem byla já a muselo to bejt uplně šílený některý výchovný metody mojí pomalu se hroutící mamky byly docela brutální došlo i na níže jmenovanou studenou sprchu je pravda že pak už mě nikdy nenapadlo si vynucovat v lednu sandále :D
ale co si ještě tak vzpomínám tak spoustu vzteku a hysterických výstupů jsem sice začala kvuli něčemu ale protože rodiče špatně zakročily- trest a křik tak sem záchvat natruc pořádně prožívala a osolila ještě víc než bylo nutný
přesně si pamatuju jak sem sebou švihla na zem kvuli nějaký kravině a vztekala se jak tygr že chci chci chci máma v tý době těhotná mě mohli být tak 3-4 roky se mě snažila vysvětlit že ted jako nemužem koukat na pohadku protože nevim a nakonec to nevydržela sedla si na mě obkročmo a dala mi tak na prdel až sem viděůa andělíčky ale držela sem se abych neplakala strašně dlouho prtože sem věděla že ona na to čeká začala chuděrka bulet dřív než já :00:
doufam že ema tak vzteklá nebude prtože to bylo hrozný když se na to ted koukam zpětně ale zas to byly tak intezivní zážitky že mám vzpoomínky z velmi ranného dětství :D

já jsem se vše snažila řešit bez křiku a bez mlácení. Lidi na mě venku koukali jak mám nevychovaný a rozmazllený dítě. Ze začátku jsem mu na zadek dávala-nevěděla jsem co mám dělat. když jsem ale zjistila, že to bylo zbytečné tak jsem s tím přestala. Snažila jsem se vzteku zamezovat. Vyhíbala jsem se místům u kterých jsem věděla že se bez vzteku neobejdou. Například pršelo a nebylo možno jít na hřiště apod..někdy to vyšlo jindy ne. Ondra byl hodně vnímavej a tak stačilo že se zeptal jestli půjdeme na písek a já řekla že dneska ne-no a už to začalo :00: . Také jsem se vždy odvádět jeho pozornost-bez úspěchu. Za celý den jsem byla naprosto vyčerpaná. Jediné co na 100% zabíralo byl proutek. Když se Ondra začal stekat doma, tak dostal 2 rány proutkem a hned bylo ticho. Mě to bolelo víc jak Ondru, ale myslim si že se díky tomu začal i srovnávat. Musel se prostě probrat z toho jeho tranzu. Tohle jediné ho přimělo vnímat. Potom jsmem ho vzala a mluvila na něj a obímala ho. No jsem moc ráda že je Markétka jiná a snad takovéhle šílené záchvaty mít nebude :a:

studená sprcha je dosti drastická a po zkušenosti u Ondry nedoporučuju. Už jsem fakt nevěděla co mám dělat. Ondra se začal stekat u krámu-plazil se po břiše. Kopal kolem sebe a řval jako šílenec. Nemohla jsem ho ani vzít do ruky protože by mě ukopal. Do kočárku jsem ho dát nemohla, protože byl napnutej jako prkno. Dostal přes prdel-žádná reakce. Takže s takovýmhle řvoucím dítětem jsem šla 10minut k baráku. byla jsem naprosto vytočená a naštvaná. Vzala jsem ho a svlíkla z bot. Dala do sprchy. Pusila studenou vodu. Místo toho aby ho to uklidnilo, tak začal vyvádět ještě více-myslela jsem že zboří sprchový kout. Potom sebou praštil do vaničky a začal celej modrat. Chytla jsem ho a začala jsem snim třást. Chvilku na mě koukal a začal se zabarvovat. Bylo to šílené. Začala jsem ho chovat a brečela jsem u toho. On jen vzlikal. Z obou sršela voda. Potom jsem ještě musela vytírat koupelnu a chodbu. Už nikdy jsem toto neudělala. Jen když si nato vzpomenu, tak je mi ztoho zle

Holky děkuji Vám všem za příspěvky, citim se o mnoho lip, ze vím že v tom nejsem sama, že to proste musíme přetrpět.....Jeste jednou moc velký dík. Jana