vztekání

děkuji z arady snad to nějak pomůže jelikož on to dělá z nenadání...

To je těžký. Ony to ty děti prostě takhle mají. Naše malá kope nohama od roka. Teď se hodně naprdává...Jde si stoupnout do rohu a nafoukne se nebo dostane hysterák. Já to řeším tak, že jí řeknu, ať si jde křičet dál ode mě, že nic neslyším nebo ať si jde bouchnout do polštáře (nebo něčeho, co je po ruce a co nemůže rozbít) a až se vyvzteká, ať přijde zpátky.
Někdy pomůže i to, že začnu dělat něco zajímavého - třeba si hraju s panenkami a ty si povídají. Tím se záchvat zkrátí. Ale taky jak kdy.
Taky je dobré upozorňovat na věci předem. Až skončí pohádka, půjdeme se přebalit, obléknout a jdeme ven. I tak je někdy záchvat, protože chce ještě jednu...Je dobré nepovolit, když už záchvat dítě dostalo, protože to pak vidí jako dobrou strategii, aby dosáhlo svého...Takže pokud jen něco nechce a dá mi to najevo jen krátkým ne ne!..., tak ještě povolím, pokud to jde. Když ale dostane hysterák, má smůlu. Jinak se jí snažím vycházet vstříc, kde to jde a předejít tak záchvatu. Pokud je ale něco potřeba, nedá se nic dělat a je po mém - i s řevem...
Tak pevné nervy všem maminkám... :s: :s: :s:

nemůžeš s tím dělat nic :) jen čekat až to přejde :) U temperamentnějších dětí hodně pomáhá důslednost (a to opravdu se vším a od každého),nastavení pevných hranic,při jejichž porušení následuje vždy trest a také stejný nebo hodně podobný harmonogram dne.Oni totiž batolata jsou děsně nejisté osůbky a když ví,co bude kdy následovat,tak jsou si jistější a tím pádem i klidnější.U nás ještě funguje to,že předtím,než změníme činnost (třeba se půjde domů,bude jídlo,koupání atd.),tak mu to řeknu třeba pět minut předtím a pak několikrát opakuju,aby byl připravený na to,že bude nějaká změna činnosti a aby se na to sám připravil.Docela to pomáhá třeba předcházením scén na hřišti,v krámech,dětských centrech a podobně :) Ale jinak s tím neuděláš nic,prostě z toho jednou vyroste ;)