Vzpurné, bzteklé dítko se sklonem k ubližování

Děkuju ti za tvůj příspěvek, někdy si opravdu připadám jako bych měla zlobivce doma jen já. Víš můj bratr má o 9 měsíců mladší holčičku a tak všichni bydlíme tak trochu na stejném pozemku i smoji mamkou. Neteřinka je dítko kam ji psadíš tam ji najdeš, stačí se na ni je přísně podívat a hned brečí, náš Tomík jí má rád, ale řekla bych že svým vývojem je Tom tak o 1 - 1,5 rok napřed a naše Kačka zase tak cca 4 měsíce pozadu, tak on by si chtěl hrát a ona jen ho vidí už brečí, Tomík ji obča zmáčkne a tak jsme všichni ve střehu, aby se něco nestalo a malá Kačka tak ta prozměnu brečí už preventivně. Je to boj. Všichni mi jen říkají, že Tomík neposlouchá. Zase bych řekla, že úplný grázlík to není, to ne. Ale máme období, že na slova nechto, položto, nesmíš, to se nedělá a podob. vůbec neslyší. Švagrová mého kluka komaduje i když nic nedělá a já mám dojem, že se tady vytvořil takový ten vztah kdo z koho. Mám pocit, že čím více ho člověk komanduje tím je to horší. Nejvíc mě štvou, že třeba mi ho švagrová sekýruje i předemnou nebo před mým manželem a to aniž by Tom něco dělal. Švagrová hodně upřednostňuje své děti a já mám dojem, že Tomík to také už vycítil. Jinak na hřišti je to celkem vpoho, ještě se naštěstí žádný malér nestal. Když má Tom kolem sebe starší děti nebo děti které mu rozumí a stíhají ho, tak si hrají bez problémů. Ale spíš si dovoluje na nás doma a na tu Kačku. Když jdeme někam do cizího prostředí nebo k lékaři, tak mi všichni říkají, že strašně hodný. Hodný je než se rozkouká a potom už na něm vidím, jak mu očíčka lítají a přemýšlí co by vyved. Asi na sebe upozorňuje, protož nejvíce problémů je o víkendu, a když jsme všichni doma. Absolutně nesnese, když si s manželem nebo dcerou povídám, musí být neustále středem pozornosti. V týdnu, když jsem s ním sama doma, tak to celkem jde, protožese mu věnuji. Běda, když jdu ale na kafčo k máme a přijde i švagrová s malou, to je pak kravál a řev a já raději s klukem odcházím než abych dále poslouchala od švagrové, Tome nedělej toto a nedělej tamto, já tě plácnu a podobně. Jsem tam já mamka a já si Toma spacifikuji sama. Několikrát jsem švagrvé řekla, že si ho okřinku sama, a dost často ho už švagrová okřikuje aniž by něco vůbec dělal. Vidím na švagrové jak malého nesnáší. Děsně mě to štve, protože bydlíme všichni pospolu a jiné východisko není. Kéž bychom se mohli odstěhovat a mít soukromí.

aha, no tak to nebude, že je ZLÝ - pokud je jinde v pohodě. Myslím, že je třeba trochu divočejší, ale to i ta moje, když se rozkouká a je tam více dětí, tak prostě je kravál, furt něco zhazuji (většinou neúmyslně), skáčou, roztahujou hračky, bouchají hračkami. Taky na ni musím dávat pozor, protože je nejstarší (3roky) a taky mohutnější, takže ona trochu žduchne a ostatní leží ;) .
To, že jej ostatní okřikujou už preventivně je mimo, určitě si to uvědomuje a možná proto se pak tak chová. Na ty 2 roky se chová běžně, samozřejmě, když jsou tam roční děti, tak ty jsou ještě slabé. Až mu budou 3 a jim taky přes ty 2, tak se ty síly trochu vyrovnají a čím budou starší, tak to bude lepší. Teď je ten věkový rozdíl ještě hodně znatelný - jsou vývojově úplně jinde. A nikde není napsáno, že až neteřinka překročí ty kritické 2 roky, že malá bude pořád tak tichá. Takže vydrž ještě ten rok.
TAky si vzpomínám na tu dobu, kdy dcerka zuřila a vztekala se kvůli všemu a oni u nás byli, taky divně koukali, že ji nezvládáme a oni, že by to malé netolerovali, ona byla taky tichá, často nemocná. No uběhl skoro rok a jejich sice tak nezuři, ale taky často pláče, když není po jejím, běhá, skáče, trucuje.... a já se jen usmívám :///: TAkže vydrž }:)

Díky, je mi hned trochu líp. Trochu se potřebuju občas vypovídat, někdy to ne mě všechno ta nějak padá. A připadám si, jako že nic nezvládám. Každé dítko je úplně jiný a já na to, že mám už o deset let starší dceru, připadám si jak, že mám první dítě. Všechno je úplně jiné a některé věci si už ani u dcery nevybavuji. Ještě jednou díky.