Vysazení AD před porodem - jak jste na tom byly s depresí?

07.01.2010

Ahoj holky, chci se Vás zeptat, Vás které jste trpěly těhotenskou depresí i tou normální, jak Vám bylo po vysazení AD před porodem? My jsme zhruba před necelým měsícem začali snižovat AD na polovinu a už týden je neberu vůbec. A začínám poslední týden dost pociťovat to, že už je neberu... :O Zhoršily se mi obsese, úzkosti, jsem zase víc plačtivá - né že by mi nestačily už tak dost rozvířené hormony.. ;) Zatím to celkem ještě jde, nejsem vyloženě depresívní, ale už to na sobě cítím... A té mrše hnusné (depresi) nechci dát šanci! Ne, hlavně ne teď, když se mi narodí moje sluníčko!!! Jenže chci broučka kojit a bojím se, jak tohle budu zvládat po porodu, když už teď pociťuji změny k horšímu.. AD jsem na začátku těhu vysadila, ale v zápětí se mi deprese vrátily :( , tak jsme je musely s dr. opět nasadit s tím, že aby to neublížilo malému, tak je měsíc před termínem vysadíme. Vzhledem k tomu, že se malej vyklube asi dřív :cc): , tak jsme to vysazení posunuli už na teď a mě začíná být blbě... Budu se snažit to bez nich přežít co nejdéle kvůli maličkému, nechci ho připravit o kojení, alespoň ten první půlrok, pak hold třeba přestaneme...ale začínám se toho bát, zda to ustojím psychicky.. Šestinedělí prý dost mává i s odolnými maminkami, natož s depresivními... A jak pak dál? Po šestinedělí? Zlepší se to? Normálně asi jo,ale když je v anamnéze deprese? Začínám se toho fakt strašně bát, nechci aby malej měl maminku na baterky :r: a zároveň ho nechci připravit o mlíčko... Vím, že umělá výživa není tragedie,ale já bych si tak strašně moc přála kojit! Malej je doslova vymodlené miminko a já mu chci dát vše, co pro něj bude nejlepší..tedy i to kojení. Ale strašně se bojím, zda budu moct bez léků fungovat.. Jak jste na tom, maminky a těhulky Vy? :+^*:

Kliknutím vložíte smajlíky:

:k: Také jsem si ted poplakala u toho co jsi napsala :§) Ale už jsou to slzy štěstí:-) Když se malej narodil... Věděla jsem,že jsme to tím nandali všem :( Bohužel těm co říkali dej TO pryč.Když se narodil po uplně krátkém a krásném porodu hned mi ho položili na prsa :h: Já plakala hrozně moc byl nádhernej teploučkej a jen pomžourával očíčkama ani neplakal.. :cc): Hrozně ráda na to vzpomínám.. pak ho sestřička lehonce poplácala po zadečku a začal plakat bylo toúžasný a já plakala s ním ani jsem jim ho nechtěla dát.. říkali nebojte se mi vám ho hned dáme ..Dali jenco ho ošetřili a pak gratulace dětské doktorky,že je to krásnej zdravej chlapeček.. Od té doby jsem ho měla pořád u sebe.. nedávala jsem ho ani spinkat do postýlky.. jak mi to dělalo dobře,že ho mám a objímám :§) Zase slzy..Prostě ničeho se neboj.. už tak jsi zvládla MOC A MOC.Vše bude dobré uvidíš a až ho obejmeš ucítíš tolik lásky.. nádhera prostě
:h: :h: :h: Přeji aby jsi to zvládla a chlapeček je a bude zdravoučkej a krásnej.. MOC GRATULUJI BOJOVNÍCI MOC ZE SRDÍČKA... :h: :h: :k:

Ahojky koukám,že řešíš to samé co jsem řešila i já když jsem byla těhu... To bylo slz.. byla jsem na začátku a prostě jsem skončila i v nemocnici na kapačkách nešlo mi jíst:-( Bohužel mé problémy začli díky smrti tehdy bývalého mamky a potom jeho napadání.. :( Tak mi doktorka napsala něco na uklidnění a ono to zabralo bylo mi hned snesitelněji.. No vlastně i má Matka mi tenkrát řekla dej to pryč bude TO nemocný.... :\/: řekla jsem jí,že pokud budu mít krevní testy OK tak nedám nikdy a odešla s pláčem domů.. Byla jsem na to moc sama..oporou a obrovskou mi byla má tenkrát tříletá dcerka.. držela mě pořád za ruku a říkala maminko neboj to zvládneme :§) Když Ti to píšu nejde se ubránit slzám.. do dnes jí děkuji za to jaká je a byla....dokázala to co chlap NE dnes je jí 6 let :h: No užívala jsem si celé těhu pořád zle.. Naštěstí krevní testy super a malej jak mi pak dr potvrdil,že je to chlapeček rost tak jak má.. Bohužel s těma lékama se kojit nesmělo.. no a Malej se narodil o 3 týdny dříve takže i z toho strach :h: Byl nádhernej zdravej a měl 3kg a 51 cm je tady i na mé fotce zlatíčko moje.. no přestala jsem brát léky s tím jak budu silná jenže mi bylo tak,že se to nedalo.. obrečela jsem to a prostě skončila s kojením asi po 14ti dnech.. bolí mě to dodnes,ale víš co?? Důležité je,že dáš život :h: a miminko ti opravdu vynahradí vše jsou to poklady a velké.. takže hold asi nebudeš kojit,ale hlavní je,že budeš mít ten uzlíček .. Neboj.. popláčeš si i třeba,že nemůžeš často.... :cc): Přeji zdravé miminko a neboj zvládnete to.. když už jsi to zvládla sem:-) A LÉKY BER KLIDNĚ KDYŽ JE POTŘEBUJEŠ... :one: tAK SNAD JSEM POMOHLA TROŠINKU:-)

In reply to by Beruska.179

Pomohla a moc! :) Děkuju!!! :+^*: Také jsem se setkala zpočátku těhu v rodině partnera se zděšením, namísto radosti... Že prý beru léky a že jsme na to vlítli moc rychle.. Ač to mysleli dobře, kvůli malému - báli se,aby mimi bylo zdravé po těch lécích, bylo to pro mou dušičku celkem drsný.. Říkala jsem si, že by měli jásat a mát radost, první vnouče v celé rodině a to už mají i jednoho 40tiletého syna...Moje rodinka to přijala s ohromným nadšením a to mé stavy znají daleko víc.. Dost to bolelo a říkala jsem si, jak je možné,aby se někdo tvářil na počátek nového života, jak když mu ucpeš záchod.. DOstala jsem spoustu nevyžádaných rad co a jak mám teď cítit, čemu se nesmím poddávat a jak mám být na partnera hodná a milá, jak nemám být sobec a týrat to miminko depresemi.. Opravdu slušnej záhul... Nakonec mi největší oporou byla moje maminka a po tom, co si zvykl na novou roli tatínka, tak i partner. V tomhle jsem měla ohromné štěstí potom všem. Že mám suprovýho chlapa, kterej by měl mít svatozář za to, co se mnou teď díky těhotenským hormonům musí snést.. :D Ale pak mne začalo utěšovat a povzbuzovat to, že jsme přečkali ve zdraví 1.trimestr, všechny výsledky dopadali lépe, než na 1 s * a vypadá to, že opravdu čekáme krásně zdravoučkého chlapečka, který dle všech známek je pěkný čiperka! :D :\x: :cc): :C]]: Partnerova rodina se také zklidnila a už se moc těší a je to najednou vše nějaké lepší.. Člověk by si řekl, co chi, proč se pořád tak nervuju jak to bude, když nemám proč.. A je to pravda..jenže se prostě bojím, jak to budu zvládat - ty stavy znám už moc dobře a člověk není schopen pomalu ani vstát na záchod a to tedy rozhodně nechci, když budu mít doma drobečka! A udělám proto snad vše, co jde a půjde! Proto je tak krásné číst Tvé řádky... ač jsi kojit pořádně nemohla, čiší z nich ohromná síla a láska k synovi a naděje, že se to prostě zvládnout dá! :) Ač s lékama, sice bez kojení, ale dá a pro ty naše miláčky je důležitější opravdu maminka, která je zdravá a vyrovnaná, sokáže se na ně smát a utěšit, než slzy zadržující depresívní skoro troska.. Vím, že mi malej dá ještě víc síly už jen svou pouhou přítomností, vždyť už teď jsem díky němu úplně někde jinde! A co děti dokáží, jsi popsala nádherně, když jsi psala o dcerunce...když Ti bylo nejhůř, byla s Tebou a stačilo pouhé "to zvládnem"...Když jsem to četla a teď o tom píšu, také mám slzy v očích...dokážu si představit, co to v tu chvíli pro Tebe jako maminku muselo znamenat a co Ti to dalo! :) :h: :w: :h: Děti jsou něco tak nádherného a čistého, že s nimi po boku jde opravdu zvládnout vše - právě kvůli nim...pro ně! Člověk miluje až k zešílení a může být jen vděčný za to, že ho potkalo to štěstí mít ty andílky u sebe a díky nim a pro ně zvládat ten život lépe. Jen je fakt, že to jestli budu nebudu kojit to neovlivní,ale může to ovlivnit můj řístup a pohled na věc...prostě se z toho nezhroutím a budu tu pro maličkýho spíš funkční a vyrovnaná, než aby chudinka cítil, že maminka je na tom zle.. Čím víc nad tím přemýšlím, tím víc si říkám, že je doopravdy lepší být tu pro mrňouska psychicky odolná, než depresívní,ale s mlíčkem.. ;) A Ty si to určitě také nevyčítej...je fakt, že jsme chtěly a chceme dát prckům vše, ale když to nejde... Za to, že jsi nemohla kojit více, než 14 dnů, za to se přece nejde obviňovat..Kdybys ho záměrně nechtěla kojit, tak si myslím něco jiného...ale takhle? Hold t prostě nešlo... Také mě bolí představa, že bych kojit nemohla,ale co naděláme, když to nejde jinak, viď? Moc děkuju za Tvá povzbudivá slova, dost jsem v tom viděla to, co často cítím i já. Tak snad už bude vše jen lepší a lepší a bude nám líp a líp! :one: A ta naše milovaná zlatíčka nám budou přinášet jen samou radost! :) :c:

Máte obě pravdu.. :) Proč se tím stresovat dopředu. Jen jsou šílené ty chvíle, když to na mne padne a já se začnu bát, jak to s tím malým uzlíčkem zvládnu - ani ne tak kvůli sobě,ale právě kvůli němu. Také jsem se snažila si při vysazení léků nepřipouštět, že je to deprese, co se vrací, ale jen pouhé hormony. ;) Bohužel už to pak nešlo..a raději jsme léky nasadily, protože by to malého mohlo ovlivňovat víc, než slaboučká dávka AD. Tak snad bude vše ok a zvládneme to bez nich co nejdéle. Je fakt, že se nemá asi cenu třást dopředu a kalkulovat "co kdyby".. Myslela jsem, že tenhle přístup už jsem dávno zažehnala,ale jak má přijít malej, už zase přemýšlím dopředu.. Asi se tomu jako mamina neubráním,ale je fakt že všeho moc škodí! ;) Budu si na to dávat pozor.. Jinak psychologa jako takového teď nemám, mám psychiatričku, která mi píše ty léky a zároveň si se mnou i povídá, ale to je vždy tak max.20min.. Dala mi ale kontakt na nějakou psycholožku, prý je mladá a má také děti, že by mi mohla když tak pomoci, až budu potřebovat. Tak jak na to koukám, asi toho využiju. Měla jsem ty AD a neměla jsem moc potřebu za ní jít, vše se mi dobře zvládalo,ale po jejich vysazení už si tak jistá nejsem a nějaká terapie s psychologem určitě pomůže. Je fakt, že dělám vše proto, aby se tahle blbá nemoc malého nedotkla.. A je pravda, že je lepší maminka v pohodě a umělá výživa, než depresivní uplakaná, ale hlavně že kojí... Jen se mi to strašně špatně připouští, protože jsem pro malého samozřejmě chtěla oboje.

In reply to by andilek83

Vím moc dobře jak Ti je, člověk chce pro malé to nejlepší a proto o sobě pořád pochybuje. Určitá dávka pochyb je asi zdravá, ale jak píšeš všeho moc škodí. I s tím kojením, taky mě to stálo dost psych. sil se srovnat s tím, že malé nemůžu dát to základní, co by od maminky mělo dostat. Člověk pořád všude čte, co je důležité, co by matka měla zvládat, ale myslím, že občas se to už přehání a pak my nedokonalé z toho máme akorát depky a strachy, že to nezvládneme. Zvládneme ! I Ty budeš určitě skvělá máma a pro Tvoje děťátko ta nejúžasnější a nenech si namluvit něco jiného a to ani svým nitrem !!!
S tou psycholožkou bych to zkusila, pokud si sednete, tak to určitě bude pro Tebe příjemně strávený čas a určitě se o sobě dovíš spoustu zajímavého a naučíš se se sebou pracovat. Jen bych Ti ještě chtěla říct k té depresi, nevím, jak jsi na tom byla, co Tě trápilo, ale je důležité přijít na tu příčinu. AD jsou výborné pomůžou fungovat, ale nevyřeší důvod. Člověk musí pátrat sám v sobě, příp. změnit svůj život. Já jsem se např. během dvou let, co jsem brala AD a chodila k psycholožce, rozešla s přítelem, který mě dusil, dala výpověď v práci, to se mi moc ulevilo. Pak potkala současného přítele a mám mimi. Prostě jsem musela překopat celý svůj dosavadní život a teď už věřím, že mi bude fajn. Samozřejmě život je těžký a určitě mi zase přichystá těžké okamžiky a snad už je zvládnu.
Držím palce, ať jsi spokojená mamča a máš spokojené miminko

In reply to by Sasenka2

Děkuju! :) Určitě věřím, že bude líp! ;) A také věřím, že budu daleko lépe zvládat ty nemilé okamžiky, co život občas přináší. Jen ty obavy prostě asi budou...už proto, že je má každá máma, jen přesně jak píšeš - nemělo by jich být moc. S psycholožkou to zkusím, asi se s ní spojím při šestinedělí a domluvím se na pravidelých návštěvách, když si budeme sedět. Příčiny svých depresí víceméně znám, jen je těžký ty následky toho všeho vyléčit tak rychle... Hlavně teď v těhu- hned na začátku jsem musela přerušit i terapii ohledně jednoho dost hnusného zážitku. Mám posttrauma vzhledem k tomu, že se účinně léčí tím, že o tom mluvíš (tím si to pěkně v tu chvíli oživuješ a prožíváš to znovu), tak jsem se domluvila, že teď to prostě necháme plavat...to jsem malému udělat nemohla...1-2x týdně bych se totálně sesypala a to jsem si jako těhulka fakt raději odpustila.. Hold je to nejúčinnější terapie a jsou báječné výsledky,ale ještě to prostě potrvá...ale jen, co malej trošku odroste, chci v tom pokračovat.. Cítím, že to v sobě pořád mám a nechci, aby to zase někde vybublalo formou těžkých depresí jen proto, že jsem si to v sobě hezk potlačila a dělám, že se nic nestalo. Každopádně aktuálně se nic jiného dělat nedalo a nedá, pokud chci malého ušetřit mým traumatickým prožitkům...v bříšku by měl mít, šmudlík, klid a cítit bezpečí! :) :h: Však já se do toho pak zase pustím! ;) Hlavně už mám také báječnou oporu...Mám suprovýho partnera, který tohle všechno chápe, ví ovšem, co se mi stalo.. Budu mít doma syna, který mi je motivací už teď v bříšku, abych byla co nejvíce v pohodě! :) A pak mám zlatou mamču, která mi určitě ráda malého pohlídá, když budu potřeovat jít např. na tu terapii.. :) Jen doufám, že to s mým perfkcionismem budu zvládat...také nesnáším dnešní dobu v tom, jak nás tlačí do toho, abychom byly dokonalé matky.. Už vidím, jak s úsměvem stávám, začínám kojit perfektně nalíčená, do dvanácti stihnu vypulírovat byt, zatím, co malej spinká, pak se najím, přitom neztloustnu, nakojím malého, uděláme si procházku..v jedné ruce kočár, v druhé psa, socializuji se na dětském hřišti s ostatními maminkami, cestou domů zajistím nákup na celý týden, doma se opět přečísnu, nakojím malého, dám si kávičku s kamarádkou, co se zastavila a mě to nevadí, jelikož malej spinká a já mám uklizeno, pak kdaž odejde, opět nakojím malého, on si bude potom šťastně hrát, já uvařím večeři, přivítám manžela (kdepak soužití nahromádce, svatbu stihnem také ihned po porodu, že..přeci dokonalá matka není svobodná...), malého společně a šťastně vykoupeme, uložíme, pomilujeme se a já fit, šťastná a ve výborné kondici udělám pár sklapovaček, vykoupu se, budu si číst s čajem a sušenkami a pak snad ještě se zářivějším úsměvem c sexy noční košilce s figurou top modelky půjdu sladce snít o svém dokonalém životě... HA HA HA! :s: :s: :s: :s: :s: Tak to ať se jdou všichni bodnout, na tohle já nehraju! A doufám, že až někdy budu vyčerpaná, tak mi tenhle úžasně dokonalej obrázek moderní super matky nenaruší sebehodnocení... ;)

Ahoj, já brala AD taky během těhotenství, asi do pátého měsíce. Taky jsem chtěla kojit. Mám teď 4 měsíční holčičku. Kojím sice ale jen částečně, ale to je zase z jiného důvodu. Musím ale říct, že je mi dobře. Taky jsem měla strach, co šestinedělí, je fakt, že to nebylo nic moc příjemného, ale já jsem si prostě řekla, že to je z hormonů a ne z deprese a prostě jsem to vydržela, i když malá dost brečela. Po šestinedělí jsem se já i malá zklidnila a je to v pohodě. Zkus se tím netrápit, vím, že je to těžké, navíc nevím v čem byl Tvůj problém, ale jde to. Miminko se každý den mění, každý den se učí něco nového a je úžasné to pozorovat a když se na Tebe každé ráno podívá těma krásnýma kukadlama a usměje se, tak všechny chmury jsou pryč, teda aspoň u mě.:-)
Hlavní je se nepoddávat tomu strachu a kdyby to prostě nešlo, tak prášky zase brát začneš, to není tragédie. Jak jsem psala, taky jsem chtěla kojit do půl roku, ale holt mám málo mlíka, tak dokrmuji a svět se taky nezbořil :-) Určitě to zvládneš, věř si !!!
Ještě mě napadlo jestli nechodíš k psychologovi, já chodila a taky mi to pomáhalo se vypovídat ze svých obav, třeba by Ti to taky pomohlo.

myslím,že by ses měla uvolnit nechat tomu volný průběh...malý bude potřebovat hlavně pohodovou mámu,protože až se narodí budeš jeho jediná jistota:-)))) ze zkušenosti vím,želidi co berou životní situace tak jak přicházejí to mají mnohemsnažší...moje máma má taky problémy jako ty...pořád s tím bojuje a chce dokázat,žebez práškůto zvládne a vždycky ji to vrátí zpátky...prostě se s tím musela smířit a prášky brát...já taky chtěla kojit a nakonec mi to šlojen 5měsíců...a když jsem byla nanervy byl na nervy i malý mimi je z tebou propojené a pozná každou tvojí náladu...snad jsem ti trochu pomohla...prostě se na to nesoustřed jestli kojt budeš nebone...řednější je tvoje psychická stránka pro tebe i pro mimi...po porodu to všechno teprve začíná a budeš potřebovat sílu a energii......takže pokud tě prášky drží v rovině tak je ber...

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky

Vaše fotografie

nevim
Můžu to brát jako pozitivní?
Adopce

Ovulační kalkulačka