Vlastní máma mi ničí manželství - jaké máte vztahy s mámou?
Ahoj, už to ze sebe musím dostat. Nastala u nás asi taková situace:
Moje máma mi už od začátku mého nynějšího manžela rozmlouvala. Pořád se jí něco nelíbilo a říkala, jak si akorát zadělám na průšvih, když si ho vezmu. Nic méně jsme se vzali. Máma se svým přítelem nám dali jako svatební dar 1000,- a z toho si ještě stihli vzít 500,- na benzín, že nám na tu svatbu vlastně jeli. Síla!!! Pořád hledá kde co aby manžela pošpinila. Můj manžel není svatý - je to strašný cholerik a je dost výbušný. Ale nějak se s ním učím žít.
Tenhle týden u nám máma byla a říkala, že za ní v práci byla manželova bývalá žena se kterou už není 15 let. Prý ji říkala ať si na něj dám pozor, aby mne nemlátil a psychycky netýral.Ještě prý chtěla aby jí máma ukázala naši dceru. S Manželem už jsem 4 roky , ale o fyzickém nebo psychyckém napadání u nám nemůže být ani řeč. Tak maximálně nadává a bouchá dveřmi, když je naštvaný. Tak jsme volali bývalé a ona nám řekla přesný opak. ZjišŤovala jsem to i v manželově rodině, jestli někdo neví, že by se v minulosti mělo něco takového dít a nikdo o ničem neví. Nevím co si mám myslet. Mám ještě bráchu a máma na nás vždycky kašlala. Nikdy neřekla ,,KDYBY JSI MĚLA PROBLÉM , KLIDNĚ PŘIJĎ".
Jen říkala, ,,Vaše problémy mne nezajímaji a sem mi to netahejte, já mám svůj život."
Nehleďe na to , že mám dvě děti kluka 7let a holku 2 roky a ona je nikdy nehlídala, prostě neměla zájem. Když u ní chtěl loni kluk spát o víkendu , tak souhlasila, ale řekla, mi ať napočítám s tím, že ona a ten její přítel budou kvůli Mirečkovi chodit kouřit na balkon, že budou kouřit normálně doma. Tak tam Mireček samozřejmě nespal.Aby k nám přijela na návštěvu , nebo se jen tak podívat na vnoučata, to by se musel stát zázrak. Buď jí je musím přivézt, nebo je radši nevidí. Bydlíme od sebe 7 km. Chápu, že chodí do práce, ale její pracovní doba je 5 dní v týdnu od 5,30 do 14,30 . Pak sedí poslušně zbytek dne doma nebo s přítelem v hospodě.
Tak ráda bych měla maminku o kterou bych se mohla opřít, nebo podělit se s radostí i starostí, ale bohužel, takové štěstí mne nepotkalo.
Děkuji za Váš čas i to, že jste to dočetly až sem. Budu ráda za jakékoli příspěvky.
ahojky je mi líto, co prožíváš s maminkou, já jsem naštěstí s mamkou v pohodě,ale naopak máme problémy s tchýní, Bydleli jsme spolu na baráčku, loni jsme se rozhodli dům prodat a postavit za ty penízky úplně nový!!
Souhlasila s tím taky tak jsme se dali na boj. v dubnu 2010 jsme prvně bagrem kopli dozemě, domeček tedy jeho hrubá stavba šla postavit rychle, ale ona nám skazila všechny plány, na domeček jsme měli rozpočet 3 000 000. Tolik jsme taky z prodaného domu měli, když jsme si zaplatili daň státu, a ještě hypotéku kterou jsme na něj v minulosti měli na zpravení!!!
V červnu se najednou z ničeho nic odstěhovala, (důvod??? nový přítel) to podotýkám jsme už měli barák postavený a právě dělali tesaři střechu a ona si na nás vzala právníka a chtěla po nás koupit byt, tudíž jsme jí koupili byt, protože manžel nechtěl nechat svou mamku bydlet pod mostem i když nám právník řekl, že nejsme povinni jí ten byt kupovat, ale přesto a zničeho nic nám ten 1 000 000 milion začal chybět, navíc barák rozestavěný na dvougenerační. Od doby (července 2010) co se nastěhovala do bytu, se na holky vůbec nezeptala, nezavolala, na svátek který měly v říjnu si ani nevzpoměla,nehledě na to že byly nějaké vánoce a že starší Beátka se na babičku pořád ptá a babička se ani neozve ani nereaguje, když jí voláme nebo napíšeme sms, tak je to smutné!!
Nicméně, jsme se museli znovu zadlužit, vzít si hypotéku, a máme půl baráku (2+kk) volné!! musíme tam vytápět a stojí nás to spoustu všeho, nervů, práce......
Ale hezky nám to vyšlo nastěhovali jsme se už v listopadu 2010 a pořád si říkáme, že máme s manželem jeden druhého a hlavně dvě šťastné a zdravé děti!!!!
Ahoj, je mi to líto, že to máte takhle, tedy respektive (a to je jen můj názor, neznám tebe ani tvojí mamku), ale řekla bych, že od začátku (myslím od doby, co si vás, jako děti pořídila) je to její chyba... A taky bohužel z tvého článku vidím jen to, že jediný, kdo se snaží jsi tady ty, ne ona!
Co to nechat chvilku uležet a nechodit za ní, nevolat, nezajímat se, třeba by jí docvaklo, že by vás mohla ztratit a přišla by se sama podívat...a třeba by to byl první krok, a pak by udělala další a další.
Ahoj je to smutný ale i takový je život.U nás je to trochu jinak,moje máma bydlí daleko a žije si svůj život,vidíme se maximálně jeden den v roce a prakticky si nemáme co říct.Zvykla jsem si.Zato moje tchyně to je masakr.Nesnášíme se už od začátku(je to 12 let)neznala mě a řekla že nepřekročím její práh hodně mě ponížila,nikdy se mi za to neomluvila,zvykla jsem si.Celou dobu jsem ji tolerovala že je to matka mého přítele,ale to šlo jen o mě.Dlouho jsem nemohla otěhotnět až se po 12 letech povedlo díky doktorům a mně začlo peklo.Už v těhotenství neustálé narážky o našich psech(chtěla je mermomocí dostat z našeho domu,přece její vnučka nebude vyrůstat se psima,máme tři),udělala ze mě špínu(ikdyž diplomaticky,to jí jde)jak máme špinavý koberec a sedačku od chlupů,přivezli jsme pro mimi novou skříň,nemohla pochopit že ji umeju i bez jejího přípravku(pronto to jsem měla doma taky)musela jsem ji několikrát říct že ho nepotřebuji,měli jsme vybraných asi pět jmen a nemohli se rozhodnout,tak mi při další návštěvě přinesla vypsaných asi 20 mimochodem jedno lepší než druhý jako proč?nikdo o její názor nestál.Co se dělo po narození mimča už nebudu vypisovat to je na knížku.Přítel za námi jezdil do porodnice každý den nemohli jsme se ho dočkat a víš co mi mimo jiné řekl?Jeho matka byla u nás každý den(mě se nikdo neptal)jak ona tam dře jaký tam máme bordel(jako kdybych tam neuklízela)já to přešla mlčky ale neumíš si představit co se ve mě odehrávalo(už jen to že si k nám dovolí vlízt bez mého vědomí).Po příchodu z porodnice jsme ji tam měli nakvartýrovanou skoro každý den u nás si udělala oslavu(mě se zapoměla zeptat)vůbec ji nenapadlo že bych mohla být unavená. Asi po měsíci už toho na mě bylo dost,prosila jsem přítele ať s tím něco udělá(nechtěla jsem vyvolávat hádku)nic se nestalo ona mě málem dostala do blázince,tenkrát přítel za mnou nestál tak jsem se málem zhroutila,málem se jí povedlo nám rozbít rodinu,vyvrcholilo to hádkou(na její slova nikdy nezapomenu a nikdy neodpustím).Teď ikdyž to u nás není vyřešené vím jedno ona je pro mě cizí člověk,bez mé přítomnosti mé dítě neuvidí(totálně pošlapala mou důvěru) a co bude dál těžko říct.Pro mě by bylo jediné řešení odstěhovat se od ní co nejdál(to není zas tak jednoduché).A že jsem se dostala z toho nejhoršího můžu poděkovat tady holkám.Tím ti chci ale říct že chápu tvoje zklamání ale pokud ten druhý nechce naslouchat tak s tím stejně nic neuděláš a jediné co ti můžu poradit hoď to za hlavu,nevnucuj se a žij pro svoji rodinu.
In reply to Ahoj je to smutný ale i by jana a nela
Jani to je mi moc líto,máš ji horší ještě než já a to je už co říct. S mámou už jsem se neviděla dva roky a tchýně je také děsná.Myslím,že by měla velkou radost,pokud bych zmizela z jejího i synova života. A pak všem říkala: Vidíte to měla jsem pravdu.......
Tak holky vydržte.Já se to snažím ignorovat,ale nědy.......
Monina
In reply to Jani to je mi moc by Monina
U vlastní mámy to člověka moc bolí a tchýně?To co jsem tady psala to je slabý odvárek,přesně jak píšeš nejradši by byla kdybych zmizela, ona už by se postarala jak o syna tak hlavně o malou.To víš já jsem lempl kterej se nedokáže o svý dítě postarat ona totiž spolkla všechnu moudrost světa a oni ji to všichni žerou.Akorát já ne a to jsem pos...a.Teď když k nám přijde tak já jsem vzduch(jak já se jí v duchu tlemím jak je trapná).A nejhorší je že ona si zvykla že když něco moc chce tak toho docílí.Přítel mi řekl že než aby ji pořád poslouchal tak to radši udělá a ona si myslela že to tak bude fungovat i u mě.To se sakra spletla.Např.řekla mi ať ji dám do kočáru do fusaku(bylo asi 15 stupňů)řekla jsem že nedám,druhý den přítel přijel z práce a řek mi jestli by nebylo dobrý dát Nelu do fusaku a už to jelo.Potom mu volala po návštěvě u nás jaktože máme na podlaze chlupy od psů,tak ji musel vysvětlit že to měl vyluxovat ale nestihl to.Týden do nás ryla ať dáme Nele čaj na prdíky,já nechtěla,řekla mi to asi desetkrát a já ji desetkrát odpověděla že nedám.Přítel koupil čaj(granulovaný)ona přijela a přivezla pytlíkový a úplně vážně mi řekla(tónem jak kdybych byla pětiletý zlobivý fr...k)Nele uvaříte ten co jsem přivezla a ten druhý vypijete vy.Nakonec to přítel nevydržel a ten čaj ji i přes můj nesouhlas uvařil.My máme problémy s jídlem takže při krmení občas bojujem a navíc se teď rozkoukává(jsou ji čtyři měsíce)takže nové tváře podle nálady.Ona přijede a Nela třeba ještě spí tak ona honem honem aby ji hned viděla.Nela se vzbudí a okamžitě na ni musí chmatat a chovat to chudák Nela čumí jak puk kdo to je a začne brečet,potom ji přítel jde krmit a ona stojí nad ní a kouká z deseti cm do obličeje a to ji někdy u toho ještě drží za ruku.Nela samozřejmě opět čumí jak puk.Dali jsme ji pást koníčky,Nela se snaží a ona ji zase drží za ruku.Naposledy když tady byla tak bylo před jídlem ona ji samozřejmě chovala, Nela řvala,tak jsem řekla příteli ať si ji vezme ať ji před jídlem uklidní a ona měla k Nele průpovídku:no tatínek si myslí že to umí nejlíp to já bych tě taky takhle pochovala, no to je na odstřel.Ona je v důchodu a nemá co dělat a teď když odcházela tak řekla příteli(mě samozřejmě ignorovala)že takhle ji ty návštěvy nevyhovují,že až pojede z práce tak ať ji vyzvedne doma,že přijede s ním.Na to jestli to vyhovuje nám se zapomněla zeptat,to je prdel!!!A to jak mě terorizovala telefonama a návštěvama a kecama a jejíma radama(ona totiž všechno ví nejlíp)v šestinedělí(ona neví co to je)kdy jsem potřebovala klid na mimčo,vše si doma nejdříve zaběhnout a prostě jsem chtěla být s malou sama a né mít tady naveženou tchýni,jezdila sem a samozřejmostí bylo že bude vozit,jednou jsem přijela z dvou hodinové procházky(setkali jsme se u dveří)a řekla jsem jí že Nela půjde jíst a spát do postýlky a ona se urazila že když nemůže vozit tak jde domů.Že by chudák malá byla spocená i na prdeli,kdybych ji hned dala zpátky do kočáru,to by jí nevadilo,hlavně že by vozila.Nele byl asi měsíc a ona sem přijela nachcípaná,přítel to věděl a pustil ji dovnitř(na zabití).A vždy když přijela tak bylo samozřejmostí že jde ihned vozit tak já malou budila abych ji připravila do kočáru ona se samozřejmě vzbudila a řvala.Měla jsem s kojením problémy od začátku tři týdny jsem se snažila a poté co mi začal teror tak jsem to vzdala jak já jsem blbá že jsem to nezarazila hned,samozřejmě by se to bez hádky neobešlo,ona by totiž nechápala jaktože ji tady nechci když ona to všechno myslí dobře a všem chce pomáhat(mně do hrobu).Ale sposta věcí by byla jinak a já bych si ušetřila spoustu nervů.Ježíši já se zase rozepsala tak jestli to přečteš až do konce tak máš můj obdiv.Já se zase potřebovala vykecat.Tak holky ahojky.
In reply to U vlastní mámy to by jana a nela
hezký.......... ale hrozný :-(
chápu, jak se cítíš
ale já mám druhý extrém - absolutní nezájem - o mne, o děti, o cokoli, co se děje kolem
nevím, co je horší
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
Tak s těma botama je to dobrý,to jsem se teď nasmála,škoda že to Nela ještě nezvládne mamka by ji to poradila!!!No přítel se mi asi po dvou měsících omluvil že jsem měla ve většině věcí pravdu,potěšilo mě to,ale to víš ta rána že se za mě v nejhorších chvílích nepostavil zůstane ikdyž bych na to chtěla zapomenout ale???A tchyně tady prostě je a ona je ještě uražená co jsem si to jako k ní dovolila.A já jsem taky držka tak nechápu že jsem se sebou nechala tak cvičit,vždyť jde o moje dítě sakra.Kdyby to stěhování bylo tak jednoduché tak už bych tady nebyla,tím myslím že by šel s náma i přítel.A měla by po srandě a já bych se konečně hodila do klidu,jsem od té doby dost podrážděná.A že já se taky umím tvářit ale ona je jak mašina jede přes mrtvoly.Taky mi nabízela celer do polívky,jako že si ho dám do mražáku(my máme malej mražák a nebylo v něm místo)řekla jsem že ho nechci že mám petržel a ta mi stačí(já hovězí polívky nevařím a když náhodou tak si koupím trošku zeleniny)tak mi řekla že celer je něco jiného než petržel.To jsem ale debil když tohle nevím viď?
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
Né nebydlíme chraň bůh,ale já bych se odstěhovala někam daleko od ní.Tady máme domek na kterém je spousta práce ale nejsou penízky.A jí tady nepatří vůbec nic,já vím že spousta lidí mi řekne že to není samozřejmost,to já vím,ale dát synovi nějaké věno(i malé)to ona asi neví co to je.Dceři dala jako věno hrnec,tak aspoň měla v čem uvařit.Synovi nic.Mě máma vybavila od ručníků,přes hrnce a přispěla mi na byt(to byl můj předchozí vztah)takže jsem přinesla do tohodle vztahu i nějaké peníze a co mě nedávno dostalo,když jsem řekla že se obávám že mi dopere pračka že už ji mám přes patnáct let tak se zamyslela,spočítala si jak dlouho jsme spolu a řekla mi já myslela že jste ji kupovali spolu(jako s přítelem).Ona vůbec netuší co jsem přinesla do vztahu já a není ji vůbec trapné že svému synovi nic nedala.Ale to si nechci stěžovat,jen vím že ikdyž my nemáme peníze nazbyt tak chci pro svoje dítě našetřit aspoň něco do začátku,mě by hanba fackovala kdybych jí v začátku nepomohla.Dnes to není jednoduché jak si mají mladí pořídit bydlení,vím jak jsme dřeli my dva aby jsme tohle měli,není to prostě jednoduché.
In reply to Né nebydlíme chraň by jana a nela
To je super,že bydlíte sami alespoň něco.Mí rodiče nám fin.nepomáhají,nestýkm se s nimi,jeliož chtěli,abych dala mimčo pryč a vrátila se ke svému ex.
A tchyně? Ta zkritizovala i to,že jsme si kopili byt na vesnici,ona by to neudělala a z Prahy by nešla.N bydlení v Praze jsme neměli a ona také nemá,žíjí ve dva plus jedna v nájemním bytě druhé kategorie už dvacet let. Bylo jich tam pět......No pak se mi od ní kritika přiímá těžce,když oni sami si nedokázali za ty roky vlastní bydlení.
Když dostali 300 000 kč odstupného v práci tak nám koupili postýlku z bazaru a dali 13000 na sedačku,zbytek ji splácíme. To by mi nevadilo,ale partnera bratři dostali hotovost noteooky a další věci.
Cekově to shrnu.Petr strašně dře,aby nás uživil,zaplatili jsme hypotéku a další věci,ale nemusíme být nikomu vděčni.Jsem na nás pyšná,že vše zvládáme sami a jak píšeš asi je nás hodně.
P:S: Asi jim hodně zvoní v uších :s:
Monina
In reply to To je super,že bydlíte by Monina
To jim zvoní a pořádně.Taky to máš v rodině super.Jsem taky ráda že jsme to zvládli sami.Tchýně bydlí ve 2 plus 1.Bydleli tam čtyři a spali myslím všichni v jednom pokoji(ale možná že až byli děti větší tak se rodiče odstěhovali do obýváku).Tchýně nám dala 8000 na kočár,to moje máma taky a ještě jsme od tchýně dostali postýlku padesát let starou dřevěnou už teď se bojím že se nám rozpadne,až se malá začne trochu víc hýbat tak ji tam už nebudu moct dát.A když ji přítel přivez a já si čuchla k matraci tak jsem málem blila,ten padesátiletej zatuchlej smrad.A to ji volal přítelův bratránek jestli nechceme postýlku,že ji už nepotřebují tak mu řekla že ne(ona ví prostě všechno)no hned přítel volal že chceme,jednu máme v obýváku a jednu v patře v ložnici a navíc až se tahle rozpadne ¨(což bude brzo)tak se bude sakra hodit.Ona se nás prostě nezeptá a odpovídá za nás.Chytrá to žena.A co ještě předcházelo naší hádce tak mi řekla ať se zeptám švagrový(její dcera,jen to upřesňuji ať se v tom vyznáš)že ona je prostě taková že ona chce všem pomáhat i švagrovi chtěla(mimochodem spolu několik let nemluví a k ní přijede pouze když není švára doma)no umí se vychválit.Příteli jsem řekla ať jede pomáhat dětem do Afriky a mě ať nechá na pokoji.A taky jsem řekla že ona je ten případ "vyhodíš dveřma a přijde oknem"to na ní sedí.
Ahoj, tak koukám , že jsem zde otevřela dosti bolestné téma. Bohužel nejsem jediná kdo si touto životní situací buď prošel nebo zrovna prochází. Strašně mě mrzí za nás za všechny , že ta co nás nejvíc chtěla , porodila, a vypiplala teď odhodila jako kus něčeho co jí stašně obtěžuje.
Děkuji Vám všem za spoustu podpory a vlastně i za to, že jste mi otevřely oči, jak se mám vlastně chovat. Je to smutné, ale už se tím zabývat nebudu. Budu si žít svůj život se svou šťastnou rodinou a za takovími jako je ona se ohlížet nebudu.
asi budu psát hodně tvrdě.... ale starýho psa novým kouskům nenaučíš......¨
nenabízí pomoc Tobě, ani synovi, jako svým dětem
nemůžeš čekat, že zjihne z vnoučat
a jestli má preferenci v restauračním zařízení, své domácnosti a není ochotná se přesunout 7km, vím, je to smutné, ale není oč bojovat. Chápu, že Ti chybí a jednou bude chybět i jako babička vnoučatům....
Navíc, když takhle brojí proti Tvému manželovi, za čas by vykonstruovala kde co a mohla by vás rozeštvat, tak buď ráda, že je to aspoň tak, jak to je (ve vztahu s manželem i s ní)
In reply to asi budu psát hodně by Ifka123
Máš asi naprostou pravdu. Vím to, jen jsem pořád doufala, že se možná změní. Bohužel ne!
Ahoj tak tohle je opravdu smutny. Ja mam to stesti ze mam pravy opak toho co ty. Mamka je pro me nejlepsi kamaradka, pro malou super babicka a pro pritele fajn tchyne.
Jestli se tvoje mama o tebe ani o tvoje deti nezajima sama tak bych se ji asi vubec nijak nevnucovala do prizne. Mozna se tak chova proto ze vi ze ty za ni vzdycky prijdes. Treba kdybys ji ukazala ze to tak neni a ze muzes zit i bez ni tak by to s ni mohlo neco udelat ale taky nemuselo. V tomhle smeru se opravdu radi spatne, protoze nikdo z nas ji nezna lip nez ty. Mozna by treba taky stalo za to ji pozvat nekam na obed nebo na kafe a promluvit si narovinu mezi 4 ocima.
To ze se rodic nehlasi k vlastnimu decku ma vzdycky nejaky duvod, treba ji samotnou neco trapi a proto se tak chova.
Drzim palecky at se to brzo srovna.
In reply to Ahoj tak tohle je opravdu by irena1111
Tak to Ti závidím. Máš pravdu, asi si byla vždy jistá , že já seberu děti a přilezu, ale teď už je tomu konec. To co udělala teď přešlo všechny možné hranice. Víš už jsme o tom spolu jednou mluvily asi před 2 roky, ale je vidět, že bezvýsledně. Ona si prostě stojí za svým názorem, že jsem udělala největší chybu svého života, když jsem si vzala manžela a to jí nikdo nerozmluví. Jí samotnou nic netrápí, jen jí strašně štve , že nám to klape, jezdíme na dovolenou do zahraničí. Manžel mě zahrnuje dárky, já si kupuji co chci......
Ona totiž jezdí na dovolenou na Lipno, žádné dárky nedostává, nemůže si nic koupit, protože kasu u nich drží ten její přítel, a hlavně jí štve, že ona řekla že se rozvedeme do roka a ony už to jsou 4 roky co jsme spolu.
Tohle už se nesrovná.
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
Lucko, věř mi, že ty se mi ani zdaleka nejevíš jako neprůbojná!!! To jsem spíš já...
Teda, můžu ti říct-a že ti v tom nechci moc rýpat, normálně být tebou napíšu o životě s mámou knihu, protože je to vážně tak nepochopitelné, že by si to nikdo nevymyslel. Ty jo, a opravdu se ségrou vzpomínáte v dobrém??? Taky se ti asi přiznám, že mě osobně by možná zajímalo, co je s mámou...
Moje máma mě nenávidí,téměř mi zničila život.Dva roky jsme se neviděli a vůbec se mi nestýská.Už ji nechci vidět za to co mi provedla.
Monina
Ahojky,mě vždycky hrozně mrzí,když.nemá někdo dobre vztahy s rodiči- obzvast dcera s matkou.ale někdy se to tak stává..ber to tak,že máš už svoji rodinu a že ti tu lásku a podporu vynahrazuje...já mám s mámou krasny vztah a můj přítel je úplně jiný povahove jako moje máma,mají rozlisne názory..jednou jsme se s přítelem pohádali k kvůli tomu,že byl má moji mámu arogantní.moji mámu to hrozně mrzelo...řekla jsem mu,ze se k ní bude chovat slušně a ze ať si tyhle pubertální chovani zkouší na svoji matku..takže tady vidís že prostě tyhle vztahy nejsou dokonalý nikde..
Se divím, že se jí takle vnucuješ. Když nemá zájem, tak já bych se neobtěžovala za ní jezdit. A už vůbec bych ji neposlouchala, co říká o manželovi. je to Tvůj manžel, ty sis ho vybrala, s žádným to nemá nikdo lehký, každej vztah má svoje. Raději ten čas, co s ní prohmrháš věnuj nějaké kamarádce :-)
In reply to Se divím, že se jí takle by lusylu
:one:
Jejda.Nedělej si s tím hlavu.Je vidět že Tvoje máma je zatrpklá hodně.A jde vidět že ti asi moc to štěstí nepřeje když ho sama neměla.Což je smutný.A už i z toho důvodu bych se ji neprosila o návštěvy.Když nechce tak at nejezdí.Vidíš.............na děti se přijet nepodívá ale srát do života se ti bude furt :-( O to bych tak stála aby mi kazila náladu .
Ber to tak........................máš svoji rodinu,máš krásné zdravé děti a co víc si přát.Za to že je tvoje máti taková,za to Ty nemůžeš a změnit ji stejně nezměníš.Jen se zbytečně užíráš.
Pa
In reply to Jejda.Nedělej si s tím by S.Zuza
:one: :one: :one:
Je to smutný co tady píšeš, prostě asi každá ženská, která je matkou, nedokáže být matkou v tom pravym a správnym slova smyslu :€\€: Jediný co ti můžu poradit, aby ses smířila s tim jaká je (už se určitě nezmění, spíš to bude s přibívajícím věkem horší a horší :€z€: ), návštěvy u ní bych omezila na minimum (stejně tě jenom deptá, s ničim ti nepomůže, tak nevidim důvod proč k ní chodit na návštěvu třeba každej tejden... Jednou za měsíc by jí to mělo stačit ;) ), vůbec si neber to co ti říká o manželovi (já být tebou, bych jí okamžitě vpálila, že je hezký, že má o tebe strach a že pro tebe určitě chce to nejlepší, ale ať se ti do života nemotá, že ty se jí do něj taky nemotáš ;) ), jen ty sama nejlíp víš jakej tvůj manžel je ;)
A co třeba tvoje tchýně, jaká je? Nemohla by dětem nahradit babičku a tobě maminku? Já mám taky jenom jednu babičku v pravym slova smyslu, ta druhá i když pořád žije, tak mě ani mýho bráchu taky nikdy nehlídala a vztahy s ní a s dědou taky nejsou růžový a vidět každej tejden je fakt nemusim ;)
In reply to Je to smutný co tady by Ardea
Jenže s tím, že na tebe máma kašle a jen tě deptá se smiřuje těžko. Moje tchýně bohužel už nežije, ani jsem ji nepoznala. O to je to těžší, že nemáš za kým jít. Spoléháš na mámu a ta tě odkopne. U nás hlídá moje babička a dětí vlastně prababička, jenže jdi se svěřovat babičce které je 66 let. Manželův táta si našel přítelkyni, tchánovi je 75 a přítelkyni Martě asi kolem 60 let. Takže tam je to taky nic moc. Jsme s manželem o 17 let , tak tam ty věkové rozdíly jsou dost velké.
Z toho si nic nedělej. Já mám maminu super, vždycky pohlídá, no prostě super. Ale otec ten se nestaral o nás a ni nemá moc zájem o kluky, byl sportovec a nestalo se, že by kluky vzal bruslit nebo si s nima kopal s míčem, prostě nic. Prý pořád nemá čas, chudák malej. Ale co, s tím nic nenaděláš. Prostě ji ignoruj a jestli manžel není tak hroznej, jak ona si myslí, tak bych ji říkala jakou mi donesl kytku a jak je dobrej manžel i když tak nevypadá. Pokud ty nechceš, aby se vaše manželství rozbylo, tak musíš držet s nim.
In reply to Z toho si nic nedělej. Já by amalie
Tak s otcem já se nestýkám, naštěstí, hodně nás bil..... Kdyby manžel byl takový jak ona ho všude líčí, tak bych si ho nokdy nemohla vzít. Neříkám , že je svatý, má své mouchy. To cholerici mají. No to sem právě dělala. Ukazovala jsem jí každý dárek od manžela, každý zlatý prstýnek, líčila jak jsme se měli na dovolené a co jsem si zas koupila. Vrchol byl, když jsme si pořídili jiné auto. Nikdy mi nic nepochválila, vždy jen řekla hmm... Nikdy neměla radost z toho že jsem šťastná. Spíš mi připadalo, že mi závidí. Teď mi třeba řekla : ,, Stejně si se vdávala jen pro to, že si viděla prachy" !
Ale mi máme úplně normální příjmy jako každá jiná rodina. Tohle jen tak každá máma neřekne.
Zajímavé...že se nepřijde pořádně podívat na děti, ale tohle ti musí jít hned vyslepičit. Myslím si, že za tak dlouhou dobu by se manžel už jako násilník projevil. Nejhorší je, že je to tvoje "jediná" máma a vždycky jí to budeš odpouštět, i když si to rozhodně nezaslouží. Je na tebe asi zlá, protože její vlastní život stojí za houby. Nenech si od ní kazit život.
In reply to Zajímavé...že se by lucca
No právě, doba kdy by mohla přijít nepřijede a pak přijde s takovou věcí. No právě, já ji pořád omlouvala, ale teď už mě to nějak nebaví a hlavně se kvůli tomu dohadujeme doma. Manžel si o ní myslí to nejhorší a já stojím mezi nimi. Ale zas na druhou stranu , žiju s manželem a ne s mámou. Asi si to vystihla, s tím jejím životem.
Ahoj,tak já to s matkou mám úplně to samé,ale zvrtlo se to až když se narodila malá před rokem a půl do té doby jsme celkem jakštakš vycházely ale od té doby už ne a nechápu to taky o malou nejeví zájem jen občas zavolá že by jí ráda viděla a když jí řeknu ať teda přijede tak mi řekne že nemá čas tak vidět jí chce ale čas nemá tak to má smůlu.Ze začátku mě to trápilo ale už na to kašlu.A do manžela se taky naváží a do mě to ani nemluvím.
In reply to Ahoj,tak já to s matkou by HANAMAJKUSOVA
To mě mrzí, oto víc , že vím jaké to je. Jenže já už ani nevím jak se mám chovat, když se s ní třeba náhodou potkám u babičky... Ani nevím jestli jí mám věřit to co prý řekla ta bývalá manželka. To už je hrozné, když nevěříš vlastní mámě, ale jinak to asi dopadnout nemohlo.
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
Ahojí moc tě obdivuji,že to bez opory svojí mamky zvládáš ... já bych to bez ní nezvládla jsem hodně mladá a moc mi s výchovou dětí pomáhá ... radí mi a vždy když potřebuju pohlídat tak pohlídá i když jí samotné není dobře ... tchýni jsem po jednom určitém víkendu zavrhla ... na Vánoce a k narozeninám jak nám tak i dětem vždycky něco koupí a trefí se vždy do potřebného,ale nikdy si domů nekoupila plínky syna jsme jí tam vozili na víkend každých 14 dní a vše jsem jí musela přivést ... ted už ho tam na víkend neuvidí dokud mi sám nedokáže říct co vše se tam dělo ... Jeník miloval koupání a hlavně sprchu sám se sprchoval ... ted když ho po víkendu u ní postavím do vany a pustím sprchu poč§rá se mi strachy navíc měl totálně zadřenou plínku ... vždycky jí dám ,alespon 10 plínek ... půlku z toho vezu domů takže Jenda od pátku od podvečera do nedělé do dopoledne vymění jen 5 plínek a nikdy mi neřekla,že by jí Jeník lítal po bytě bez plínky ...ona je jinak moc hodná ženská a dost silná ... smrt manžela nesla hodně špatně,ale nedala na sobě nic znát vychovala děti sama a ty na ní nikdy nepoznali nějaké váhání nebo slabost to vše nezvládnout ... nám hodně pomáhá finančně Tomášovo strejda ujal se role jeho otce takže nám koupil kuchyn ,plovoučku ... autosedačku na Jendu starší kočárek (golfky) i starší malou autosedačku ... budem si od něj půjčovat peníze na byt ... je to velice hodnej a slušnej člověk kterej už na střední věděl co chce a šel si za tím trvdě a ted se má sakra dobře ... takže tě obdivuji my by jsme to bez rodiny nezvládli vrhli sjme se do toho bez nějaké finanční rezervy s nedodělaným bytem a pořádně jsme jeden druhého neznali ... ted už pomalu vše zařizujem sami za naše penízky a je to takovej krásnej pocit že vím,že je to naše a že za to nemusím být někomu vděčná ...