Víkend

Tak jsem teď vypravila malou ségru do školy, což bežně nedělám a normálně vstávám někdy v devět. Teď snídám a asi brzo ještě usnu. Včera jsme se byli podívat na hodech ve vedlejší dědině. Byla jsem celé odpoledne na nohou a večer jsem myslela, že umřu. Fakt mě bolely záda a kyčle. Do toho se mě několik lidí ptalo, kdy už se rozsypu :00: no kdy asi, až za 3 měsíce!! To bude ještě dlooouuuhé. Už teď se nemůžu přetočit z postele, o vstávání ani nemluvím. Včera se mě chlap ptal, když jsem vyfuněla do schodů, jestli mi nemá postavit výtahl. Moc si nedokážu představit, že se to bude ještě stupňovat. V sobotu jsem si po obědě lehla a malá ségra se mě ptala, co jsem jako dělala v noci, že se mi chce přes den spát. Já bych teď spala skoto furt. Navařím a šla bych si lehnout, poklidím a šla bych si lehnout, přijdu z procházky a umřela bych... Když to jeden den přeženu a moc neodpočívám, tak druhý den jsem jak šípková růženka. Opravdu si nedokážu představit, že bych ještě chodila do práce. Jiříček už začíná být pěkně těžký a i ty další kila, co mám navíc, dávají mým kloubům pěkně zabrat. Nemůže mi chybět železo?
A v sobotu jsem byla na návštěvě u babičky a byl tam strýc s tetou - jsou to takový sportovci amatéři fanatici - byla jsem podrobena výslechu jestli cvičím, kolik toho nachodím a jak jím. Samozřejmě cvičím málo, chodím minimálně a jím blbě :? Doháje, ale je to můj život, moje kila a moje supění do každého minimálního kopečka.
No tak jsem si pěkně postěžovala, ale stejně to budu muset nějak vydržet a doufat, že se mimískovi v domečku líbí a pěkně se tam dopéká...