víc než všechny dárky...
víte co bych si přála? aby mě někdo rozmazloval - udělal mi třeba snídani...
asi se ode mě čeká, že teď jako maminka budu všechno zvládat, ale už nemám sílu. Miluju to naše zlatíčko nade všechno na světě. Miluju svého přítele. Chci aby všechno bylo tak jak má, aby všichni byli šťastní, zdraví...spokojení. Jenže to nějak nezvládám. Přítel chodí do práce, dálkově studuje, posiluje (musí kvůli práci)...ale zásadně po sobě neuklízí, sedí u compa-kvůli škole anebo se učí a přijde mi, že vyleze jen když má hlad nebo žízeň...v sobotu ani v neděli není schopen si alespoň sednout a nasnídat se se mnou a s malým... Snažím se ho podporovat v tom, že nás živí, ještě studuje, snažím se ho nezatěžovat - všechno má až pod nos. žije si takový studentský život, malému se věnuje tak hodinu denně...Když mi řekne, že udělá večeři, tak je po něm spoušť v kuchyni, že bych za dobu úklidu po něm měla uvařeno dvakrát... Navíc potřebuje i nějaký "relax" - takže jsme udělali dohodu, že pátky bude chodit do hospody. Jenže... teď to na mě padlo, že tak nějak o mě se už nikdo tak moc nestará...jsem asi sobec... O milování nebo mazlení ani nemluvím - nemám energii...a když už se poštěstí, tak je to sice hezký, ale už rok ne "dost" - chápete... K rodičům se dostanu jednou za týden, ségru nevidím třeba měsíc a stýská se mi...nemám žádný relax, už ani sem se nedostanu, večer koukám jít co nejdřív spát-kojím po třech hodinách...já jsem to všechno čekala a věděla jsem, že to bude "jiné" s miminkem a chápu, že přítel se taky nerozkrájí...ale jen jsem potřebovala napsat, že jsem TADY A TEĎ na sračky, uplakaná, unavená a musím to ze sebe dostat...a říkám si jaký by to bylo, kdyby mi třeba někdo udělal snídani...abych mohla jít dřív žehlit :\/: :°: :\/:
tak můj manžílek je taky věčně v práci,mimčo se narodí,co nevidět,ale i tak se budu snažit,abych si urvala i nějaký čas pro sebe-abych byla spokojená mamča a ne utahaná a pak i protivná pipina,a to se mu proto stále snažím naznačovat,že,prostě i po porodu budu jednou týdně v neděli hodinu na cvičení a on si prostě bude muset poradit,ať si zvyká hned od začátku,
Ahojík Zuzi, dočetla jsem to až do konce a jelikož empatie mi není cizí, ve všem tě chápu...Nesmutni, obětuješ se kvůli malému človíčkovi, kterého jsi nosila pod srdíčkem...Chlapi jsou mnohdy "slepí" a vůbec na nás nevidí ta naše leckdy skromná přání :n: Čas pomůže, uvidíš, miminko vyroste, přítel dostuduje...prostě hodně se toho změní. Teď buď silná, my ženský toho zvládneme hodně, mnohem víc, než si myslíme...věř si a na přítele klidně promluv, neskrývej svá přání...řekni mu o nich ;) N+D
Člověku nezbývá než věřit, že bude líp.. já si to musím taky říkat, my zase lítáme v dluzích.. manžílek se snaží podnikat, takže je taky docela často pryč.. občas to nevydržím a vybuchnu, že už to nezvládám.. jenže si musím ujasnit, co vlastně chci a to mi občas vpálí.. BUDE LÍP!
Zuzko, jak ráda bych ti snídani uvařila........mohly bychom posnídat spolu, můj muž totiž pracuje, dálkově studuje, píše bakalářku, je unaveneý a celý den ho nevidím.....celkem podobný příběh.....snídaně v tuto hodinu nic moc, tak ti alespoň nabízím kávu c(_)
Zuzi, chápu tvoje pocity a občas to taky zažívám.
Ale beru to jako hru, ze které vyjdeme silnější, schopnější a všechno co do tohoto období vložíme se nám tisíckrát vrátí.
Věřím tomu.
Nezoufej a představ si, jaké to bude, až přestaneš kojit, odložíš dítě k rodičům a půjdeš se někam uvolnit...to bude paráda! Nikdo si toho určitě neváží tolik jako matka na MD :s:
In reply to Zuzi, chápu tvoje pocity a by Theodwyn
já vím...taky to tak beru...jen mě ted nejak dohnalo...a muselo to ven ALE DEKUJU ZA PODPORU
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
tak to znám..snad bude někdy líp..já už taky melu z posledního..a rodiče..ty nepohlídají..za to si říkám..že si to vůbec neužívám,jak bych asi měla..a jak je to sladký když vedle mě malá usne .. prostě naprostá důvěra..Musíme vydržet..tak hodně sil..