Veřejná pochvala

Ahoj všechny maminky.
Musím tady pochválit svého Adámka, jak je šikovný. Zítra bude mít sedm týdnů. První dny byly těžké, hlavně jsem už nezvládala únavu, potřebovala jsem se vyspat, ale sotva jsem začala kojit, tak jsem už mohla pokračovat s dalším kojením. - než se prďola napil, odříhl, usnul, než jsem usnula já, tak vše zase začalo nanovo. Už jsem z toho jenom brečela a zoufala jsem si, že to nezvládám, a vůbec, že to s mimískem neumím. Poslední dny se to o hodně zlepšilo. Adámka jsem z naší ložnice přestěhovala k němu do pokojíčku, který je hned vedle, slyšela jsem každý jeho sten a pohnutí, tak jsem vůbec nespala. Dalším krok byl babičky, kdy jsem ji požádala, ať mi ušije péřovou zavidnovačku a péřovou peřinku do postýlky. Adámek se špatně zahřívá a věčně mu bylo chladno. I při koupání jsem přišla na to, že potřebuje teplejší vodičku, neboť koupání bylo pro něj hrůza, teď si to užívá. A teď jeho pokrok. Před usnutím musel být na rukách a chovat se, ale už druhý den, jej jen položím do postýlky, pohladím, dám pusinku a popřeji dobrou noc, zhasnu a spinká, nebo usne až za chviličku, aniž by plakal. Poprvé jsme byli s taťkou nachystaní, že určitě začne plakat, ale překvapil nás, jak krásně usnul. V peříčku se mu krásně spinká a už není ledový ani přehřátý. A nemám strach, že spinká sám - máme zapnutou chůvičku a má pod sebou podušku, která hlídá, jestli krásně oddechuje. Koupu ho mezi sedmou a půl osmou, pak papká a jde spinkat. Spinká tak do půl noci - plus mínus, pak se budí kolem půl třetí, třetí a pak mezi pátou šestou hodinou. Píšu to pro všechny maminky, které jsou třeba zoufalé a na pokraji sil, jako jsem byla já, ať vidí, že se to zlepší a možná tady najdou nějakou tu radu. A já jen doufám, že to našemu Adískovi takhle vydrží a bude pořád tak spokojeně spinkat a my taky. Maja