Včera jsem řekla rodičům o svém novém stavu
Ahojda všici, tak jsme včera konečně sebrali s přítelem odvahu a oznámili to našim rodinám. No můžu říct, byl to příšernej pocit. Nejdřív jsme to řekli našim. Zrovna seděli v obýváku a tak jsem jim řekla jestli by nemohli jít do kuchyně, že jim potřebujem něco důležitýho říct. Nevypadlo ze mě ze začátku ani slovíčko a tak jsem jim ukázala pozitivní těhotenský test. Ze začátku trochu nechápali a tak jsem zpustila:,,No víš mami prostě víš jak to mám s těma práškama, jak je nemůžu brát no tak se nám prostě stala taková nehoda s prezervativem a stalo se to co se stalo" Okamžitě jsem jí řekla, že si to chem nechat ať je jejich reakce jakákoliv. A Přítel hned dodal, že se o nás chce starat. No byla to i tak hrůza. Hned jsme si vyslechli jestli si uvědomujeme co to znamená a že to není jen tak mít dítě a kort v mém věku, že to něco stojí jestli jsme schopni si to vůbec uvědomit. Tak jsme jí řekli, že jsme zvážili všechny pro a proti a že těch pro bylo daleko víc. Řekla jsem jí jak to vidím se školou a s bydlením. Celý den už se mnou pak nepromluvila. Táta ten to nese docela v pohodě. Ani nenadávál, jen nám řekl, že jsme ještě mohli počkat. Kdežto s mámou to bylo horší. Půl noci jsem kvůli tomu probrečela. Dneska už se to dusno mezi námi trochu trhá. Už mi dokonce řekla, že akceptuje moje rozhodnutí, ale že si to takhle teda nepředstavovala. Vůbec v tomhle na mě nebere ohled vždyť já si to taky takhle nepředstavovala. A pak mi i řekla, že až si s ní o tom budu chtít promluvit, že můžu. Ale pořád je tady hrozný dusno. No a pak ještě večer jsme to jeli říct příteloví mamče. No tak tam to bylo upe v pohodě. Hrozně jsem se bála, že se jí to nebude vůbec líbit. A ona jen řekla, že nám moc gratuluje a že je ráda, že jsme se zachovali tak rozumně, že rozhodnutí bylo stejnak jenom na nás a jestli mě nebude vadit, že budu tak mladá mamča tak že se ráda stane babičkou. To bylo asi jediný pozitivum co jsem za ten den slyšela. Je to těžký, ale i to nejtěžší období v životě jednou skončí. A až tady bude prďola, tak ještě budu ráda a všechno mi to určo vynahradí. Zase tady píšu romány, potřebuju se z toho všeho prostě vypsat. Pá Peta
jsi moc statečná!!!!! já teda nevim kolik ti je, ale to víš, maminky si to vždycky malujou a pak je realita jiná. ale neboj, uvidíš až mamču přejde ten prvotní šok a až tobě poroste bříško, bude šťastná. a počkej až se narodí!!! to se budou rozplývat. hlavně že přítel tě s mimčem chce.
a kdyby to s mamkou přeci jen nebylo "ono", vem jí s sebou na ultrazvuk, nebo si pak nech udělat to video 3D/4D a pust jí to ;)
a tady je spousta mladejch maminek, určitě jsou jejich mamky taky nokonec rády :one:
moc gratuluju k mimouškovi a přeju, ať jste ty i mimísek hlavně zdraví :h: .....a samozřejmě taky krásní :k:
Jinak věřím, že určitě všechno zvládnete a rodina vám pomůže. Teď je to zaskočilo, ale počkej časem - zjihnou a nakonec budou z toho malýho človíčka tak poprděný, že by čas nevrátili ani za nic.
Tak vám držíme palce, ať se v pořádku dokutálíte až na konec 9. měsíce.
:a: Kája
ty jo tak to je dobry zprava to nejhorsi mas za sebou a ted uz to bude jen dobry uvidis.Mluvim z vlastni zkusenosti otehotnela sem v 18ti to byl teda sok a pak to rict nasim...mama se z toho taky vzpamatovavala dlouho dokonce mi rekla ze to mam nechat v nemocnici :r: tak sem na ni hned vyjela jestli si vubec uvedomuje co rika apod... no a za dva mesice uz sme sli spolu koupit vybavicku a vsecko to semnou obehla a poradila a kdyz se malej narodil tak z nej byla na vetvi a rada ho hlidala a chodila snim na prochazky proste parada uvidis ze az to vztrebaj ze to bude v pohode a az uvidej jak ti roste brisko tak budou taky nameko natoz az se ti to maly narodi to budou v sedmim neby i kdyz te delaj ze ne.Ja sem muselaprerusit skolu chybel mi pulrok tak kdyz malymu bylo pul roku tak sem si to dodelala a mam klid a dneska uz je Patrikovy skoro 6let v zari jde do skoly a mame jeste 15mesicni holcicku a zapar dni mi bude teprv 25let :s: sice sme zacli brzo ale nelituju toho vzdyt nejsme prvni ani posledni tak co.Hlavne bud v klidu a bud maximalne stastna :one:
Ahojky Peťulko, četla jsem si tvůj příběh, když jsi tady oznamovala jak se bojíš říct rodičů, že jsi přišla do jiného stavu s přítelem a že přítel je strašně rád, že budete mít miminko. Nedočkavě jsem hledala nějaký příspěvek, který nám řekne jak jsi pokročila a dnes ho vidím. Jsi statečná, že jsi to rodičům oznámila a vaše rozhodnutí je správné - nechat si mrňouska. Osobně bych si mrňouska nechala i kdybych měla mít třeba jen 15 let, neboť některé holky co otěhotněly a dali to pryč, pak už nikdy děti mít nemohly a to bych asi nepřežila. Já jsem teda už v polovině 7 měsíce a povím ti, že je to krásný pocit vidět jak ti narůstá bříško a víš, že mám pod srdíčkem něco co ti jednou bude říkat mami.
Neboj, mamka to určitě rozdejchá - nech jí čas. Každá matka vetšinou tak reaguje, když není dodělaná škola, ale pak už si těhotenství užívá s tebou. Mě je 22, takže je to něco jiného, ale jak čteš v příspěvcích tak nejsi sama 17 letá nastávající maminka. Ničím se nestresuj a POZOR až se budeš stěhovat tak nedělej nic těžkého. Vím, že to moc nejde neuklízet a pod. ale nesmíš zapomínat že máš v sobě už další život, tak ať jste zdraví. Budu se těšit na nějaké nové zprávičky - pokud je najdu. Drž se a měj se hezky.
Jsem moc ráda, že to nejhorší máte konečně za sebou. Neboj, tvoje máma potřebovala trochu času na to, aby se s tím srovnala, ale teď už to bude dobrý, uvidíš. Držím palce, ať se vám teď všechno daří. :one:
jen bych ti chtěla říct, že jsi moc statečná a rozumná holčina. Já bych na to v 17ti asi neměla, byla jsem hroznej puberťák :00:
Ahojky, maminka na tebe bude jednou hrdá uvidíš !! Jen je to ještě čerstvý a musí se s tím srovnat. Dej jí čas... Jsi statečná a budeš to v životě ještě potřebovat a to jak jste se k tomu s přítelem postavili je správný. Gratuluju k těhotenství a k vašemu rozhodnutí. Podle tvého jasného vyjadřování, věřím, že toho nikdy litovat nebudete.
Můj bratr taky přišel v 18ti letech domů se svou 17ti letou těhotnou přítelkyní. Mamka to už věděla (bylo to na ní už vidět :oci: ) a řeknu ti to byl cirkus. Táta v pohodě, ale máma křičela a byla pomalu na prášky. Samozřejmě neměli kde bydlet, bráchova přítelkyně neměla dodělanou školu a brácha měl před vojnou :oci: . Nicméně máma to po týdnu rozdýchala, holčina se nastěhovala k nám, dodělala školu a nastávající babička nakupovala a pletla jak o život :smich: Z mé mamky se stala nejen babička, ale i náhradní máma, protože holčina bohužel maminku už neměla. Skvěle si porozuměly a i teď, když už brácha (svojí vinou) s ní není, tak se mají rády :-)
Přeju vám do společného života hodně sil, i když vy jich máte dost, jak tak čtu :wink:
Ahoj Peťo,gratuluju ti k miminku a neboj až miminečko vykoukne na svět mamka ještě ráda změní názor a bude šťastná že je babičkou. Zato přítelova maminka to vzala pěkně.To je fajn.Tak krásný těhulkování a užívej si to. Pa :a:
Je to dobře, že jste se tak rozhodli a mamka to stráví, uvidíš. Jen jí dej čas, asi si nepředstavovala být babičkou tak brzy.Ale neznám babičku, co nemá ráda svoje vnoučata- neboj se. Mít mimi nejni vždycky sranda, ale pak když se na tebe usměje, je to k nezaplacení. A pokud si pamatuju, budeš se stěhovat k příteli do Kutné Hory?
In reply to Je to dobře, že jste se by lucinecek
Ahojda, ano budu se stěhovat do Kutné Hory, s přítelem jsme se rozhodli, že to tak bude lepší. Chtěla bych se tam nastěhovat co nejdřív abychom si na to zvykli. Mamča proti tomu moc neprotestovala, jen si nemůže zvyknout na pocit, že už i ta její nejmladší dcera opouští hnízdo.
In reply to Ahojda, ano budu se by Petulika
s tim pouštěnim hnízda......my jsme doma 3 ségry, postupně se všechny stěhujem do vlastního a máma je z toho na prášky,dělá scény...
ono je to těžký, že najednou jsou děti velký a zůstanou sami. dokonce ségře ted nenápadně brání ve stěhování, hrůza. ale prostě to tak je, musí se s tim ty maminky poprat.
In reply to Ahojda, ano budu se by Petulika
Já jsem z kolína tak pokud by jsi chtěla kamarádku.
In reply to Já jsem z kolína tak pokud by lucinecek
Ježíš, tak to by bylo moc fajn. Já jsem moc ráda, že mi tohle nabízíš :one:
In reply to Ježíš, tak to by bylo moc by Petulika
protože vím jaký to je, když jsi někde kde nikoho nemáš. Já už sice nejsem těhu, ale mám 4měsíčního mimína. A je mi 22,tak klíďo se můžem scházet
In reply to protože vím jaký to je, by lucinecek
máš icq?
In reply to protože vím jaký to je, by lucinecek
Tak to by bylo vážně super. No chceme být do konce srpna nastěhovaní natrvalo. Musíme to tam trošku uzpůsobit k tomu aby tam mohlo taky bydlet miminko. Je to 3+1 takže nám to bude bohatě stačit. Ale vážně by to bylo moc fajn se scházet. Já jsem fakt ráda, žes mi to nabídla. Málokterá 17-ti letá holčina se bude se mnou chtít o tom bavit. Ty mají uplně jiné starosti asi takové jaké jsem měla do nedávna já.
In reply to Tak to by bylo vážně by Petulika
No to se nedivým, moje vrstevnice mají většinou taky jiný starosti než mimi. Icq nemám, ale mail: lucinecek@centrum.cz
Neboj,ono se to doma vše uklidní a tvoje maminka roztaje,vždyť si její dítě,to víš že se na tebe nebude zlobit věčně.Ona se ani nezlobí,spíš je jí líto,že už budeš mít hodně povinností a starostí a mohla sis užívat :///: Já teda nevím kolik ti je,ale ja otěhotněla v 19 a moje mamka taky nebyla nadšená,ale jak říkám,hlavně proto,že pro nás ty mamky chtějí vše nej.Teď jsme spolu už 12 let a máme 3 děti a máme se pořád rádi :h: Tak ti přeju,ať ti to v životě pěkně vyjde a uvidíš,že nikdy nebudeš litovat,že ses rozhodla takhle.Ať ti děťátko dělá jen radost,krásný den přeju :a:
Ahojky, moc Ti blahopřeji a držím pěsti, aby jste to zvládli. Taky jsem kdysi svým rodičům oznamovala v 17 letech, že jsem těhotná, probíhalo to asi tak stejně jako u Vás doma. Mamka jela k tetě, tam to museli zapít, ale pak to vzala v pohodě a prvního vnoučka všichni milovali nejvíc. Tchýně to vzala taky více v pohodě. Akorát hned za rok jsme si pořídili ještě jedno dítko a to už tchýně moc rozdýchat nemohla, ale to mně bylo jedno, byla to naše věc. Nikdy jsem nelitovala, že jsem měla děti tak brzy a jsem za to moc ráda. Přeji Ti, ať jste zdraví a šťastní ;) :k:
a kolik to je vůbec? každopádně je to vaše věc, pokud se o sebe oba dva postaráte. Já mám minčo docela pozdě a říkám, že jsem ho mohla mít dřív.....brala bych to třeba tak v 26, ale to jsi asi mladší že? :)
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
ahoj no já si vzpomínám na to jak se to našim oznamovali. moje mamka to vzala v pohodě, moc se těšila na roli babičky horší to bylo s mým taťkou to to hrozně nesedl, chvili nadával říkal že příjde jiný život a jeslti to nechci dát pryč atd... no hruza. ptali se jestli se chceme vzít tak my že jo. manželova mamka a celá rodina to vzala dobře. no taťku to přešlo asi za měsíc a taky se začal těšit na roli dědečka. no teď je z malého hotový no celá rodina je do malého blazen. takže já být tebou dej tomu čas ono to přejde. užívej si roli těhulky a opatruj se. přeju hlavně zdravíčko