Už nevím jak na ni

Souhlasím s holkama, zkoušej to po dobrém. Po zlém to nikam nepovede - už ze mě mluví zkušenost :///: , máme to doma totéž a někdy je líp, někdy hůř, i s miminkem se to opravdu dá zvládat. Ona je teď hodně nejistá a potřebuje hlavně vědět, že jsi tady pro ni i dál, že ji máš a budeš mít stejně ráda. Připrav se na možnost záchvatů vzteku, hysterie nebo plačtivosti po nějaké době po narození miminka. Je to normální a zase zabírá jediné - vzít do náruče, obejmout, promluvit si o jejích pocitech, ujistit ji o své lásce, pohladit, popusinkovat a zas bude dobře. Vypozorovala jsem i ve svém okolí, že po narození mladšího sourozence to starší dítko buď mění své chování a "zlobí" nebo upadá do nemoci. Tak si říkám - ať radši občas zlobí :s: :a:

myslím si,že je to úplně normální reakce na blížící se příchod sourozence.Určitě je dobrá alternativa smlouvat-já ti pomůžu,ale musíš taky pomáhat a určitě se na ní nezlobit.Ona má prostě strach,že přijde miminko a už nebude středem pozornosti,což je naprosto oprávněné a tak se snaží si zajistit pozornost už teď.A mimochodem-určitě to zvládneš,pomáhat jí i po porodu-jsou maminky co zvládnou děti blíž u sebe a taky jim musí pomáhat s oblékáním a krmením,takže to určitě půjde.Prostě ona za to nemůže a budete muset vymyslet nějaký kompromis :) Po zlém bych to určitě nezkoušela :n:

Ahoj, dělej kompromisy - já ti oblíknu kalhoty, ale ty si oblíkneš tričko nebo zajdu ti do kuchyně a ty si mezitím uklidíš hračky apod. U nás to fungovalo, člověk neustoupí úplně, ale zároveň není hysterák...Časem to pak přejde.