Už nemůžu

Holky, už nemůžu, žijeme s přítelem jako kamarádi už od těhotenství, naše holčička má 4 měsíce, malou miluje, ale mě takový vztah ničí. Myslela jsem si, že to zvládnu, že budeme žít prostě jako kamarádi a budeme vychovávat naši malou. Jenže jakmile vidím nějaký "normální" pár, jsem z toho na bednu, chce se mi jenom brečet a brečet. Já tak moc potřebuji pohlazení, vlídné slovo....ale nic. Žijeme spolu čistě prakticky, ani se mě nedotkne. Udělali jsme velkou chybu, že spolu máme mimčo. Ale já svoje miminko miluji a za nic na světě bych se ho nevzdala. Jen jak to teď vyřešit, nechci malé brát tátu, ale někdy už vážně nemůžu. Představuji si, jak by to bylo krásné, žít s někým kdo by mě měl rád.....Musela jsem se vypsat a všem předem děkuji za reakce, nikomu jsem se s tím nikdy nesvěřila, jen vám.