Už na to nějak nemám, říkám si, že na to celé kašlu

Jé, tak to je dobře, že máš dítka. Sice asi vymodlená, ale jsou. To musely být nervy, že? Asi bych z takové doby blbla už. Přeji, ať jsi těhulka nejlíp už o těchto Vánocích. :-) A děkuji za povzbuzení, že se jednou zadaří. :one:

Jsem moc ráda, že víc lidiček myslí, že je to depka. :-) Já jsem to tak necítila, ale když mi říkáte, že je to depreska, tak vím, že mě to přejde a bude zase dobře. To je moc fajn, já vás tu nemít. :s: Děkuji moc. :k:

NO jo... ale na druhou stranu, jestli cítíš, že to tele doma není ten pravý, tak ve 25 máš nejvyšší čas hledat toho
pravého... Každopádně v takových depkách, jaks měla Ty, já bych toho svého taky vykostila za pochodu nebo
poslala do dupy a přitom vím, že to je ten nejpravější z pravých a jiného bych nechtěla :s: Takže hlavu vzhůru, jsou to jen chlapi...
:k: :k: :k:
Doufám, že už jsi v pohodě.

Bude to ten pravý i pro mě (exmanžel byl suchar a k dětem - bála bych se o to dítě) i jako táta dítku. Asi patří mezi ty, kteří ne úplně mají šanci dospět. Už ho vidím, pubertální dědek z něj jednou bude. :s: Vím jak se chová k dětem, všechny děti různých věků ho mají rády, jen ty nejmenší děti mu moc neříkají, že si s nimi nemůže tak hrát. S Jirkou jsem docela šťastná, jen nevím jak na něj, ať všechny rozhodnutí netrvají tak dlouho. Ale miluju ho, byla bych nemocná, nemít ho. :h:

Jupí to je slovo do pranice, takže žádné frnknutí za kopečky :k: Stejně bys tam byla nešťastná
a tady bys chyběla a stýskalo by se Ti po nás :qu:
Mimišek bude. Bude jich kolik budete chtít :) :h: Uvidíš!

Teda, to bych někdy chtěla zažít, myslím, mít tolik dětí, že bych další nechtěla a nebylo to z důvodů financí.

PS: sice sem poslední dobou tak často nechodím, ale stejně bych si hledala příležitost se sem kouknout

Asi se fakt celá zasekávám. :-) Testy jsem už taky odstranila do sekce nezájem. Když otěhotním, poznám to, to se nepřehlédne. :one: Už mám s čím srovnávat, tak mohu i zpětně říct, že jsem to cítila už ráno po oplozující souloži. (to zní blbě) Takže teďka prostě vím, že se moje tělo chová normálně... Svatba nehrozí, prý by si mě vzal až budeme čekat mimčo, ale to si ho nevezmu já, protože tím mi vlastně řekl, že mě nechce. Že by si mne vzal jen kvůli miminu a ne kvůli mě. Na to jsem moc hrdá. Když bude chtít být tátou a vyšlo by to, tak si ho vezmu až po porodu, nechci, aby měl někdo takový právní nárok na mé dítě. Kdybychom se pak rozešli, nepřipustím, aby mi kdokoliv sebral dítě. Hlavně v tak s prominutím právně a soudně posrané zemi jako je nyní ČR. Takže když mu za to nestojím já bez ohledů na dítě, tak to nebude tak úžasný partner pro rodinu.

Too tom partnerovy musiš vědět sama,ale na druhou stranu,kdyby to s tebou nemyslel važne tak by s tebou nechtel mimi ne?Dítě je taky obrovsky závazek a na celej život,tak nevim,to musíš poznat TY,jestli tě má rád :?

Rád mě má, to jo. Jen na sebe poslední dobou nemluvíme zdrovna zamilovaně, občas na mě zkouší ty svoje učitelský kecy a mě to akorát naštve. Jinak říká, že dítě se mnou chce, že si už vybral s kým chce být zbytek života. Ale na druhou stranu mi řekne to s tou svatbou, což mě strašně uráží. Tak nevím, asi tomu dám čas do Vánoc a kdyžtak odjdedu pak na léto/semestr někam. Fakt nevím. Nejraději bych ať je tak za tři roky. To už bude snad vše vyřešené.

Každej pár ma takový obdobi neboj to bude jen přehanka já si myslim že bez tebe nebude :w: když stebou chce mimi,to se do te doby vyřeší.přeju ti to :a:

Každej pár ma takový obdobi neboj to bude jen přehanka já si myslim že bez tebe nebude :w: když stebou chce mimi,to se do te doby vyřeší.přeju ti to :a:

Too tom partnerovy musiš vědět sama,ale na druhou stranu,kdyby to s tebou nemyslel važne tak by s tebou nechtel mimi ne?Dítě je taky obrovsky závazek a na celej život,tak nevim,to musíš poznat TY,jestli tě má rád :?

Ještě jednou ahoj. Můžeš mi prosím napsat, jaké jsi měla příznaky při tom prvním těhotenství? Abych třeba mohla porovnat. Díky za odpověď, moc by mi pomohla.

To se nedá moc popisovat. Cítíla jsem se tak nějak zvláštně, uvolněně, lehce, všecko bylo krásný... :s: (dokonce jsem byla dobře vyspaná - spala jsem jen 4 h, normálně spím 10 h) Měla jsem výbornou náladu. Normálně, když se milujeme večer/v noci, ráno jdu na wc, tak ze mě prostě vytečou spermie+, ale to ráno nic nevyteklo, říkala jsem si, že je to divné. :-) A že jsem si toho asi jenom nevšimla. Pak během 14 - 21 dní když jsem nesla štěně (v té době fenka mohla vážit kolem 10 - 15 kg) do prvního patra, ať si neničí klouby na schodech (plemeno trpí na chrupavky v kloubech), normálně jsem se zadýchávala čím dál víc. Když jsem měla dostat ms, říkala jsem si, že jestli se mi to zadýchávání nesrovná do doby, kdy mi skončí ms, zajdu k obvoďákovi, protože to zadýchávání není normální (když mám ms, tak se tak zadýchávám normálně, jen v menší míře). Myslela jsem, že je to nějaká nemoc. Pak jsem nějak 14 dní neměla čas skoro na nic, tak jsem na to nemyslela + jsem se přestěhovala do paneláku s výtahem, takže šťěně jsem už nenosila - tak jsem se nezadýchávala a na ms jsem ani nevzdechla. Vzpomenula jsem si na ni, že už nějak dlouho jsem to nedostala když jsem byla v 6+?. A byla jsem těhu.

PS: Až ti bude podezřele báječně, zkus testík. :s:

PS2: Moc se neraduj, ten báječný pocit brzy přejde v "je mi báječně špatně". (ranní nevolnost nonstop a do 11h jsem nemohla vylezt z postele, [nešlo si ani sednout na posteli - viz PS3] prostě mi bylo tak hrozně (+ špatně při jízdě čímkoliv, furt jsem musela jíst, jinak mi bylo na zvracení, vůbec jsem nevnímala - nejde se nic naučit...) - říkala jsem si: několikrát jsem četla, že těhotenství není nemoc, že se holky chovají jak fůrie, že mají fungovat normálně, to musel vymyslet nějakej pitomej chlap, protože to jak mi bylo - mnohem hůř než všechny nemoci, které jsem do té doby měla dohromady)

PS3: představ si, že spíš, vzbudíš se, protože musíš jít čůrat, sedneš si, je ti ze změny polohy na blinkání, lehneš si zpět, je to lepší, rozdýcháš to, říkáš si, jsem blbá zase jsem na to zapomenula, tak si postupně lehosedáš až si sedneš - supr, jenže to trvá nejmíň 5 min a to už se mi chce fakt moc čůrat, pak si říkáš, to samé ještě jednou ze sedu do stoje - ach jo, nejdřív pomalu, protože u stoje ještě jsem i měla mžitky před očima na omdlení, jenže čůrání - hrůza, moc se chce, tak přemýšlíš, jestli vyletět na wc, vyčůrat se a pak si případně omdlít na wc a nebo jestli to vydržím a dojdu "rozjezdovou rychlostí"; představ si do této situace ještě malé štěně, se kterým se chodí 3krát za noc venčit a když už takto "ráno" v 11 vstáváš, šťěněti se chce taky čůrat a to ani nemluvě, že někdo má třeba už malé dítě ke kterému musí vstávat

Já už o tom vážně přemýšlím tak měsíc.