Únoračky, už to mám za sebou!!!!

Ahoj holky! Tak vás všechny po týdnu srdečně zdravím. Musím vám popsat náš den D :s: .
Celé těhotenství jsem neměla žádný problém, necítila jsem žádnou bolest, prostě pohoda. Už se mi blížil termín, a tak jsem pořád čekala, kdy příjdou ti poslíčci, nebo nějaká známka blížícího se porodu.
Minulou středu, manža vstával ráno do práce a já s ním a najednou cítím strašný tlak na močák :ooo: , za 10 minut zase, pak po 5 minutách, pak zase po 12. Tak jsem si řekla, že to jsou asi ti poslíčci, říkám to taťkovi a ten hned že zůstane doma a jestli hned jedeme, .... :s: . Jsem mu vysvětlila, že se nikam nejede, ať jde v klidu do práce, že to přijde třeba až příští týden.
Taťka odešel a mě to nedalo, a pro "sichr" jsem si dochystala kabelu, načančala postýlku a čekala, kdy to přejde. Dopoledne jsem měla jít ještě ke svému dr na kontrolu, ale když nasata doba odchodu, tak jsem naznala, že bych tam asi nedošla. Dr. mě po telefonu řelk, ať jedu hned do porodnice, taťka nemeškal, hned přijel a vyrazili jsme. V porodnici mě prohlídli, natočili monitor (to už jsem ani nemohla sedět, ale pořád jsem si z toho ještě dělala srandu) a paní dr mě poslala domů s tím, že se uvidíme až tak za týden, a ať si dám teplou vanu, že to přejde.
Taťka už teda zůstal doma, já vlezla do vany, pak už jsem nemohla vylézt :O . Nemohla jsem ani ležet ani stát, ani hopsat na baloně, prostě nic. Strašnej tlak na záda a na konečník, pořád jako by se mě chtělo zvracet, kontrakce tak po 6-5 minutách, mezi nima jsem měla zimnici a strašná únava, padala mě hlava, už jsem i křičela, prostě děs.
Ve 14 hodin jako bych se počůrala, pak jsem zjistila, že mám plnou vložku krve a jeli jsme na novo. To už jsem ani nemohla dojít do auta, natož pak z kabinky na kozu. Tam zjistili, že mi praskla plodová voda a jsem otevřená na 5 cm a že to bude strašně rychlý.
v 15 hodin mě přijali na pokoj, PA mě chodila prohlížet a maminko dýchejte tak a pak zase tak a já pořád křičela kdy už to bude a že je to strašný :), to jak mám dýchat jsem vždycky do další kontrakce zapoměla, no komedie. Najednou se přiřítila dr a honem maminko zadržte dech a tlačte a znova a znova, taťka mě musel držet nohu, tkaže všechno pěkně viděl :? , vůbec nikdo mě neřekl, že už leze hlavička, já to ani necítila, jen pořád ten otřesnej tlak na konečník, pak mě jen říká, že mě musí nastřihnou kvůli ramínku a šup mimi bylo přesně v 17 hodin na světě :||): .
Nenechali jsme si říct, co to bude, já jsem jen podvědomě cítila, že je tam klučina a na svět se vyklubala maličká Soňička, měla 2650 kg a 47 cm. Hned ji očistili adali taťkovi pochovat, ten měl slzičky v očích a prej se mu chtělo plakat, ale že si říkal, že před tolika babama přece nebude řvát :) .
Když mě řekli ty míry, tak jsem si říkala že jsem kvůli takovýmu mrněti nemusela tak řvát, ale jinak to prostě nešlo. :ww:
Popravdě, porod je pro mě zatím ten nejhorší zážitek v životě, ale potom ten malinkatej uzlíček, prostě holky STOJÍ TO ZA TO. Dnes už na to všechno pomalu zapomínám, ale na další porod si doufám alespoň ty 3 roky počkám :s: .
Soňulka je moc hodná, pláče max když má hlad, vydrží spát 3-4 hodin, napapá se a spí dál, prostě maminčino zlatíčko a taťka? Ten ji prej zapil tak, že bude žít nejmíň 100 let a pořád sedí u postýlky a čeká, kdy se vzbudí, jen se trošku zavrtí, už za ní letí, ... Ani jsem nečekala, že ho to tak vezme :qu: .
Všem, co to dočetly až sem přeji bzké otěhotnění, krásné těhotenství, rychlý, bezbolestný porod a v postýlce takové hodné sluníčko, jako mám já. Ahoj