Ukázková BT

Ahojda Sterinko, omlouvám se, že jsem předevčírem už neodepsala, napravím to za chvíli. Jinak jsem vše ze včerejška popsala tady:
http://www.mojetehotenstvi.cz/taxonomy_menu/2
Pozor, dlouhé....

Moc děkuji... No to věřím, že to bylo překvápko... Ty jsi ale mlaďounká... Já už pomalu slyším, že biologickým hodinám, který mi tikají dochází baterka... :-(

Ahojda Steri, tak to s tou baterkou je naprosto trefné přirovnání.... To mě pobavilo. Helze, a kolik vám teda je let? Mě bude za dva měsíce třicet a přítel oslavil v létě pětatřicátiny. Jak vy?

No mě bylo teď 27 a příteli bude teď v listopadu 40. Já vždy chtěla mimi kolem 25, ale to neklaplo, protože jseme stavěli dům a dodělávala jsem si školu. Ale fakt bych to chtěla stihnout do 28. Takže na otěhotnění mám poslední 3 měsíce, abych to stihla. Tak to nevím nevím :§) . No jinak jestli to do konce roku nezvládnu, tak jdu na vyšetření já. Přítel si už připadá jako králiček durasel a nechápe, proč jako když on je ok, já dle gynekologa taky, spermie byli v čas tam, kde měli být, tak co se jako děje... Říkal, že ta kamarádka, co nám domluvila spermiogram mu nabídla i vyšetření pro mě. Tak jsem mu slíbila, že počkáme do konce roku, že teď stejně nemáme čas dojíždět do Varů a když to neklapne, tak v lednu jdu a :jawdrop: :jawdrop: :jawdrop: bojim bojim... CO mi můžou dělat? Bolí to, Naděnko? Ty už jsi to asi absolvovala, co?

Podívejme se pravdě do očí, ideální věk na založení rodiny jsme už prošvihli... Ale je pravda, že to prostě dřív nešlo - školy a pak čekání na NĚHO... Chápu Tvoji starost o to, aby přítel vše zvládl s grácií. Dítě není jen malinký uzlíček v kočárku, ale taky prvňáček a pak taky puberťák. A rodiče musí mít dostatek energie na každou etapu. Mamka měla moji ségru v pětatřiceti letech (jsme od sebe o čtrnáct let) a je pravda, že mamka už chudák nezvládá ségřinu pubertu. Prostě je už na ní vidět vyčerpání. A taky obráceně. Já, byť je mi skoro třicet, jsem ráda, že mám pořád rodiče a doufám, že tu budou co nejdýl. Samozřejmě si člověk dokáže poradit se životem daleko dřív, ale je fain mít nějakou jistotu v zádech. Už proto si myslím, že na mimi je opravdu ten nejvyšší čas.
Jinak mám stejné pocity jako Tvůj přítel. Prokazatelně jsme se minimálně v polovině cyklů trefili do ovulace, spermií máme na rozdávání, určitě se v tom vejcovodu museli potkat, tak kde je teda zakopanej pes?
Co se týče vyšetření, já absolvovala hormonální profil (odběr krve), vyšetření vnitřním ultrazvukem při každé prohlídce (děloha i vaječníky prý v poho), byla jsem na endokrinologii (odběr krve, ultrazvuk krku) a v úterý jdeme na imunologii. Tam mi budou brát jen krev a příteli sperma. Pořád přemýšlím o laparoskopii, ta jediná je prý bolestivá (horší je už snad jen profukování vejcovodů). Jedinou bolest, kterou jsem při své honbě za potomkem zažila byla jen při posledním IUI. To mě teda bolelo. Jinak je to nebolestivý zákrok, dvakrát to bylo v pohodě, ale naposled to fakt bylo nepříjemné.
Sterinko, já vím, že si to tu píšeme každou chvíli, ale neboj, miminka se dočkáme. Je to všechno strašlivě nespravedlivé, já vím, ale stejně nám nezbyde nic jiného, než čekat. Za ty dva roky, co studuju časopisy a začala jsem chodit na tyhle stránky už vím o reprodukci, těhotenství a porodu snad absolutně všechno a trnu hrůzou, jak jsou některé holčiny (ale i maminky) naivní. Teď nemyslím tady na stránkách, ale obecně. A říkám si, co je to za spravedlnost, když otěhotní holka, která netušila o těhotenství vůbec nic a ani nevěděla, že se těhotenství uvádí v týdnech. Nevěděla NIC. Prošla jsem si i tou fází co Ty, začala jsem těhulkám a maminkám hnusně závidět, byla jsem z toho špatná, ale už je to pryč, myslím, že je to poslední fáze před tím, než Ti to začne být jedno. Já už v té fázi jsem, je mi naprosto jedno, kdo kdy otěhotní, dokonce je mi už jedno, kdy otěhotním já, prostě jsem v té fázi, že pokud moje tělo neotěhotnělo za rok a půl, tak ať se jde vycpat. Kašlu na to, koupila jsem si permici na cvičení od ledna do března, plánujeme, kam pojedeme v létě na dovolenou a házím za hlavu, jeslti budu nebo nebudu těhotná. Je mi to fuk. Tak snad mi to vydrží :s:

No abych řekla pravdu, tak si tak úplně nemyslí, že bych založení rodiny prošvihla. Kdyby mi bylo 35 tak asi ano, ale v dnešní době je bych řekla věk 27 úplně akorát. I když možná jak pro koho. Ale já nejsem nezodpovědná a i když jsem s přítelem 4 roky, tak jsem nechtěla přivést dítě do garsonky. Prostě pro něj chci to nejlepší a to i za cenu, že si na něj budu muset chvíli počkat. Pro někoho to možná zní sobecky, ale pro mě logicky a naopak nechápu maminky, kam dali hlavu, když si přejí miminko a nemají pomalu sami kam jít. S dítětem je to pak daleko komplikovaňejší, i když věřím, že s ním v náručí a při jejich úsměvu jde vše lépe. Můj věk je tedy řekla bych akorát. Přítel je sportovec na vrcholové úrovni, tak si myslím, že nějaký ten rok se mu může taky odepsat, ale nikdy nevíš, jak dlouho sportovat bude a člověk má strach, aby se něco nepřihodilo. Ale zase na druhou stranu... I mladýmu sportovci se může cokoli přihodit.
O inseminaci taky přemýšlím. Do budoucna samozřejmě, jelikož zatím se snažíme opravdu krátce. Prosím tě, jak finančně náročné to je? A proč nezkusíte IVF, když se inseminace nedaří?
Jinak co se týče neznalostí holek. Možná není dobré, když o tom nic neví, ale na druhou stranu se ničím nenervují a proto taky otěhotní, aniž by to plánovali a jakmile najedou na jakékoliv stránky tohoto typu, tak ví vše během jednoho odpoledne. A jestli to není někdy i lepší co? Co bych dala za to, kdybych tu dnes byla poprvé, nic nevěděla a v bříšku by už plavalo miminko :-(
Taky se sanžím házet vše za hlavu, ale ... Začala jsem chodit na squasch, volný čas se snažím něčím vyplnit atd., ale v té hlavě to stejně je a jestli má někdo radu, jak na to nemyslet, jak to vymazat z hlavy... tak se s tím. Nad každým bříškem i miminkem mi jdou slzy do očí. Myslela jsem, že mi od toho pomůže malá od sestřenky, ale prd. Jen mě utvrzuje v tom, že už jsem na mimi zralá a chci ho taky a moc.

Já jsem brala ideální věk na mimi z lékařského hlediska. A ti říkají, že ideální je 22 let. Tak to už máme, holka moje, za sebou. Rozumová vyspělost to je jiná. To si myslím, že jsme kolem třicítky na vrcholu. Už jsme taky zajištěné a víme, co chceme od života. Za chvilku začneme senilnět, tak když už jsme teda prošvihly ten biologický vrchol, tak snad to stihneme alespoň na tom rozumovém....
Inseminace je finančně v pohodě, i když záleží na centru, kolik si vezmou. Některé holčiny neplatí nic, nás každý pokus vyšel na 500,-. To není tak hrozné. Původní plán byl zkusit 3x IUI a pak IVF. Ale mezitím jsem se dozvěděla o možnosti imunologického vyšetření a hned jsem se objednala. Bohužel se čeká tři měsíce... No a rohodla jsem se, že dokud nebudu mít v ruce výsledky z imuna, na IVF nejdu. Protože může být problém někde jinde a třeba by nám ani IVF nepomohlo. Tak se do toho nebudeme zatím pouštět. Jednak už je to podle mě velký zásah do organismu (hormonální stimulace) a hlavně už to není legrace ani z finančního hlediska. Nehledě na to, že máš omezený počet pokusů, tak si je nechci vystřílet naslepo. Asi tak.
Jinak máš asi pravdu v tom, že nevědomost je asi sladká, pokud se jedná o snažení o mimi. To už nás asi taky nepotká....
My v rodině čekáme mimi každým dnem, švagrová je v 37. týdnu. O mimi se snažili rok a třičtvrtě a nakonec otěhotněla přirozeně a nečekaně. Tak už to chodí. Musím říct, že se mnou oznámení, že je těhotná, docela zamávalo. Měla jsem strašnou radost a strašlivě jsem jí záviděla. Teď jen čekám, co se mnou udělá, až uvidím ten malinkej uzlíček. Snad to nějak zvládnu.... Ale je pravda, že jsem se jí začala raději vyhýbat. Je to pro mě asi lepší. Snažím si namluvit, že už mě nechává její těhotenství chladnou, ale není to pravda.... Ale Tobě asi nemusím svoje pocity asi popisovat, viď...

No to nemusíš... Já těhotenství sestřenky hrozně obulela. Jednak jsem se to dozvěděla od jejího partnera a ne od ní, přestože jsme jako sestry. On tedy dostal za uši, protože mi to chtěla říct sama, ale nevydržela a jednak to bylo na plese v té fázi, kdy jsem byla silně pod vlivem alkoholu. Přestože jsem byla terpve po vynechání antikoncepce (v té době probíhala ms hned po HA), tak jsem jí záviděla. A to proto, že v létě jsem si s jednou kamarádku řekla, že budeme mít mimi stejně. Řekly jsme si to na dovolené a ona na té dovolené otěhotněla. Pak na silvestra jsme si to samé řekly se sestřenkou a u ní v té době probíhalo už uhnízdějí mimiča. No není to ke vzteku? Jsem asi začarovaná. Protože... v březnu jsem se na plese potkala s býv.spolužačkou, která se o mimi snažila dlouho. Říkala mi, že ten její má málo a navíc pomalé spermie a že v dubnu půjde na umělé. Byl to konec března. A já jí říkám, hele, řekni si, že budeš mít mimi se mnou, že spolu budeme vozit a budeš v tom... A ona na to, že to nehrozí... No a co myslíš... Už v tu dobu byla těhule marně čekající na ms v dubnu, aby mohla jít na umělé. Sakra, taky bych potřebovala,aby na mě měl někdo takový vliv. Už se tomu musím smát.... Jo a ještě jedna perlička... Všechny holky mají holčičky. A 2 dokonce se jménem Sabinka... Třetí bude asi Julie, ale to se dozvíme až prosinci :-). Naděnko, odkud vlastně jsi? Že bysme spolu vozily ? :C]]:
Jinak co se týče toho věku, tak to jsme opravdu za zenitem, ale jako promiň (a klobouk dolu před holkama, které mají mimi tak brzy) já bych si dítě ve 22 letech neuměla představit. Sice jsem o něm přemýšlela (to jsem ale měla i jihého partnera a chodila do školy), líbili se mi miminka, bavilo by mě vozit atd, ale já sama dávala přednost zábavě o modelingu, který jsem v té době dělala. Kdybych byla těhule, tak bych si nikdy dítě vzít nedala (pokud by mi tedy nebylo 16), ale nějaké plánování mimi mě ani nenapadlo...
No a co se týče toho IVF, tak to chápu... A držím palce, ať vám vyjde dobře to imuno a můžete jít do toho...

Steri, tak to máme asi úúúplně stejné. Švagrová měla ve snažení třičtvrtě roku náskok. Pořád jsme o tom mluvily a plánovaly, jak otěhotníme spolu nebo těsně po sobě, já jsem jí radila spoustu věcí, které jsem se dozvěděla na těhlech stránkách. Říkala jsem si, že já s otěhotněním mít problémy nebudu, jsme přece oba zdraví…. Dokonce jsem se bála, že otěhotním dřív než ona a bude to nespravedlivé. Spousta dalších kamarádek mi říkalo, že začnou pokoušet štěstí a nebudou to hrotit. Některé už mají mimi na světě, jiné se chystají rodit a ostatní jsou těhule. Jediná moje kolegyně v práci pořád čeká jako já… Jinak to všem vyšlo.
Švagrová mi to, že je těhotná, řekla až v osmém týdnu a navíc jsem byla poslední, kdo se to z rodiny dozvěděl. Kromě toho, že jsem to obrečela, mi to přišlo strašně líto, že mi to neřekla dřív, taky jsem si myslela, že si budeme říkat všechno, že jsme kamarádky. Tak jsem se asi sekla. A nějak jí to nemůžu zapomenout.
Bavila jsem se o tom s mojí nejlepší kamarádkou a ona na to asi kápla, protože mi říkala, že jsme spolu vlastně tak trochu soutěžili o post prvního vnoučete v rodině a ona vyhrála. A že mě to sere. A asi má pravdu. Je to spravedlivé, ona je starší, s přítelem jsou spolu déle než my dva a snažili se taky delší dobu. Takže to tak asi mělo být. Dobře, říkala jsem si, byla jsem zrovna po prvním IUI, tak jsem si tak říkala, že mi budeme mít mimi o pár týdnů mladší. A zrovna ten den jsem to dostala… A brečela znovu. No, a dneska je to 37 týdnů a já pořád těhotná nejsem. Takže děti od sebe budou minimálně o třičtvrtě roku. Ale co, už jsem se s tím tak nějak smířila a neřeším to. Ať jsou od sebe třeba sto let, mně už je to fakt jedno. Dokonce se začínám bát, abych z toho, že jsem těhotná (až to teda jednou milostivě přijde) měla vůbec radost. Jsem na svoje tělo naštvaná, proč mu to trvá tak dlouho.
Stejně jsme na tom asi i ve vztahu k dětem. Já se od malička ometala kolem kočárků a všechna miminka v okolí chtěla chodit vozit. Záviděla jsem kamarádce, že má v osmi letech sourozence a já nic. Ona z toho tak nadšená nebyla a já to nechápala. Já se ségry dočkala ve čtrnácti, tak alespoň tak. Myslím, že jsem mamce hodně s péčí o mimi pomohla a hlavně mě to hrozně bavilo. Pak si udělala školy, nastoupila do práce a konečně začala uvažovat o tom, že i já bych se mohla stát maminkou. A začala se strašně těšit, že po letech plánování, je to konečně TADY. Stihla jsem vyměnit životního partnera a pak se do toho vrhla s vervou. No a po těch měsících jsem už vyčerpaná z toho čekání…
Na imuno jdu zítra, už se těším. Doufám, že konečně narazí na nějaký problém. A pokud ne, tak v lednu začneme s IVF.
Jsem z Pardubic, před rokem jsem se přistěhovala z Hradce Králové. Koukala jsem, že jsi z Prahy, tak to není tak strašné. Zítra jedu do Prahy na tu imunologii. Do Ústavu péče o matku a dítě do Podolí. To by jsi mi mohla poradit, jak se tam dostanu, viď? Určitě se můžeme domluvit a sejít se někde na kafi. Není problém. Třeba na půlce cesty, řekněme v Lysé. Co Ty na to?

No vidíš s moje sestřenka je o 10 měsíců mladší. Vždy měla vše dřív o rok, jelikož když se něco dovolilo mě, tak mohla i ona, jako že já na ní dám pozor. No tak i v tomhle byla dřív, ale v tomto případě už o dva. Jelikož jí bylo teď 26 a já jestli pán bůh dá a otěhotním, tak budu rodit ve 28. To mi přišlo nespravedlivé a taky to, že se vůbec nesnažili. Prostě otěhoněla hned napoprvé, kdy nepřerušili soulož. A teď má krásnou a zdravou holčičku. Ještě holčičku, chápeš? Tu co chci já. Teď už jsem v pohodě, ale tehdy mě fakt naštvalo, že jsem se to dozvěděla takto. Hned druhý den mi volala a říkala, že mi to chtěla říct osobně, ne po telefonu atd. Možná se trochu bála tý reakce, jelikož i když já zatím mimi a´ktivně neplánovala, tak věděla, že ho moc chci. No stalo se a doufám, že já budu těhotná dřív než ona otěhotní podruhé. To by mě asi kleplo, jelikož po porodu zatím o 2 nepřemýšli.
Co se týče toho, že jsem z Prahy. No vlastně to není tak úplně pravda. Pocházím z karlovarska. 3 roky jsem v Praze a teď už rok vlastně za Prahou, kde jsme si postavili dům. Kde je podolí vím, ale bohužel, kde je tam ten ústav pro matku a dítě nevím. Takže ti asi moc neporadím. Maximálně na to jak se dostaneš do podolí, jelikož nad podolím v krči jsem ty dva roky bydlela. A teď v krči pracuji. Takže tuhle část zrovna znám. O ostatních se to říct nedá. Ta imunologie je jen v Praze? Nikde jinde? To je hrůza na to tak dlouho čekat. No každopádně doufám, že bude vše ok a vy budete moci přejít i IVF.
Sejít by se určo někdy šlo. Tak dej hlavně vědět, jak jsi dopadla. A co vůbec čeká švagrová? Nevím jestli jste bojovali o post prvního vnoučete, ale myslím, že jestli jsi jí radila co a jak a jim se to povedlo, tak se cítila taky trochu blbě, víš. Nevěděla jak na to. Ono se to blbě sděluje a kort někomu, kdo se o dítě taky snaží. Si vem, že bys otěhotněla a šla to říct té kolegyni v práci. Se kterou to vše prožíváte společně a teď to pro ní bude konečná... Taky jí nebude dobře a opláče to. Navíc se i jako matka budeš bát, aby bylo vše ok a do konce prvního trimestru to nebudeš chtít hlásat do světa. Si tedy myslím.

Moje mamka má dvouletou holčičku a to je mnohem starší než ty..:) Narodila se jí v 36letech... A je naprosto zdravá..:) I když si na ní museli s mým otčínem nějakou tu chvilku počkat...:) Hned to bohužel nějak nešlo. O to větší z ní teď mají radost..;)

Jo tak to věřím. Budu jednou asi pěkně připos.aná maminka... Už vím, co to znamená, když někdo říká, že to dítě je vymodlené... :-) Já jsem ještě mladá vím, ale příteli je o pár let víc a chci aby byl aktivní tatínek, tak si chceme ratolest pořídit co nejdřív :-)

Ahoj Naděnko... já bych se na to vyprdla, ale problém je v tom, že poslední cykly mám různě dlouhé a i ovu probíhá jinak. V září jsme ovulaci úplně promeškali a až díky měření jsme jí tentokrát stihli, víš... Tento měsíc si zkusim pomocí kontryhelu zkrátit cyklus a když se to povede, tak pak už asi měřit nebudu. Uvidíme... Nijak mi to nevadí.

Moc ti děkuji. Bylo by to krásné, ale nechci si dělat plané naděje...

Ahojky, tak co? Krvacis i dneska? Koukala jsem, ze v grafiku to nemas. Straaasne drzim palecky :c: :one: :\x:

Včera to bylo hodně málo a v noci nic. Uvidíme během dne, zda se to rozjede a pak si to kdyžtak doplním.

Kocko, myslim na tebe a hlavne myslim,ze se nic nerozjede :c:

Ahoj tessie, krvácení je sice velmi slabé a jasně červené, jako když se řízneš nožem do prstu, ale krev to prostě je... Teplota malinko klesla, ale zatím se drží stále nahoře. Uvidíme zítra. Řekla bych, že to rozhodne.